Blog / Dost špatná matka

Často slýchávám, že jsem špatná matka. Pokaždé z jiného důvodu, ale vždy v doprovodu s „dobře míněnými“ radami: musím trávit víc času s dítětem, to zase musí být víc času ve škole, kupuji mu málo hraček, příliš ho rozmazluji, jsem až moc času v práci, příliš na něm lpím, nesmím ho vzít do Indie (kam se hodláme s manželem v létě přestěhovat), ale nesmím ho nechat v Evropě…

V tomto myšlenkovém pochodu mi trochu chybí logika.

Naopak se také často dovídám, že můj způsob výchovy je inspirující, revoluční, úžasný – jak skvělé je, že mu dávám tolik svobody, jak úžasné je, že tak brzy poznává celý svět… Kolik lidí, tolik názorů.

Bohužel respektování odlišných názorů a úctyplnou toleranci převyšuje spíše posuzování a obviňování matek. Pomalu se z toho stává národní sport.

Z čeho všeho lze obvinit matku? Možností je bezpočet a začínají již v těhotenství:

  • (ne)dělala genetické testy
  • (ne)jedla maso / mléko / vitaminy /… (zde lze libovolně doplnit potraviny)…
  • (ne)rodila doma
  • (ne)kojila příliš málo / příliš moc
  • (ne)nosí dítě v šátku
  • (ne)dává dítě do kočárku
  • (ne)používá látkové pleny
  • (ne)pracuje
  • (ne)tráví čas doma
  • (ne)vozí dítě s sebou do práce
  • (ne)vozí dítě s sebou na dovolenou…

 

Neexistuje nic snadnějšího než obvinit matku

Vyberte si cokoli z toho, co dělá, a začněte jí vysvětlovat, že má dělat opak.

Dost špatná matka

 

Netvrdím, že neexistují matky, které opravdu ubližují svým dětem. Ale já zde nehovořím o násilí, ani fyzickém, ani psychologickém. Mluvím o matkách, jako jsem já sama. O matkách, které se snaží udělat to nejlepší, aby vyvážily spoustu protichůdných požadavků, dělají při tom chyby a mají odvahu dělat i něco „podle sebe“ bez ohledu na kritiku. Matky, které se občas cítí mateřstvím požehnané a občas svázané… kterým občas rve srdce odcházet od dítěte do práce, ale občas utíkají, jako kdyby jim narostla křídla…

Matky, které chtějí to nejlepší, ale často nezbytně skončí s vinou.

Nevěřím, že existuje jakýsi univerzální návod na dobré mateřství. Každé dítě, žena, rodina, mají individuální požadavky, podmínky, povahy a dobře míněné rady, které se neustále sypou na matky ze všech stran jako toxický déšť, pochází často od lidí, jejichž život se liší naprosto zásadním způsobem od života dané „špatné matky“ – a tedy logicky nejsou ani moc platné.

 

To, co funguje pro mne, nebude fungovat všem ostatním

Což neznamená, že jedna z nás má nárok na „pravdu“. Věřím, že je důležité najít to, co je pravdivé pro mne. A nejčastěji to bude v rozporu s dobrými radami (nejen) starších generací.

Kdysi po porodu jsme s manželem podstoupili největší experiment svého života – rozhodli jsme se, že nebudeme číst žádné příručky a nebudeme nikoho poslouchat, prostě jen budeme dělat to, co cítíme, že je správné, a zároveň se řídit selským rozumem. A zjistili jsme, že naštěstí cítíme vždy to samé – což nám dávalo jistotu a jakési potvrzení toho, že to, co děláme, je v pořádku.

Co pro mne osobně bylo nejdůležitější, je tato naše vzájemná podpora – vždy, jak před okolím, tak před dítětem, jsme zastávali stejný názor a podporovali jeden druhého. Paradoxně se nás potom názory „cizích“ lidí téměř nijak nedotýkaly a věřím, že i náš syn díky tomu vyrůstá v jistotě, že rodiče jsou spojenci a mají se rádi.

Mimochodem si nemyslím, že bychom dělali cokoli „extrémního“, ale odlišnost přístupu vyvolává často kritiku i u zdánlivě „nekonfliktních“ věcí jako je vození dítěte v kočárku. Dle mnoha mých kamarádek je to totiž „neosobní“ a „nekontaktní“, však zároveň dle prarodičů jsem kočárek nevyužívala dost.

