Valpisa – pobyt u italské vědmy

20. 8. – právě se probírám z třídenního deliria. Sklátila mě horkost, rýma, zalehlé dutiny. Odpojení hlavy…
Týden po návratu z Valpisy.
Dávám si steak a sklenku portského. Dnes zažívám den zmrtvýchvstání.
A vnímám nové síly, které se ve mně budí. Xirie – ta, která sedlá draka. Magda.
Žena bojovnice.

Ani náhodou jsem netušila, jak mocně mě Valpisa obdaruje. Když přišel mail s nabídkou, věděla jsem hned, že jedu. Cítila jsem, že to bude super, že se zasměju, že se budu skvěle bavit. Poslední dobou mám plné zuby duchovních keců a navštěvuji akce, kde se lidi umí bavit. Neřeší, nerozebírají vše, ale místo toho jdou a něco skutečně reálně tvoří. Je mi dobře mezi muzikanty, mezi řemeslníky, mezi umělci… prostě mezi tvůrčími lidmi, kteří něco skutečně realizují. A je jedno, jestli se tím živí nebo to mají jako koníček, ale jsou to lidi, kteří jsou tady a teď a umějí si užít přítomnost.

Nějak jsem nemyslela na to, že je to k Luise Muratori. Až těsně před cestou jsem se pro sebe začala šklebit… vždyť já Luisu nikdy moc neposlouchala. Tam asi „kecům“ neuniknu. Sakra, co já s tím? Luisa jako taková mi nevadí, některá její slova mi hodně zní. Všechny její teorie ale nemusím. „Někdo přiletí a zachrání nás?“ Sorry, to jde mimo mě.

Dráždí mě, že tato slova v mnohých vyvolávají očekávání záchrany,
což je vzdaluje od reality.

OK – Valpisa. Jsem tady.
První překvapení je Freddy, Luisin partner. Uvědomila jsem si, že jsem ho vnímala jako nějaký Luisin přívěšek, na shlédnutých videích na mě působil dojmem podivného bezdomovce. Páni, složila jsem mu v duchu obrovskou omluvu a poklonu. Jak jsem si mohla člověka zaškatulkovat, aniž bych ho poznala? Mohla. Vyklubal se z něho moudrý muž, nesmírně pracovitý, neuvěřitelně vnímavý k přírodním zákonitostem. Stála jsem o jeho slova víc, než o její. Protože tohoto umění vnímání přírody i souvislostí si nesmírně cením. Je mi blízké.

Valpisa jako místo. Ano, Ano, Ano

Být přímo v nádherných kopcích, kde všude voní byliny, ano to miluju. Levandule, divoká máta, rozmarýn. Posvátná, aktivovaná silová místa na každém rohu. Cítím překvapivě tu sílu i ve spojení těch dvou. Luisy a Freddyho. Sňatek nebes a země. I proto je to zde tak silné.

Spím sama ve stanu, maximální luxus, protože mám matraci alá vodní postel a dvojspacák, rozvaluji se v tom hebounkém pelíšku a přímo z lůžka v polospánku pozoruji východ slunce.

V okolí usedlosti je ukryto mnoho posvátných míst. Zasvěcených živlům, směrům, zvěrokruhu, skřítkům, no prostě všemu živému. Úžasné bylo, když jsem si na některá místa došla sama, přitáhla si mě, zjevila se z ničehož nic. Měla jsem taková dvě. Jeden plac s kamennou lvicí a několika kruhy, a pak kruh, v němž vévodil meč. Místo mých mnohých zasvěcení.

Když jsem uviděla to obrovské množství práce, kterou v kopcích Fredd udělal, cítila jsem obrovský respekt. Cítila jsem to místo duší. Miluji soulad. Proto žiji na Lipnici… proto tahám lidi ven. Cítila jsem silně i Cynzii, která tu před lety pobývala.

Jeden den se najednou mluvilo o tom, že dnes. Že dnes Luisa dává hvězdné kódy. No, nikdy jsem se nad tím příliš nezamýšlela, její hvězdné teorie jsou pro mě trochu pohádkami. Ale jsem tady. Hmm, Magdo: „Jo nebo ne?“ Nějak jsem seděla mezi čekajícími ženami a neměla se k odchodu. Najednou mi přišlo jasné, že když tu jsem, mám si vzít maximum. Tak jo, jdu do toho. No, patrně tam bude spousta zbytečných slov, ale snad nějakou symboliku pochopím.

