Vizualizací z nejčernější temnoty

strach úzkost

Tohle je můj konec, moje dno. Už to nejde, už nemůžu…
Už se nemůžu hnout, nejde mi nic. Jen ležím a zírám před sebe, aniž bych viděla cokoliv jiného než tmu. Je mi zima, třesu se, všechno ve mě se svírá. Připadá mi, jako kdybych měla kolem krku smyčku, stahuje se a dusí mě. Prsty si přejíždím po krku, ale nic tam není, jen ten pocit, že už se nenadechnu.

Kašlu, dávím se, snažím se nabrat dech. Mám pocit, že se každou chvíli musím pozvracet. Jediné, co se mi honí hlavou, je, že tohle nemůžu zvládnout… tohle je konec… dál to nejde! Nemůže jít!

Voda… nutně potřebuju vodu!
Nedokážu udržet stabilitu, svět se se mnou houpe, stěny na mě padají, přesto se snažím dojít k umyvadlu, ale připadá mi nekonečně daleko. Křečovitě drtím v dlani kohoutek. Proud vody dopadá na chladné umyvadlo. Šumění mi buší do uší a energie, kterou potřebuju, nenávratně mizí v odpadu.

Zírám na ni a nedokážu se pohnout. Nemám sílu spojit dlaně k sobě a naplnit je vodou. V krku mám sucho, dechu se mi pořád nedostává. To minimum vzduchu, co dokážu protlačit do plic, chrčí a skřípe, ale napít se nemůžu, nejde to… Poslední stéblo naděje mi uniká. Takhle vypadá konec? Snad se konečně udusím a dostanu se pryč… kamsi… tam, kde chci být.

KONEC…

Bezvládně padám níž a níž. Není se čeho chytit. Nepříjemně ledová voda a tma se kolem mě zavřely. Stahují mě do propasti, a já se nemůžu bránit. Celý můj život mi běží před očima jako film. Jsem sama. Je mi nesnesitelná zima. Úzkost a strach mě drtí. Uvnitř mé hlavy něco křičí… možná křičím já, nedokážu to rozlišit.

Bolí to!
Cítím smrt… cítím ji blízko… je všude kolem mě, jen mě pohltit.
Zavírám oči.
Všechno se zastavilo, je úplné ticho. Nic nevidím. Kolem mě nic není, nic se nehýbe, ani já. Jak kdybych ležela hluboko na dně a z něj vzhlížela ke svému životu.
Nejsem nic, nemám nic a netuším nic. Jak kdyby část mě zemřela.
Jsem živá, nebo mrtvá?
Najednou se někde něco pohnulo. Už mi není taková zima, zkouším pohnout rukama. Cítím vodu mezi prsty, pode mnou se pomalu rýsuje dno.
Jako kdyby kolem mě vznikalo něco nového. Lehounce teple se to o mě otírá.
Kdesi v nekonečném prostoru se objevila malá bílá tečka, je jako zrnko písku někde v dáli.

Moje světlo naděje!

Cítím ho někde hluboko v sobě, jak roste a postupně mě naplňuje až po konečky prstů.
Pozoruji ho.
Je stále blíž, zvětšuje se a moje tělo dostává dávku pozitivní energie. Jak kdyby se do každé buňky v něm vracel život.
Je mi lépe.
Situace se pomalu mění, světélko se stále přibližuje a slabě osvětluje prostor kolem mě. Až teď vidím zvětšující se siluetu postavy.
Sleduji ji a po chvíli konečně dokážu rozeznat svoji dceru, jak ke mně plave a v ruce má velkou baterku.
Sním?
Podává mi ruku, abych plavala s ní.
Chci za ní!

Jde to ztěžka, pomalu, ale pomáhá mi, podpírá mě, vytahuje mě ven.
Spolu plaveme nahoru, trvá to dlouho. Kolem mě je stále tma a v ní jasně září světlo její baterky.
Stoupání se zdá nekonečné, přesto to nevzdávám, držím se jí, jak to jde, dokud kolem mě není víc světla.
Už jsem blízko!
Už jen pár posledních temp!
Hladina nad mou hlavu se roztříštila, voda stekla po mé tváři. Teplo a světlo zahání poslední zbytky úzkosti, strachu. Polykám vzduch plnými doušky. Konečně můžu, a tak si užívám každý nádech.
Usmívám se na dceru a ona se usmívá na mě.

