Sebedůvěra začíná doma

Občas se mi stává, zejména potkávám-li se s krajany, kteří nepracují se svou negativní (a naši národní) mentalitou a projektují / podsouvají své negativní myšlení a postoje do druhých, že se mne snaží nacpat do krabice pohodlné průměrnosti. Pokud nejsem ve škatulce „průměrná“ a nedělám věci podle jejich průměrných představ a znalostí, že přece „musí být“, tak jsem „vadná“. :-)

Navíc jako žena jsem na tom ještě hůř – to, co se u mužů obdivuje, u ženy je údajná „charakterová vada“. Protože normální žena se tak přece nechová. :-))))

 

Normální žena? Přece „hodná holčička“

Mám na mysli přímé a jasné jednání. Sdělení svého názoru. Sdělení, co chci a co nechci.
Normální žena přece jenom šikovně manipuluje s ostatními tak, aby to nepoznali. Neříká věci na rovinu a jasně. Má se dokonce zato, že normální žena vlastně ani neví, co chce. :-) Což je ovšem často taky pravda. :-))))

Prostě v myslích průměrné společnosti je zakódováno, že žena má být „hodná holčička“, která neobtěžuje ničím nepohodlným, pořád je jenom příjemná, aby ji za to měli rádi a odpovídala té správné škatulce, jak se má chovat. Je prostě submisivní stále a pořád.

Ale ti stejní lidé mají i škatulku „hodný chlapec“, což je zejména v církvi oblíbená podoba mužů. :-)

Jsou to podvědomé matrice v našem jednání a myšlení tak,
jak nás rodina a společnost zformovaly.

Sebedůvěra začíná doma

 

Trvalo mi velmi dlouho, než jsem se naučila postavit se tlaku takových nesprávných očekávání, kým údajně mám být a co už nesmím být, co je „nesprávné“ – podle naučených stereotypů společnosti. Ale přiznávám, že když se stane, že jsem více v kontaktu s krajany, tak se ten problém zjevuje v daleko větším měřítku, než je běžné s Angličany, kteří jsou navyklí respektovat druhého jako osobnost bez rozdílu pohlaví. Jak jsem už nejednou zmínila na svém blogu – v Anglii můžete být třeba zelený trpaslík, pokud něco umíte a děláte, oni to jsou schopni vidět a ocenit. Protože oni mají jinou mentalitu a jiné sebe-vědomí.

Abych se dostala z pod vlivu těchto falešných tlaků nevědomých lidí, kteří nemají velkou praxi s prací na sobě, a někteří nevidí často ani důvod, proč by to dělali, abych se emocionálně uzdravila z těch jejich zásahů, prošla jsem mnoha kurzy osobního rozvoje a studuju poradenství i koučink, protože vím, že stejně postižených lidí, a zejména žen, je velmi mnoho.

Absolutní většině lidí bylo v dětství hodně ublíženo, a tím pádem i v dospělosti = zákon přitažlivosti, a neumí nebo nechtějí se z toho dostat. Ale i když chtějí, nevědí často jak.

 

Uzdravit sama sebe je první krok

Vím, že když si člověk vyřeší jako první to, kdo je a co umí, když si vyřeší, že má právo i povinnost žít svůj vlastní život podle záměru, se kterým se narodil, nikoliv podle očekávání druhých – tak udělá první krok ke zvýšení sebedůvěry.

Nesvobodné lidi poznáte podle toho, že i druhým tlačí jakousi údajnou morální povinnost být nacpaný ve škatulce průměru a ničím nevybočovat. To se má za „správné“ jednání. Nesvobodní lidé vás kritizují za to, kým jste a jak jednáte. Protože oni sami se o to stejné neměli odvahu pokusit. A tak vás, i to, co děláte, shazují.

Sebedůvěra začíná doma

 

Za ta léta bojů o vlastní identitu a právo na vlastní identitu v nemocné společnosti, jsem se naučila, že je úplně zbytečné s takovými lidmi diskutovat (což ovšem ne vždy zvládnu :-D ), protože oni nemají jinou zkušenost a poznání, než to, jak být průměrný.

Nemají zkušenost s tím, JAK BÝT ODLIŠNÝ = SVŮJ.

Jak žít a jednat mimo škatulky a role, které předepisuje společnost. Nemají k tomu ani odvahu či vůli. A proto od nich nelze čekat pochopení. Pokud nejste dostatečně zařazení ve škatulce, kde podle nich máte být, tak prostě máte smůlu.

Kdysi mi v tomhle pomohla slova Lucie Bílé, která se taky musela potýkat se svou „odlišností“, a tím pádem taky s vnitřní osamělostí. Jsou to spojené nádoby. Nikoli vada charakteru, jak to průměrný dav označuje: Jsi odlišný, a proto osamělý – jsi vadný.

Lucie tehdy použila jedno úsloví, které mi pomohlo pochopit mentalitu davu:

Slepice na dvorku nemohou chápat mentalitu a chování orla.
Orel bude vždy výše a dále, vidí věci z jiné perspektivy.

 

Je to logické a srozumitelné přirovnání. :-)

Někomu se líbit nemusí, ale ti, co mají zkušenosti orlů, budou souhlasit. Prostě tak to je – každý jsme v dané chvíli na té své cestě někde… A záleží jenom na nás, zda si vybereme cestu orla nebo cestu slepice. :-)

Nemůžeme se proto zlobit na ostatní, pokud to vidí.

 

Zorka Czechwells ZámečníkováZora CzechWells

Poradce, mentor, učitel, kouč na cestě k probuzení duše a transformace života po osobní krizi

Autorka průvodce Jak začít život v Anglii a e-booku 40 dnů pro lásku

www.czechwells.com

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.



Toužíš po ještě intenzivnější inspiraci, konkrétních receptech a hlubším poznání ženského světa?
Objev originální programy
z edice Ženy ženám >>>
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Toužíš po ještě intenzivnější inspiraci, konkrétních receptech a hlubším poznání ženského světa?
Objev originální programy z edice Ženy ženám >>>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.