Vím, že je toho hodně, co si musíme stále „hlídat“, abychom splňovaly atribut sebe-vědomé ženy. Ale! Co když je to tak trošku na škodu? Víte, ono se pořád hlídat, jestli se dobře chovám, správně reaguju a mám jen dobré myšlenky, může způsobovat trošku opak – stres. A s ním nechceme kamarádit, že? Tak se na to pojďme podívat
Má milá přítelkyně má veliký problém s rozhodováním. Díky této nerozhodnosti si velmi často komplikuje život, protože se dostává do velkého tlaku. Chodí často pozdě, ujíždí jí spoje a propadávají již zaplacené jízdenky, protože často pochybuje o správnosti svého rozhodnutí. Co s tím dělat?
Téma, o kterém chci dnes mluvit, je stále pro mnoho lidí velkým tabu. Bojíme se o něm přemýšlet, připustit si, že se týká i nás. Jak se cítíte, když je řeč o smrti? Jste v klidu, nebo se něco uvnitř vás svírá? Pojďme se na ni podívat trochu jinak
Byli jsme spolu jen pár let... Stále dokola jsem přemýšlela, kde se stala chyba, kdo za to může a hlavně jsem se zabývala tím, jestli jsem udělala všechno, co jsem mohla, abych vztah zachránila. Časem mi došla jedna důležitá věc
Lidé mají tendence nám říkat, jací máme být, co máme dělat a bohužel se jim velmi často podaří zasadit v nás semínko pochybností, jestli takoví, jací jsme, jsme v pořádku. Občas přemýšlím nad tím, jak moc se necháváme ovlivnit cizími názory na nás samotné a jak často uvěříme, že bychom skutečně měli žít tak, jak si přejí naši rodiče, babička, sousedka,
Každý tu máme velký dar – svůj život. A co s ním uděláme – je na nás. Pokud nevnucujeme svoji cestu násilím ostatním. Největším projevem neslušnosti jsou podle mě potom právě nevyžádané rady. Zásadní myšlenka cesty extáze je tedy jednoduchá, ale přesto úžasná:
All is perfect je větička, která nás od určité doby velmi silně provází. A jak vlastně vznikla? Ani nevím, odkud to vzít, abych to dokázala dobře vystihnout. Je to pro mě silné životní téma a věřím, že některým z vás také otevře oči
Joooo, to je pořád dokola. Ten můj potřebuje klid. Potřebuje čas a prostor. Potřebuje si od nás na chvíli odpočinout. Dítě kvílí, nedá mu chvíli pokoj, pořád něco chce, nemůže se ani v klidu podívat na televizi, aniž by u toho na něm malej nevisel a pořád tu televizi nekomentoval.
Psal se rok 2009 a já odjížděla ze svého prvního semináře osobního rozvoje TOTÁLNĚ FASCINOVANÁ. Fascinovaná možnostmi, které se mi otevřely v den, kdy jsem si uvědomila a na vlastní kůži pocítila, že jsem tvůrce svého života a stvořit si v něm můžu opravdu cokoliv. A jak to nejen mně změnilo život?
Možná jste ještě neobjevila svou sílu, nevíte, odkud čerpat životní energii a možná nevidíte svou důležitost a jedinečnost. Drahé ženy, máme opravdu velkou moc. Naše ženství pro nás představuje bytostnou sílu. Tajemstvím šťastné ženy je okamžik, kdy přijme
Odstranit větve, které nám brání v plavbě... Že máte strach vzdát se svých jistot? Že máte strach o ztrátu bezpečí? Věřte, že tohle vše je pouhá iluze. S láskou pusťte vše, co již nefunguje, co vás brzdí a neobohacuje. Proč? Jak? Protože je to
Kdysi jsem měla pocit, že svět je prapodivné místo, kde není možné žít šťastně a svobodně. Od školky Vás neustále do něčeho nutí a Vy se přizpůsobujete. Po svatbě je mnoho žen v soukolí práce, domov, děti a manžel. Rozčtvrtit se je málo, aby člověk dostál všem těm tlakům. Jak to tedy udělat, abychom byly šťastné? Mám pro vás pár účinných tipů
Připadala jsem si, že se mi zhroutil svět. Nedokázala jsem fungovat dál. Nešlo to. Pořád jsem brečela. Nevěděla jsem, co se se mnou děje. Jediné, co jsem věděla bylo, že už nemám sílu na to žít a přemýšlela jsem, jestli by nebylo lepší odejít. Zemřít. Naštěstí mě napadlo, že s tím zkusím ještě něco udělat. Pomohlo mi
Pořád se jí od dětství opakovalo totéž. Někoho si našla a vždy byla nemilosrdně opuštěna. Prožívala velikou bolest. Svěřila se, že když už si najde nějakého partnera, šíleně se na něj pověsí. Přestane žít sama pro sebe a jen sleduje a následuje život toho druhého. A když s ní byl, tak taky spokojená nebyla. Nedovedla si to vysvětlit. Ještě totiž nevěděla, že
V poslední době svůj život připodobňuji k jízdě na vodě. Jsem ráda v proudu. Ale ne vždy jsem uměla využít jeho síly a směru. Do mé lodě také pořádně zatékalo, až jsem nestíhala vodu vylévat přes palubu. Stalo se, že síla proudu mě donutila zastavit. Zakotvit a celou loď řádně vyspravit. Dnes už vím, že abych mohla v životě pokračovat podle svých přání, musím
Ženy ženám
Lilia Khousnoutdinova
Alice Kirš
