Deprese? Je to volání vaší duše…

„Vy nevíte, jaké to je,“ říkají mi někdy lidé trpící depresí. „Ale vím,“ odpovídám. „A dokonce vím, jaké to je, když nikdo neví, jaké to je.“ Musím ovšem připustit, že kdybych zahodila své deníkové zápisky z onoho temného období, těžko bych si ještě pamatovala tu nesmírnou intenzitu své bolesti.

„Připadám si, jako bych se topila v černé hlubině a nemohla se ani na vteřinu vynořit nad hladinu, abych se nadechla,“ napsala jsem tenkrát. „Jako bych nosila černé brýle, skrz které se mi všechno zdá nesnesitelné a nesmyslné, a nemohla je sundat.“

Když se však dnes ohlédnu zpět

Vzpomínám na dobu, kdy jsem se topila v černé hlubině deprese s láskou a vděčností. Mám pro depresi hned dvě definice, které si ale nijak zvlášť neodporují. Naopak se skvěle doplňují. Při troše shovívavosti bychom mezi ně dokonce mohli vložit rovnítko.

„Deprese je volání duše.“ = „Deprese je ústup ega.“

Bohužel býváme vůči volání svojí duše stejně lhostejní jako ohledně obrany svého ega zatvrzelí. Alespoň já jsem tenkrát byla. Hlas své duše jsem úspěšně ignorovala, zatímco na tom, o čem mě přesvědčovalo moje ego a co se mi ukazovalo jako stále pošetilejší, jsem tvrdohlavě lpěla.

Dokud jsem se nezhroutila. Jednoho dne jsem se probudila tak unavená, že jsem nedokázala ani vstát z postele, natož si vyčistit zuby.

Únava sice kolem mě kroužila a mávala na mě červeným šátkem dost dlouho na to, abych si jí všimla a něco se sebou udělala, ale přesto mě zastihla nepřipravenou, když po mě skočila a chytila mě za nohy.

Snadno mě pak přiměla úplně se zastavit. Několik dlouhých týdnů jsem zůstala zavřená mezi čtyřmi stěnami svého pokoje. V té době jsem poprvé zaslechla tichý hlásek své duše, ačkoliv jsem si to zatím neuvědomovala.

Znovuzrození

Pustila jsem se do kreslení. Nejprve jsem si črtala tužkou, potom jsem vzala do ruky pastelky. Přemalovala jsem oprýskaného houpacího koníka akrylovými barvami. Natřela jsem dveře a celé jsem je popsala motivačními citáty.

„BeYOUtiful.“

„Follow your heART.“

„Find your SOULution.“

Pořídila jsem si závěsy, po nichž jsem už dlouho toužila, pověsila jsem na zeď obrázky Paříže a nad postel jsem nalepila obrovský plakát Eiffelovy věže. Také jsem se vrátila k psaní, které mě dříve velmi naplňovalo. Dokonce jsem vytvořila komiks.

Kreativita doslova prýštila z mého nitra a já pro ni konečně ve svém životě nalezla místo. Později jsem začala běhat, cvičit jógu a meditovat, abych prohloubila svůj čerstvý vztah se svojí duší. Tentokrát už zcela vědomě.

Moje duše se stala mým průvodcem na cestě životem. Ukázala mi, jak jít s proudem, nikoliv však s davem. V první řadě mě totiž naučila být sama sebou, dělat, co se mnou rezonuje, a stát si za tím.

Ze všeho nejdůležitější ale bylo, že jsem si zase dovolila mít sny.

Sny, jichž jsem se pod tíhou všednodenních starostí dávno vzdala. A nejen to. Odhodlala jsem se je následovat. Není to vždy jednoduché, ale brzy jsem zjistila, že to není ani nemožné.

Místo starých, nefunkčních struktur, které mě deprese donutila zbourat, jsem s pomocí své duše vybudovala nový, autentický a magický svět.

Anna Javůrková
Průvodce technikou Rebirthing
www.vedomeznovuzrozeni.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018