To, jak rodíte, ovlivňuje celou společnost!

těhotná žena

“Tvá jizva na břiše je jako perlový náhrdelník, který ti daroval sám život. Nos jej s hrdostí a láskou, jako vzpomínku na den, kdy jsi přivedla na svět své dítě.“ Jana Langerová

Způsob, jakým přivádíme děti na svět, ovlivňuje nás všechny i naši společnost. Na světě je projekt, zasvěcený podpoře a hledání co nejlaskavější cesty císařského porodu a péči po porodu – jak pro matku, tak pro dítě. Vzhledem k tomu, že se za poslední roky rapidně zvedá procento žen rodících císařským porodem, je nutné i tomuto velmi závažnému tématu věnovat pozornost a postarat se o něj stejně citlivě a nenásilně, jako o porod přirozenou cestou. Užijte si rozhovor s Janou Langerovou nejen o jejím projektu Císařský porod v radosti:

Jani, proč jste se rozhodla právě pro tento projekt? Co Vás k tomu vedlo?

Projekt Císařský porod v radosti a bez násilí vznikl po mém třetím císařském porodu, který byl velmi odlišný, než ty dva předchozí. Když jsem po třetí otěhotněla, otevřelo se v mém těle hluboké trauma ze smrti. Od prvních chvil těhotenství jsem prožívala v těle intenzivní pocity, že třetí porod mé tělo nezvládne a já umřu. Cítila jsem velkou paniku.

Proplakala jsem několik dnů na rameni svého muže. Okolí mě uklidňovalo, že bude vše v pořádku, ale já to neslyšela. Trauma bylo mnohem hlasitější. Tak moc jsem cítila v těle, že se to stane. Vedlo mě to k občasným myšlenkám na potrat, ale ty jsem naštěstí díky své životní filozofii a lásce k dítěti rychle odmítla. Můj muž mi byl velkou oporou a velmi nenásilně mě začal směřovat k práci s tělem a s traumatem.

Začala jsem docházet na Krnaiosakrální terapii a moje tělo získávalo větší a větší zdroje, a tím jsem mu víc a víc důvěřovala. Můj nervový systém se zklidňoval a já pomalu začala svému tělu důvěřovat a užívat si těhotenství. Nicméně jsem stále až do konce těhotenství intenzivně s tělem pracovala pomocí různých technik a terapií. Díky tomu jsem si prožila extatický císařský porod.

A to byl velký spouštěč toho, že věci jdou měnit. Že můžeme pracovat s tělem a měnit své staré vzorce, nastavení a uzdravovat svá zranění a traumata. Vše okolo mého třetího těhotenství, porodu i šestinedělí bylo tak jiné, tak hluboké a pravdivé, mnohdy až na dřeň jak se říká, že jsem si uvědomila, že může být více žen, které provází stejné nebo podobné pocity strachu a nejistoty z císařského porodu.

Víte, v dnešní době se téměř všechna pozornost zaměřuje na domácí porody, lotosové porody, hypnoporody atd… A já si uvědomila, že porod císařským řezem je tak trochu v mlze. Je to ještě stále velmi kontroverzní téma v naší společnosti. A ženám rodícím sekcí chybí především informace a hned poté důstojná a respektující porodní i poporodní péče, jak o ně samotné, tak o jejich miminko. A tenhle velký deficit v naší společnosti mě natolik roznítil, až se z této vnitřní energie zrodila myšlenka projektu Císařský porod v radosti a bez násilí.

V čem spočívá projekt Císařský porod v radosti? Co je jeho posláním, cílem?

Projekt Císařský porod v radosti a bez násilí spočívá především v lidskosti a zdravém, podporujícím a respektujícím přístupu k rodičkám i novorozeňatům.

Posláním a vizí projektu je, aby žena, která z jakéhokoliv důvodu nemůže nebo nemohla porodit dítě přirozenou cestou, měla možnost prožít císařský porod svého dítěte stejně citlivě, s respektem, úctou a láskou v bezpečném a příjemném prostředí.

