Vztah jako kompost pro Vaše pravé JÁ

selfie pár

No, rozhodně se necítím jako odborník na vztahy. Dokonce jsem si před časem slíbila, že co se týká mých vztahů, nevyhlašuji už nic. Odmítla jsem dělat si i sama pro sebe jakékoliv závěry. A zjistila jsem, že právě přístup nehodnocení a otevřenosti mi ukazuje mnohem víc.

Nyní vztah žiji a jsem za to velmi vděčná. Když jsem se v létě ptala sama sebe, zda skutečně chci s tímto mužem žít, cítila jsem to jako výzvu, jako možnost jít dál. Zvládla jsem samotu, byla jsem šťastná sama se sebou.

Bylo to pro mě velmi cenné, přímo nutné, abych poznala, co skutečně chci já. A také to bylo pohodlné, protože mi to nikdo nenarušoval, nikdo mi do toho nevstupoval. Doba pohodlí skončila, vstup do vztahu pro mě byl jako vlézt na horskou dráhu. V našem vztahu není úplně bezpečno, je v něm velmi živo. Oba jsme rebelové a taky oba víme, co je sebedestrukce.

Ale rozhodli jsme se vstoupit do vztahu. Vědomě. Oba máme zkušenosti toho, co nefunguje a co je třeba k tomu, aby to fungovalo. Že se to neděje jen tak, samo od sebe. Když necháte pole ladem, po pár letech prostě zaroste. Vztah je jako to políčko, chce péči, chce obdělávat, hnojit. Z obou stran. Upřímně – je to úleva, když si toto uvědomují oba dva.

Vztah jako kompost a hnojivo

Ale proč to vše píšu?

Mám jedno sdělení, které ve mně rezonuje, které chce být dnes tučně napsáno, které chce být vykřičeno. Vztah a domov by měla být místa, kde se můžeme svobodně projevit. Kde můžeme být skutečně MY.

Kde jinde, sakra, bychom měli být svobodní, uvolnění, sví? Mohlo by to být prostředí, které nás oba podporuje. A to i tak, jak by nás ani ve snu nenapadlo, jak vůbec neočekáváme. A ano – nenese to pohodlí ani jistotu. Vztah může pomoci probudit naše síly. Všechny.

Nejen ty, které chceme, ale i ty, které nechceme, které si mimo vztah neuvědomujeme. Tím nám umožní odhalit a poznat i své stinné stránky. Skutečně se poznat a vnímat svoje hranice. To je to skutečné hnojivo, kompost.

Občas se setkávám s tím, jak se jeden z partnerů snaží o harmonii, pohodu, klid…, ale jde na to cestou sebepopření, za cenu nejvyšší, za cenu vlastní sebeúcty. Fandím dlouhodobým vztahům, ale ne za každou cenu.

Pokud známe své i partnerovy stinné stránky, pokud si je dovolíme ukázat…, pak se můžeme rozhodnout, jak s tím naložíme.

Třeba tak, že je budeme respektovat. Že nebudeme zraňovat nebo tlačit pozornost tam, kde jsou slabá místa, ale podpoříme to, co podpořit lze. A hlavně si dovolíme žít autenticky sebe, protože tím dáváme prostor druhému, aby objevoval totéž.

Je takový vtip, který je dost pravdivý: „Po svatbě žena doufá, že muže změní. Muž doufá, že ona se nezmění.“ A ani jedno nefunguje. Přesto se pro nás může vztah stát výživou a tím nejlepším sebepoznávacím procesem.

Místem růstu, školou moudrosti.

Magda KřepelkováMagda Křepelková

http://www.magdakrepelkova.cz/

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. This article is great. I like it very much. Thank you.

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.