Ale vše je jinak. Velké překvapení pro mě. Každé její slovo mi dává smysl. Patrně proto, že to již žiju. Proto rozumím. Žena bojovnice. Xirie. Ta, která sedlá draka. Moje mise – už nebojovat, ale vytvořit techniky na ochranu, přesně naplňují moje vlastní slova, která denně používám. Pracuji se sebedestrukcemi, s lidmi, kteří mají aktivní vnitřní sílu, ale obracejí ji proti sobě. Proto mi Luisina kresba a informace o bojovnici, o jezdkyni na drakovi dávají smysl.

Draci, kteří lítají vnějším, ale i vnitřním světem. Ano. To mi dává smysl.

„Ale Luiso, když budu naplno žít bojovnici, jak budu žít vztah? Už teď se mě muži bojí a to se brzdím.“ Pokládám otázku, která tíží moje srdce. „No, všichni se nebojí… potřebuješ mladšího muže… třeba tu ještě není… ale ty se neboj… máš dost síly na to, neopírat se o žádného muže.“

„Luiso, ale já mám předpovězeno staršího muže, pořád k sobě cítím zralého muže.“ „Ne, ne… to potřebují ženy, které se potřebují opřít… a ne ty.“ Rozmetá Luisa moje touhy po záchraně a po ochraně… bez milosti. Šokuje mě to.

Jsem opravdu tak silná?

Vždyť já se někdy tak toužím schoulit, schovat a nechat se hýčkat. Nechci tolik zodpovědnosti. Cha, cha… vždyť já také stále toužím po záchraně… no, někdo čeká mimozemšťany, někdo prince na bílém koni, není v tom tak velký rozdíl. Směju se sama sobě, vždyť i já někde hluboko v podvědomí čekám na záchranu. No, to je bomba.

Když mluví o mladším muži, nemohu nevzpomenout na předešlou noc s Georgem. Viděli jsme se od prvního okamžiku. Bylo milé to přibližování sledovat, byl to mladík, jehož pohledy mi dělaly dobře. Když pak večer přišel na místo k meči, ucítila jsem silnou touhu vzít si jeho hlavu do klína a laskat ji. Řekla jsem to přítomné ženě a ta mě povzbudila. Asi v tu chvíli netušila, co se rozběhne… ale mě to bylo jasné. Mít mužskou hlavu v klíně a nereagovat? Moje lůno začalo sálat a věděla jsem, že on to cítí. Ženy odešly v momentě, kdy sálání překročilo rámec našich těl.

Dovolila jsem si to. Na tom místě s mečem, pod zářící lunou… nechala jsem projevit život. Aniž bych tušila, co mi Luisa druhý den řekne, probudila jsem svou jezdkyni na drakovi. Vnímala jsem a nasávala to mladé tělo všemi smysly. Odmítla jsem se hodnotit. Bylo to pro mě jako napít se z kalichu vášně, života a mládí.

OK, přišla spontánní noc, ale co pak? Nemíním před někým hrát nějaké divadlo, ani nehodlám ztratit tento vzácný čas tím, že budu neustále myslet na někoho mimo sebe. Nechala jsem dění volný průběh, nepodporovala žádnou vazbu. Užívala jsem si pobytu, jak to šlo. Potřebovala jsem být s novými informacemi. Přijmout Xirii. Vnímala jsem ji silně u moře, i v horách.

Na Valpise jsem pozorovala i něco pro mě nového. Ještě jsem nikdy tak vyváženě necítila, a to venku i uvnitř sebe, všechny čtyři živly. Jejich přítomnost. Jejich rovnováhu. Bylo to velmi posilující.

Přicházel úplněk a také menstruace

Poprvé jsem skutečně zaznamenala, jak moc dobře mi v tyhle chvíle dělá společnost žen. Strávila jsem s nimi společné veselé tvoření a dopolední zpěv. Tanec jsem si dopřála kdykoliv se mi chtělo.