Samozřejmě ostřejší témata jsou místo porodu, očkování nebo práce a mateřství. Množství kritiky a/nebo lítosti, co jsem schytala za to, že jsem nikdy nešla na mateřskou, by stačilo na tlustou knihu. Ale to, že mně to naprosto vyhovovalo, a že jsem dítě měla zpočátku vždy u sebe v práci (tedy žádná separace), nikoho nezajímalo.

Dost špatná matka

 

Jsem hluboce vděčná zkušené porodní asistentce (ke které mám hluboký respekt i v oblasti porodu) za její slova: „Nikdo jiný ti nedá odpověď. Protože ty ji máš v sobě. A jen ty ji máš.

Protože nikdo jiný nebude znát moje dítě tak, jak ho znám já. Ani moje podmínky, moje radosti a strasti.
Protože zavděčit se všem jednoduše nejde. A „jak můžeš jet na dovolenou sama bez dítěte??? To je hrozně sobecké!!“ se velice rychle změní na „Jak můžeš brát dítě do Indie??? To je šíleně nezodpovědné!“

Zjistila jsem, že nejjednodušší způsob je laskavě a zároveň rázně vysvětlit, že mne cizí názory nezajímají, což většinou velice pomáhá. Nesnáším nevyžádané rady, až budu potřebovat pomoc, pokorně o ni požádám. A pokud to nezabere, prostě odejít.

Proč mít ve svém okolí lidi,
kteří nerespektují moje hranice, potřeby a soukromí?

 

Já taky ne vždy souhlasím s volbou jiných matek. Spoustu věcí bych dělala jinak. Ale právě díky mnoholeté praxi duly jsem se naučila jednu věc – podpořit matku za každou cenu v její volbě (a pomoci jí samozřejmě k informované a svobodné volbě), nikoli jí nabízet svou pravdu.

To, co si volím, není správné všeobecně, ale věřím, že je to správné pro mne.

A snažím se co nejlépe respektovat každou jinou ženu v její volbě – při porodu, v mateřství a vlastně úplně ve všem.

 

A tedy milé matky, špatné matky, úžasné matky, unavené, pracující, zářící, orgasmické matky, pojďme se podpořit v tom, že ač způsoby jsou odlišné, rozhodnutí jiná a naše recepty si protiřečí, JE TO V POŘÁDKU.

A ty všechny dobře míněné rady? No, ať si je „dobří rádci“ zkoušejí na vlastních dětech!

 

VZDÁVÁM VÁM (NÁM) HOLD, MATKY!!!

 

Lilia KhousnoutdinovaMgr. Lilia Khousnoutdinova
Vystudovala politologii a historii na univerzitě v Oxfordu a Gender & Development na London School of Economics. Dnes vede projekt Cesta Extaze a provází ženy na cestě k pochopení a uctění svého těla a jeho cyklů ve všech fázích reprodukčního života, a extatického žití pomocí přednášek, prožitkových seminářů a poznávacích zájezdů.

Jako dula a akreditovaná učitelka Active Birth vede kurzy předporodní přípravy a doprovází ženy u porodu. Je autorkou několika knih a provokativní kolekce šperků. Spoluzakladatelka prvního výcviku kněžek / ceremonialistek v ČR, kde se zaměřuje na rozvíjení ženského potenciálu a návrat přechodových rituálů.

Studovala po světě zejména u Michel Odenta, Janet Balaskas, Davida Deidy, Sarah Buckley, Penny Simkin, Kathy Jones, Eleny Tonetti a Lynnei Shrief, a neustále se dále vzdělává.

Pravidelně provází ženy i muže na cestách po posvátných pohanských místech v Anglii, ve Francii a nově i v Asii. Jejími semináři za posledních 6 let prošlo přes 3000 žen. Dnes žije převážně v indickém Dillí, odkud cestuje střídavě do Bhútánu a Evropy.

www.lilia.cz / www.zenskepribehy.cz / www.cestaextaze.cz

Další články v kategorii

Rodičovství
Přidejte se do diskuze

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.