Aby věděla, že pokud císařský porod je nevyhnutelně nutný, má možnost během těhotenství své tělo a nervový systém citlivě připravit tak, aby císařský porod byl co nejméně traumatizující – jak pro ni, tak pro dítě. Je velmi důležité, aby její miminko v prvních minutách tohoto hlubokého prožitku dostalo vše, co náš přirozený, základní instinkt a nervový systém potřebuje. A tak se rapidně snížilo riziko traumatických prožitků, jak u rodičky, tak u dítěte.

Ráda bych také zmínila, že mou velkou inspirací při vizi projektu byl např. Frederick Leboyer, francouzský porodník, Michael Odent francouzský porodník, Stanislav Grof americký psychiatr s českým původem a zakladatel transpersonální psychologie a další lidé, kteří do porodního prostředí vnesli více lidského přístupu a citlivosti.

Projekt CP dále nabízí proškolovací kurzy tzv. průvodkyň. Mou vizí a cílem těchto kurzů je vybudovat síť průvodkyň po celé ČR, které budou s empatií a citlivostí vést, podporovat, informovat a v neposlední řadě připravovat ženy, rodící císařským porodem, k co nejradostnějšímu prožitku při porodu a poporodní péče, jak o sebe samu, tak o miminko.

Průvodkyně jsou ženy, jejichž úkolem je především podporovat a připravovat ženu k císařskému porodu, je-li nevyhnutelně nutný. Průvodkyně informuje ženu o jejích možnostech a pečuje o ni a dítě po císařském porodu. Pomáhá ženě zvládnout novou roli v rodině. Sdílí se ženou průběh těhotenství, emoce, pocity a její strachy. Podporuje ženu v komunikaci s dítětem, ale také s partnerem, rodinou, zdravotníky, nebo jinými odborníky.

Důležité je podotknout, že průvodkyně především vždy respektuje ženu-matku, empaticky naslouchá jejím potřebám a směřuje ji k co nejláskyplnějšímu kontaktu s miminkem. Poskytuje ženě pocit, že je dobrou matkou a svou novou roli zvládne. Průvodkyně nikdy nedělá nic, s čím by rodiče dítěte nebyli v souladu. Jejich rozhodnutí a potřeby vždy musí bezvýhradně respektovat a ctít.

Jaký je současný stav prostředí císařských porodů v českých porodnicích?

Před nedávnem jsem se osobně setkala s několika porodníky. Upřímně? Pár dnů mi trvalo, než jsem jejich informace, které mi mnohdy servírovali velmi syrově, ale na druhou stranu pravdivě, zpracovávala. Cítila jsem, jaké sousto jsem si na sebe nejspíše vzala a setkala jsem se i s pocity strachu a nejistoty, zda na poli zdravotnictví vůbec má cenu něco měnit. Obklopovaly mě pocity naprosté beznaděje.

Nicméně tyto odstrašující pocity, které jsem v sobě vnímala, jsem nakonec uchopila z opačné strany a rozhodla jsem se je uchopit ne jako něco, co mě zastraší nebo odradí od mého záměru a vize. Ale něco, z čeho načerpám sílu, která moji motivaci něco změnit v lékařském prostředí vyprovokuje ještě silněji. A stalo se!

Omlouvám se, trochu mě to emočně odvedlo od otázky. :-) 

Současný stav prostředí císařských porodů v českých porodnicích je především ve většině nerespektující, nekompromisní a jasně nastavený – nejde o žádný porod, ale o břišní operaci! Což je pro mne, jako matku 3 dětí narozených CS, naprosto nepřijatelné a necitlivé.

No a z tohoto postoje v lékařském prostředí se také vše odvíjí. Ženy nemají žádné informace ohledně porodu sekcí. Jediné co ví je, že budou rodit císařským řezem. Trochu málo nemyslíte?

Mnohdy je nikdo z lékařů neseznámí s tím co to pro ně a dítě vlastně znamená, jak se mohou na tento způsob porodu připravit. A co je čeká po porodu. Mnohdy ani žena neví jméno porodníka, který sekci bude provádět. A to, že si mnohdy žena z porodu odnáší trauma, nezajímá už vůbec nikoho.