Když jsem se s italským divochem potkala, cítila jsem lásku a také jsem ji volně projevila. Užívala jsem si jeho pozornosti. Nemíním si na nic hrát, ani nic skrývat… a ani nikomu podléhat. Stoprocentně svobodná jsem v tom nebyla, to bych lhala, vnímala jsem ho intenzivně, ale vcelku se mi dařilo neztrácet kontakt se sebou. Dala jsem si volnost, spávala sama ve svém stanu, nadšená z linoucích se okolních vůní a až poslední noc jsem za ním zašla s tím, že se chci rozloučit. Cítila jsem, že ještě má něco proběhnout. Byla jsem první den v menstruaci a moje bříško se připomínalo..

Sešli jsme se u kamenné lvice. Byli jsme jen tak spolu, pozorovali hvězdy, tulili se… moje břicho se neuvěřitelně zvětšovalo, bolestivě se napínalo čím dál víc. Začal mi zpívat a já se propadla časy zpět. Viděla jsem kolem sebe spousty krve… a já rodila. Moje fyzické tělo reagovalo silnými stahy. Prošly jakési emoce… brečela jsem, křičela, pak uvolnění… a pak náhle jsem ze starých dob vystoupila.

„Teď je teď.“ Minulost je ukončená. Usnuli jsme společně.

Ráno bylo bříško uvolněné, lehoučké, splasklé… jen mi zůstal zvláštní pocit, že se moje děloha nějak protočila. Je dokonáno. Opouštím spícího muže… Vím, že se už neuvidíme… necítím lítost. Bylo to prostě setkání, dar. Co přesně se mi dělo s tělem? Netuším. Menstruace pak proběhla velmi silně, ale krásně příjemně. Léčivě. Vnímala jsem to jako jakousi očistu druhé čakry.

Pro mnohé byl tento muž spíš narušitel, a rozhodně nebyla jeho přítomnost sdružujícím prvkem pro skupinu. Ale vnímám, jak Luisa nechává všemu volný průběh. A jen pozoruje. Vím moc dobře, že nemá smysl hodnotit, co je správně a co ne. Intenzivně vnímám, jak si zde každý odžívá svůj děj. Vidím jejich příběhy… i svoje konkrétní role v nich. Baví mě to.

Nehodnotím se. Je to úlevné. Vidím tolik různých příběhů… od fanatismu, po naučené jednání… nevědomé projevy, dětinské záseky a šprajcování, až po uvolněnost; úsměvné přesvědčení, že je tu někdo kvůli druhým, ku pomoci – to mě hodně baví. Jako když nevidí… že vše… vše, co děláme, děláme pro sebe!!!

Pokud budeme k sobě totálně upřímní, najdeme svoje potřeby, které tím naplňujeme.

Jak snadné je si naběhnout na duchovní ego. Nad některými scénami jsem se upřímně bavila, jiné mě provokovaly… a díky za Luisina slova, ať si nevyčítám, když někoho sejmu.

Byli jsme velmi pestrá skupinka. Vnímala jsem to jako jednu velkou hru. Jedno dění navazovalo na druhé… každý dostal přesně to, co potřeboval.

Až po návratu cítím, jak velmi silný to byl pobyt. Ale nemám moc času. Po dvou dnech mi přijíždí čtyři ženy na čtyři dny intenzivního procesu změny.

Dala jsem do toho vše. Po jejich odjezdu jsem lehla. Přišla horečka, ucpání dutin a „delirium“.
Až dnešní den se probírám.

Cítím se jinak. Nově. Už se nebojím svých sil.

Brzdila jsem je ve strachu, že s jejich plnou silou si těžko k sobě najdu muže. Ale teď se nebojím. Přijde nebo ne. Každopádně do té doby… mám čas svoje síly poznat. Přijmout. Čím víc dávám najevo, co jsem, čím víc se vyhraňuji… tím více rozporuplné reakce zažívám. Totální odmítnutí, odsouzení… nebo nadšení, lásku.

Víte co? Je mi to jedno. To, co je důležité… je vědomí sebe, i toho, co se děje. Ve mně uvnitř.

Děkuji za ty dny, děkuji Valpise, Freddovi a Luise, i všem přítomným. Stvořili jsme dokonalou mozaiku lidských příběhů.

A děkuji sobě – že jsem si vše dovolila.

Magda Křepelková

www.magdakrepelkova.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018