Postupem času jsme zjistily, že tatínek maminku podvedl a že s tou paní má holčičku. Další utvrzení, že MY nejsme dost dobré, když potřebuje ještě další dítě. Ten čas, kdy nám neříká, kde je, je s nimi a na ně je určitě hodný a chová se k nim lépe než k nám…
Narodila jsem se o dva měsíce dřív s dětskou mozkovou obrnou. Prognózy lékařů byly kruté. Podle nich jsem nikdy neměla poznat, jaké to je, když vám NORMÁLNĚ funguje mozek a když vám NORMÁLNĚ fungují nohy. Všechno dopadlo úplně jinak
Podstata alkoholismu a závislosti je, že si ji v hloubi duše dotyčný chce nechat, nechce se jí vzdát, bojí se být bez ní... nedovede si představit život bez ní. Nežijete spolu JEN vy dva... Toho, co ve vás může probouzet soužití s alkoholikem, je mnoho
Naše sny nás občas postavia pred poriadne výzvy. Plnia sa takto náročne, šialene, bláznivo, vyčerpávajúco a krásne... Ale je na nás, či prekonáme sami seba a užijeme si to, čo sme si na seba vymysleli so všetkým, čo to obnáša alebo si radšej zvolíme "bezpečné" státie na mieste
ALKOHOLISMUS. Tak často žité téma v rodinách. V našich krajích velmi tolerovaná droga, společenská norma. Nejen že přivíráme oči, ale někdy se snažíme téměř oslepnout a ohluchnout, abychom neviděli. Není snad nikdo, kdo by se s alkoholismem nesetkal. Mohli jste to zažít v dětství. Skrze rodiče, kamarády, nebo se vám během života stane, že váš partner či partnerka propadnou závislosti. Nebudeme...
Snažíme se být dobří a dosáhnout zdánlivého ideálu. Tak často a tak moc hrajeme role silných. Silných žen, silných matek, silných mužů. Vzájemně se obdivujeme za výkonnost, protože jsme sami naskočili na tuto závodní dráhu pro snaživé. Ale proč?
Někdy mám pocit, že sebevědomí je nějaká choroba a někdo se léčí z nízkého a někteří, kteří "lékaře" nevyhledávají, by se měli léčit z vysokého. Jako u tlaku. Na vysoký tlak máme pilule. Na vysoké sebevědomí zabírají jen rány vesmíru, abychom zpozorněli a získali rovnováhu a trochu pokory
Být dobrou partnerkou znamená být tichá a hodná? Neotravovat, nezatěžovat, neprudit? Cena je ale příliš vysoká... Když se nechám přesvědčit, ztrácím svoji sílu. Přestanu si naslouchat, přestanu si věřit. Jak ale tohle pomůže mně a vztahu? Jak to pomůže partnerovi?
Občas se mi stává, že se mne lidé snaží nacpat do krabice pohodlné průměrnosti. Protože normální žena se takto přece nechová! Trvalo mi velmi dlouho, než jsem se naučila postavit se tlaku takových nesprávných očekávání, kým údajně mám být a co už nesmím být, co je "nesprávné" – podle naučených stereotypů společnosti. Doporučuji vám to také
V posledních dnech jsem opět potkala lidi, kteří si vůbec neuvědomují, že to, co se jim v životě děje, je jen a jenom jejich "zásluha" a pokud nežijí podle svých představ, dějí se jim samé hrůzy, tak si za to opravdu mohou jen oni sami. Když se nám v životě děje něco nepěkného, co nám nevyhovuje, tak je velmi dobré se zamyslet nad sebou a nad svými myšlenkami
Před pár dny jsem se vrátila z dovolené ve Španělsku, odkud jsem si přivezla několik zásadních uvědomění. Jedno z nich přišlo, když jsme se synem na pláži hledali mušličky. První dny se zdálo, že jsou k mání pouze jejich úlomky. Našla jsem jednu takovou "skoro celou", hezky zbarvenou. Můj první impuls byl, že ji zahodím, protože chci nerozbitou, krásnou, ale pak mi něco začalo našeptávat "vždyť je docela dobrá..."
Nie je to tak dávno, čo by som ani len nepovedala, že sa naozaj začnem uzdravovať z poruchy príjmu potravy. Nikdy som nepoznala ten pocit nebyť otrokom jedla... proste nebáť sa čokoľvek zjesť, nemať výčitky keď sa prejem a tráviť čas nad záchodovou misou
Jak jsem se našla? Cesta, která nikdy nekončí, nebyla vůbec jednoduchá... Začala někdy potom, co jsem pochopila, proč mě opustil manžel. Odešel za jinou a mě nechal samotnou s malými dětmi. A já se místo sezení v koutě začala pomalu stavět na své vlastní nohy
Prakticky celý život, co si pamatuji, jsem tak nějak vlála za ostatními, spíš jsem se podřizovala rozhodnutí rodičů a dalších lidí, než že bych dělala rozhodnutí svoje. A když jsem se měla rozhodnout sama, udělala jsem to podle toho, co chtěli druzí, nebo co jsem si myslela, že chtějí druzí. Ne podle toho, co chci já. Vlastně jsem ani nevěděla, co chci já
V následujících dnech budeme mít pocit, že kráčíme v mlze a nic nevidíme. Naše kroky se mohou stát velmi nejisté a neohrabané, jako krůčky malého dítěte, které se právě učí chodit. Ničeho se však nelekejte, toto nevědění bude pro nás ženy velmi důležité. Tím, že ztratíme tu jasnou cestu, kterou jsme si vytyčily a rozhodly se po ní kráčet, získáme obrovské vnitřní bohatství
Ženy ženám