Matky, které jsou po císařském porodu samy v nemocničním prostoru, těžko zvládají pooperační bolesti, jsou méně emočně stabilní a potřebují intenzivnější pomoc např. s kojením a péčí o miminko. Taktéž děti narozené císařským řezem potřebují podporu, trpělivost, něžné povzbuzení a to mnohem víc než děti, které přišly na svět vaginálně. A zde může v obou případech významnou roli hrát právě otec dítěte, který bezvýhradně svou přítomností také patří do celého mystéria porodu dítěte.

Je známo, že je-li rodina spolu, obzvláště v takto důležitých chvílích, dochází k rychlejší rekonvalescenci u ženy po císařském porodu, není narušena ranná vazba matka-dítě, čímž je i větší šance, že žena bude dříve kojit. Přítomnost a láska otce má na nervový systém dítěte velmi pozitivní vliv. Dítě se v přítomnosti obou rodičů cítí mnohem celistvější a již od prvopočátku může „nasávat“ esenci rodiny jako celku.

Dalším důležitým faktem je přirozená potřeba dítěte být se svou matkou, nikoliv v inkubátoru. Je známo, že dítě které je odebráno po porodu matce, prožívá ve svém nervovém systému velmi silný pocit strachu o přežití. Samotná přítomnost dítěte má samozřejmě i velmi pozitivní vliv na matku. A to např., že se snižuje riziko posttraumatických pocitů žen po císařském porodu, jako je panika po procitnutí.

Strach, co je s dítětem a kdo o něj pečuje. Lítost, bezmoc, otázky typu: kdy budu moci konečně být se svým miminkem, kdy budu moci kojit? Z těchto nezodpovězených otázek se u rodičky objevují silné pocity smutku a nepochopení. Také fyzická bolest v místě jizvy a následná nutnost analgetizace, pocit, že nejsem dobrou matkou, pocit, že nedokáži své dítě porodit, jako „správná“ žena a v neposlední řadě postarat se o něj.

A tohle a mnohem víc stále ještě ženám při porodu sekcí chybí. Mou desetiletou terapeutickou praxí tak prošlo mnoho žen, které třeba ještě pět, deset let po císařském porodu prožívaly silné pocity strachu, paniky a zoufalství. Taktéž se setkávám dnes už s dospělými lidmi, kteří byli přivedeni na svět CS a jsou dodnes ovlivněni ať už fyzicky nebo psychicky právě tím, že jejich tělo v sobě stále nezpracovalo a nezaintegrovalo podvědomé trauma, které bylo způsobeno nikoli samotným porodem, ale tím, že byl veden necitlivě. Tak takový je v současné době stav prostředí císařských porodů v našich porodnicích, je to opravdu zoufalé.

 Jaké jsou potřeby matky a dítěte před a po porodem císařským řezem? A jaká péče probíhá v rámci vašeho projektu?

Nejdůležitější potřeba pro ženy před i po porodu CS jsou především informace. Těch je ale bohužel stále málo – jak ze strany lékařů, tak ze strany různých publikací. Převážná část skutečně potřebných a důležitých informací o císařském porodu jsou totiž v angličtině. Ještě stále mnoho žen má jazykovou bariéru, tedy se k těmto stěžejním informací vlastně nedostane. Dále, jak jsem již zmiňovala výše, je to respektující a citlivý přístup ze strany lékařů a porodníků. A to jak k rodičce, tak k dítěti.

Projekt www.cisarskyporod.cz nabízí důležité informace ohledně přípravy na porod císařským řezem, poporodní péči včetně podpory v šestinedělí, které mnohdy bývá pro ženu a její novou roli matky velmi náročné jak fyzicky, tak psychicky. Dále nabízíme podporu, pomoc při péči o dítě. Mnohdy moje práce spočívá třeba jen v naslouchání ženě nebo ve společném mlčení či pláči.

Mnohdy ženě chybí jen pochopení, nebo dotek, který může např. formou masáže být velmi léčivý a povzbuzující. Součástí projektu je i psychická podpora otce, který je velmi důležitý v celém procesu od těhotenství až po narození dítěte a dále. A právě na muže-otce se také často zapomíná. Projekt CP nabízí mužům zorientovat se ve své otcovské roli a nejen to.