Dokázala jsem to!

Je mi dobře, teplo, mohu dýchat a nejsem sama. Byla jsem tak blízko smrti! Teď už vím, že naděje existuje. Mám své světlo a vidím jasně, jak mi říká: Nevzdávej to!
Vidím obrazy svého života, co přesně budu dělat a jak to zvládnu. Vím, že tohle všechno se muselo stát, abych mohla pomáhat dál. Konečně vidím vyšší smysl toho, proč jsem tady.

Vidím všechny lidi, kteří potřebují pomoc. Vidím, jak křičí, topí se společně se mnou. Už jen kvůli nim to musím vydržet. Nemůžu je v tom nechat! Můžu je vytáhnout ze dna! Můžu jim dát šanci, jako ji mně dala moje dcera!
Zvládnu to… tohle všechno je jen překážka, kterou dokážu překonat! Ty sračky přece nejsou tak hluboký, abych se z nich nedokázala vyhrabat!

Přicházejí ke mně zázračné vizualizace, které mají léčivou moc….

Vizualizace mají opravdu léčivou moc. Dokáží nejen ulevit v nejtěžších chvílích. Dokáží změnit přesvědčení, které nám již neslouží a dokáží změnit naši realitu. Naší myslí, která pracuje s obrazy můžeme dosáhnout všeho, co si jen dokážeme představit, pokud tomu sami uvěříme.

Já uvěřila. 

Protože logika tě dostane z bodu A do bodu B, ale představivost tě dostane úplně všude. 

Moje pocity, které jsem zažívala se promítly do vizualizace, která ke mně přišla, když jsem sama byla na dně, v mé nejtěžší chvíli, kdy jsem nevěděla, jak se s mojí těžkou situací smířit a jak se pohnout dál. Zažila jsem vězení na vlastní kůži. Díky vizualizacím, které mi doslova zachránily život jsem mohla tuto situaci zvládnout, nedívat se na ni jako na utrpení, ale jako na příležitost.

Dnes jsem za tuto nelehkou zkušenost ráda a napsala jsem o ni knihu Vězení jako dar.

Já ve své knize vyprávím, jaký je den po dni život ve vězení, jak jsem to celé zvládala a co se vlastně stalo. Kniha je protkaná i příběhy žen, se kterými jsem se tam potkala. Vede k osobnostnímu rozvoji a k zamyšlení nad věcmi, které často opomíjíme a přitom jsou tak důležité pro šťastný život. Kniha se dotýká také velkého tématu svobody, kterému nevěnujeme moc velkou pozornost.

Kniha ukazuje jiný pohled na život jako takový. Odhaluje sílu, naději a vizualizace přicházející od vyšší moci, které mohou pomoci i vám.

Růžena Nekudová

Jsem autorkou mocné metody Zrcadlo času a knihy Vězení jako dar.

Na základě svého příběhu a příběhů druhých inspiruji lidi, jak zvládat těžké zkoušky v životě, jak se z nejčernější temnoty dostat na výslunní. Provázím je zázračnou hladinou alfa neboli stavem uvolnění, směřuji je k jádru jejich trápení a následně ke změně v novou příležitost.

Vytvářím léčebné meditace a také vzdělávám zájemce o tom, co jsou to meditace, jak s nimi začít a jaký mají pro nás velký přínos.
Vše předávám na svém blogu >>>
Jsem autorkou mocné metody Zrcadlo času a knihy Vězení jako dar. Na základě svého příběhu a příběhů druhých inspiruji lidi, jak zvládat těžké zkoušky v životě, jak se z nejčernější temnoty dostat na výslunní. Provázím je zázračnou hladinou alfa neboli stavem uvolnění, směřuji je k jádru jejich trápení a následně ke změně v novou příležitost. Vytvářím léčebné meditace a také vzdělávám zájemce o tom, co jsou to meditace, jak s nimi začít a jaký mají pro nás velký přínos. Vše předávám na svém blogu >>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů