O vědomém milování už se vcelku něco málo v naší společnosti ví.
Rozhodně to, že je to jedna z cest.
K čemu?
To si každý určí sám…
Ráda bych sdílela svůj příběh na důkaz toho, že vždy je cesta ven, vždy je naděje. A není třeba k tomu vlastně nic složitého. Stačí citlivý, láskyplný a respektující přístup prostřednictvím doteku. Tam, kde nám došla slova, tam, kde se slzami zalykáme a bolest u srdce je tak velká, že víme, že právě teď umíráme.
Přesně tak jsem se cítila po lékařském zásahu po porodu svého syna.
Prošla jsem zkušeností revize dělohy bez narkozy. Byla jsem mrtvá. Mé tělo leželo na porodním sále a já cítila jen prázdnotu, vlastně jsem necítila nic. Ležela jsem tam sama jako mrtvola, která čeká na pohřeb, protože její divadelní show už skončila a diváci odešli. Už nebyl, kdo by se díval. Prožila jsem duševní smrt. Jediný přítomný byl můj maličký syn v mé náruči.
Uvnitř břicha jsem cítila neuvěřitelný chlad, jako bych tam měla kus ledu. Vagina mě pálila při každém čůrání. Nesnesla jsem jakýkoliv dotek, i kojení mi vadilo. Tak jsem prožila polovinu svého šestinedělí.
Věděla jsem, že je zle a že musím něco udělat. Cokoliv. Zkušenost s depresivními stavy a totálním vyčerpáním na základě jednoho operačního zákroku jsem už měla. Tenkrát to byla bolest jen psychická. Teď byla bolest i fyzická a snad mě i zachránila, byla jedinou motivací se zachránit. Nedalo se to vydržet už ani jeden další den.
Měla jsem doma jedno čerstvě narozené miminko a téměř roční holčičku, další dvě starší dcery a partnera celé dny v práci. I když to byl nakonec on, kdo mi pomohl ze tmy do světla. Ze smrti zpět do života.
Naše milování bylo vždy hluboké, láskyplné, respektující, radostné. Neuměla jsem si představit, že by to mohlo být jinak. Ale bylo. Z doteku v intimních místech jsem měla šílenou hrůzu, i když jsem velmi toužila znovu se milovat. Vždy to byl prostor bezpečí, lásky a nekonečné blaženosti. A teď jsem do tohoto prostoru měla zavřené dveře. Přesto jsem věděla, že nesmím zavřít své srdce. I když je plné bolesti, zloby, vzteku, smutku, nepochopení…
O všem jsme otevřeně mluvili. Sice opatrně, vždy jen po troškách, co jsem byla za plného provozu s dětmi schopna pustit. Ve chvílích, kdy děti spaly, jsem řvala do polštáře a snažila se dostat všechno ze sebe ven. To trvalo nějakou dobu. Pomáhalo to. Naslouchal mi a byl tam pro mě. Beze slov, vždy s objetím. Víc jsem nepotřebovala. Nepřicházely žádné návrhy na řešení, útěky za kamarády, zlehčování.
Dny běžely dál a mě myšlenka na milování neopouštěla. Chlad z nitra mého břicha odešel, pálení vaginy přestalo, doteky mi byly příjemnější. Celkově jsem začala ožívat. Na první milování si pamatuji dodnes. Bylo jako první milování vůbec. Ano, měla jsem strach, ale spíš jako panna než jako zraněná žena. Věděl to. Pomalu a tiše jsme se spojili, bez vzrušení, chtíče, cíle k orgasmu. Jeho penis klidně a tiše naplňoval moji vaginu. Tiše a láskyplně ji hladil a vyprávěl příběh o naší lásce.
A od té doby jsme se tak milovali, co nejčastěji to šlo.
A ve spojení jsme i usínali a občas se i probouzeli. Bylo to pokaždé jako léčivá lázeň.
A po čase přišlo vyléčení.
Proto dnes vím, na základě vlastní zkušenosti, že vědomé milování může být jako zázračný lék na nevyléčitelnou nemoc.
A také úžasná podpora ženy, která mi byla ženskou průvodkyní, i když jen přes email. Děkuji ti, Deniso.
Základem našeho přístupu k celé situaci byla intuice, moudrost těla a vědění o zákonitostech ženské a mužské polarity díky Denise Říha Palečkové a Richardu Vojíkovi.
Dnes jsem za tuto zkušenost vděčná, bez ní bychom nedohlédli na hloubku, kterou vědomé milování do vztahu přináší.
S láskou
Markéta
all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world
에볼루션코리아
409AAfIDZ{?[
에볼루션카지노
592vWwwQL=\\
에볼루션바카라
431nlkvlO#@“
에볼루션블랙잭
042deTTOz[_;
에볼루션롤렛
759rgOEAg;}?
evolution casino
513CikeWm(„!
evolution korea
657unnyOo;|*
에볼루션카지노
930ZmGzhC{&$
에볼루션카지노
987iXGvBi#*)