Mužům taktéž chybí informace o tom, co žena např. už v těhotenství potřebuje, jak se k ní mají vztahovat a podporovat ji. Ale také, co muži potřebují pro sebe v období těhotenství jejich partnerek. Nemůžeme opomenout fakt, že těhotenství ženy taktéž výrazně mění i fungování a roli muže, jako nastávajícího otce.

A mám pocit, že na to se také zapomnělo. Muži jsou proto mnohdy vlastně bezradní, nešťastní a bohužel často volí tu nejbolestivější variantu útěku, aby to vše zvládli, a tou je milenka. Pokud by jste se o našich službách a péči chtěli dozvědět více, stačí se podívat na náš web, kde je vše podrobněji popsáno.

Jak Vy sama vnímáte císařský porod a co je Vaším přáním v této oblasti?

Já osobně jsem vděčná za své tři císařské porody. Každý byl jiný a každý mě naučil něčemu jinému, zrovna tak jako má různorodá šestinedělí. Pro mě a mé tělo byly císařské porody tou nejlepší možností porodu. Byly pro mě naprosto v pořádku. Porod císařským řezem vyžaduje obrovské množství odvahy a síly, o kterém ten, kdo si tento způsob porodu neprožije, nemá ani tušení.

Většina žen jsou v tomto prožitku samy, bez možnosti podpory a jistoty. Já měla to štěstí, že u posledního porodu byl na sále můj muž, který mi dal neskutečnou podporu a sílu. A tak mám srovnání v prožitcích, když muž na sále pro ženu je a není. Můžu jen se slzami v očích říct, je to ohromný rozdíl a prožitek, na který by měla mít každá žena právo.

Říká se, že třetí porod je pro ženy léčivý, a přesně takový pro mě byl. Přestože se jedná o chirurgický zákrok z pohledu lékařů, pro mě jako matku jde především o porod dítěte a s tímto pohledem také císařské řezy vnímám a přistupuji k nim. Vnímám především, že je dobré mít informace a díky nim projít celým procesem císařského porodu vědomě, ve spojení se sebou samotnou a s dítětem. Pak může celý průběh porodu vypadat zcela jinak, než prožila doposud spousta žen. Jsem přesvědčená, že i porod císařským řezem může být respektující k potřebám ženy a dítěte.

A co je mým přáním?

Hmmm, především laskavější přístup k ženám rodícím sekcí, větší možnost přístupu k informacím, aby žena věděla jaké jsou její možnosti, na co má právo a co může požadovat, aby pro ni tento způsob porodu byl co nejkomfortnější a zároveň radostný. Každá žena potřebuje po porodu u sebe především své dítě. Potřebuje si očichat, přiložit na prso nebo tělo, cítit jeho tlukot srdce a teplo těla.

Dále bych si velmi přála, aby i tyto děti, které neměly tu možnost přijít na svět přirozeným porodem, měly alespoň možnost v prvních chvílích tohoto mysteriózního prožitku procítit teplou a láskyplnou náruč matky, podporu, trpělivost, něžné povzbuzení a dotek. Neboť právě tyto děti to potřebují ještě o trochu víc než děti, které přišly na svět vaginálně.

A v neposlední řadě si také ze srdce přeji, aby lékaři a porodníci otevřeli více svá těla a spojili se s tímto důležitým prožitkem jak pro ženu, tak pro dítě a skrze to měli větší úctu a respekt k těmto porodům.

Myslím si, že když si obě dvě strany prokáží úctu a respekt zvětší se mezi nimi prostor pro důvěru a to může ovlivnit a změnit nejen císařské porody a prožitky z nich, ale především celé naše lidstvo a jeho vývoj.

S úctou nám všem

Jana Langerová
www.centrumskarabeus.cz
www.cisarskyporod.cz

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. martina zahradnickova napsal:

    Ano všechno je úplně pravdivé, proč si z toho už dávno nevzali příklad doktoři, který se považují za málem nejchytřejší stvoření! Jednoduchá odpověď pro ně je to jenom práce, proč by brali ohledy na matky a děti! Je to bohužel tak, smutná realita :-(

    • Jana Langerová napsal:

      Milá Martino, dodala bych k tomu PROZATÍM. Vše je v pohybu a neustále se mění, věřím v lepší zítřky :-).

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů