Začala jsem přemýšlet o všech ženách v mém životě. A že jich bylo. Tři dny jsem sepisovala a zapisovala všechna ta jména, která mi vyplouvala na mysl a to už od základní školy. Psala jsem a uvědomovala si velice jasně, co se tenkrát událo, jaké místo v mém životě měly a jestli mne pomohly, obohatily, posunuly, nebo mým životem jen prošly a zanechaly jistou stopu
V posledních dnech jsem opět potkala lidi, kteří si vůbec neuvědomují, že to, co se jim v životě děje, je jen a jenom jejich "zásluha" a pokud nežijí podle svých představ, dějí se jim samé hrůzy, tak si za to opravdu mohou jen oni sami. Když se nám v životě děje něco nepěkného, co nám nevyhovuje, tak je velmi dobré se zamyslet nad sebou a nad svými myšlenkami
Stále si říkám, že ještě něco potřebuju k tomu, abych byla spokojená, ještě něco k tomu, abych byla šťastná. Ale došlo mi, že jako mávnutím proutku v okamžiku nemusím mít vůbec nic... Za poslední rok jsem se se smrtí setkala několikrát. Přišla ke mě tak blízko, že mi došlo, že není na co čekat. Zvláštní je, že to v posledních týdnech nějak zhoustlo.
Myslím, že pro negativní lidi, kteří neumí či nechtějí vidět nic dobrého, se může můj život jevit jako nekonečná šňůra proher a neúspěchů. Dlouho jsem takovým věřila, že jsem výjimkou, že jenom já mám talent na prohry a neúspěchy, ale ve skutečnosti je to tak, že jsme Všichni na cestě, všichni se učíme své lekce, a jenom ti, co nic nezkusili, se mohou chlubit tím, že nic nepokazili
Starověký římský filosof Epiktetos řekl jednu zajímavou větu: "Záleží na způsobu, jak se na věc díváš." Radost je spíše záležitostí naladění mysli než vnějších okolností. Co všechno nám v radosti může bránit? A proč by mělo?
Knihy doprovází člověka od dětství... a právě proto, že jsou tak neodmyslitelnou součástí našich životů, ovlivňují nás, i náš život, více či méně, a "otisk" některých v sobě neseme až do konce života...
Všechno, co jsem kdy dělala, jsem se snažila dělat nejlíp, jak jsem dokázala. Musím říct, že mě to všechno stálo mnoho úsilí a výsledky zas až tak skvělé nebyly. Asi jsem to moc chtěla, chyběla mi přirozenost. Mojí silnou stránkou vždy bylo odhodlání. Odhodlání vypracovat se z "toho".
Kde kdo vám říká "Buďte tady a teď" a "Žijte přítomným okamžikem". To je sice pravda, ale co s tím??? Nedávno, po návratu z týdenního campu, jsem konečně pochopila, co pořád omílané TADY A TEĎ znamená.
Všichni máme kolem sebe obrazy. Buď jsme si je vybrali sami, nebo jsme je dostali darem. Pověsili jsme je a hotovo. Obrazy visí. Napadlo vás ale někdy, do jaké míry nás může samotný motiv ovlivňovat v našem životě?
To, že jsem tvůrce svého života, že jej tvořím svými myšlenkami, že je vše v mých rukou, to vím už dlouho. Jsem taky přesvědčená o souvislosti mezi zdravím a zdravou stravou, takže podle toho vypadá můj jídelníček. Přesto můj život před rokem nebyl žádná idylka
Kdo maluje čerta na zeď, ten ho taky uvidí! Co ale uvidím, když si namaluji něco krásného? Co se bude dít, když navíc za tu všechnu krásu začnu být ještě doopravdy vděčná? Zkuste to taky a poznejte kouzlo vděčnosti
Během jednoho rozhovoru jsem si všimla, jak obtížné je pro rodiče pochopit, co jejich děti prožívají při anorexii nebo bulimii. To, že jim jejich dcera téměř umírá v dnešní době „dobrovolně“ na hlad, se opravdu příčí logickému pochopení.Jako první je třeba si uvědomit, že se Vaše dítě dostalo do velkého průšvihu, ze kterého cesta zpět neexistuje. Lze pouze dopředu, projít tím, a pokud to zvládnete, věřte, že to promění ve Vaší rodině úplně všechny.
Zabývám se poruchami příjmu potravy, přesněji poruchami příjmu vnitřní výživy. Není to jen o jídle, ale také o sexu, o vztazích, o práci. Setkávám se s jedním fenoménem. Dívky, které se přehnaně začnou zabývat svým zdravím. Objeví nadšeně makrobiotiku. A najednou tu máme dívku, která váží 35 kg a to jí - čistě makrobioticky. Jak je to možné? Jak může být na pokraji smrti, když jí?
Kdysi jsem patřila mezi lidi, kteří jsou přesvědčení, že jedním z hlavních úkolů v rámci jejich osobního rozvoje a vědomého bytí je najít smysl svého života. Četla jsem o tom v nespočtu knih, shlédla na toto téma nejedno video, slyšela o významu nalezení smyslu života na různých seminářích. Úkol byl jasný. Najdu smysl mého života a pak bude vše jasné.
Život po 30 je úžasný! Keď som mala desať, tešila som sa, až budem konečne dospelá, ale vedela som, že po dvadsiatke to už so ženami ide dole vodou. Tridsiatničky už boli pre mňa staré pušky a štyridsiatničky babky. Strašne sa teraz na tom smejem :))) Po 30 sa mi konečne otvorili oči a začínam žiť
Ženy ženám
Alice Kirš
Bohdana Kabátová
