Udělejte si ze života barevnou duhu

Ze svého šedivého a nudného života jsem udělala duhu plnou barev.

S láskou inspiruji všechny, kteří chtějí změnit svůj život a užívat si ho naplno a s radostí.

Dnes žiju velmi pestrý a dynamický život, o podněty k rozvoji a posunu nemám nouzi, vím, kam směřuji a co je mým posláním. Cítím se jako sebevědomá mladá žena, která ví, že je tvůrkyní svého života a že všechno, co v životě má, ať už je to pozitivní nebo negativní, má svůj smysl a důvod.

Dřív za mne rozhodovali druzí

Prakticky celý život, co si pamatuji, jsem tak nějak vlála za ostatními, spíš jsem se podřizovala rozhodnutí rodičů a dalších lidí, než že bych dělala rozhodnutí svoje. A když jsem se měla rozhodnout sama, udělala jsem to podle toho, co chtěli druzí, nebo co jsem si myslela, že chtějí druzí. Ne podle toho, co chci já.

Vlastně jsem ani nevěděla, co chci já…

A tak jsem například v šesti letech nastoupila do lidové školy umění na hru na klavír ne proto, že bych chtěla hrát na klavír, ale proto, že bratr chtěl taky hrát na nějaký nástroj. Celých osm let jsem se pak trápila něčím, co mě vlastně ani netěšilo.

Ve čtvrté třídě se nás ptali, kdo chce od nového školního roku nastoupit do sportovní třídy. Já jsem se přihlásila, ale ne proto, že bych milovala běh na lyžích nebo závodění, ale proto, že tam šel spolužák, do kterého jsem byla zamilovaná a proto, že do sportovní třídy už chodil i můj bratr. A pak jsem se rok a půl lopotila na tréninkách a dělala něco, co mě vůbec nebavilo.

V osmé třídě jsem se měla rozhodnout, na jakou školu půjdu. Neměla jsem tušení, co chci dělat a tak jsem šla na gymnázium a myslela si, že během těch čtyř let se nějak rozmyslím. Jenže ta doba utekla jako voda a bylo tu další rozhodování, jakou vysokou školu si vyberu? Stále jsem nevěděla, co chci dělat a tak jsem se hlásila na školy, kde se dělaly přijímačky z předmětů, které mi šly – angličtina a matematika.

Po ukončení studia jsem si našla práci účetní

Opět jsem to nedělala proto, že by mě to bavilo, ale proto, že jsem nic jiného neuměla a chtěla jsem si vyzkoušet, jestli mě to bude bavit. Zůstala jsem tam osm let.

Mezitím skončil dlouhodobý vztah s tehdejším partnerem a přestěhovala jsem se do podnájmu. A tady jsem si prožila snad nejhorší období svého života. Jako by mi život říkal: „Dělej už se sebou něco!„

Bylo to období, které trvalo asi pět let
a já jsem se dostala na pomyslné dno a uvízla tam.

Žila jsem sama, měla jsem relativní klid, ale celé to bylo o přežívání, rozhodně ne o životě. Dělala jsem stále dokola ty stejné věci. Chodila jsem do práce, kde jsem trávila hodně času navíc, neměla jsem skoro žádný volný čas. A když, tak jsem nevěděla, co dělat.

V jistém smyslu mi to vyhovovalo, protože jsem se nemusela tolik soustředit na sebe a na to, že potřebuji ZMĚNU. Nosila jsem šedivé oblečení, bydlela jsem v podnájmu a čekala jsem, až potkám nějakého partnera. Došlo to tak daleko, že jsem po určitou dobu holdovala alkoholu a kouřila jsem čím dál víc cigaret.

Byla jsem osamělá, nešťastná, smutná, přišlo mi, že nic nemá smysl.

Jedním slovem beznaděj…

Až jednoho dne jsem pochopila, že musím něco ZMĚNIT, že bych taky takhle mohla žít až do smrti a to jsem rozhodně nechtěla. A tak jsem snad poprvé za 31 let vzala život do svých rukou a začala dělat vědomé a ze mě vycházející ZMĚNY.

Vzala jsem život do svých rukou

Ze dne na den jsem přestala kouřit, ten samý den jsem začala běhat a ten samý měsíc jsem vysadila hormonální antikoncepci. Pro moje tělíčko to byl docela slušný nápor. Přestala jsem se nechávat stříhat „na kluka“ a nechala vlasy růst. Pár měsíců na to jsem se rozhodla, že už mě nebaví bydlet v podnájmu a čekat na osudového prince. Rozhodla jsem se zařídit si vlastní bydlení.

Můj život nabral úplně jiný směr!

Už jen tím, že jsem se rozhodla, že přestanu čekat na nějakého partnera a pustila to, jsem dala prostor pro to, aby mohl přijít. A on skutečně přišel… a velmi brzy.

Do svého života jsem pustila barvy a začala si dělat vlastní batikované oblečení. Začala jsem se více věnovat cvičení jógy, dělala si vlastní motivační kartičky. Vydala jsem se na Svatojakubskou cestu – poutní cesta, jejíž nejznámější a nejfrekventovanější část je ve Španělsku.

Můj život se od základu ZMĚNIL

Hodně lidí se mě ptá, co dělám jinak, co jsem změnila, protože tu změnu vidí.

Vím, že je hodně lidí, kteří se cítí tak, jak jsem se cítila já ve svém nejhorším životním období. Taky vím, že je hodně lidí, kteří sice tak nějak žijí ten svůj život, mají tu svoji každodenní rutinu -práce, povinnosti, rodina… ale necítí se v tom dobře a chtějí něco změnit. Ale nevědí CO a JAK.

Proto jsem se rozhodla své zkušenosti sdílet…

Přečtěte si e-book zdarma „Z holky, o které říkali, že je jak tělo bez duše, ženou plnou života za 1 rok a 6 měsíců“, ve kterém najdete nejen mé životní karamboly a pochopení, ale i inspiraci k zamyšlení a motivaci k akci.

Tereza Pivoňková
terezapivonkova.cz

kreativní e-book zdarma s videonávodem „Návod na drátovaný přívěsek – Lístek a Kytička“

e-book Dobrodružství s batikou s návody krok za krokem k šesti krásným a originálním výtvorům

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018