Pomalu jsem přestávala cítit spojení s Ní a i když jsem zkusila navázat kontakt, byla tak potichu, že jsem ji neslyšela. Možná ji přehlušily denní povinnosti nebo smích dcerky. Byla jsem asi zahlcena vnějšími věcmi tak silně, že jsem zapomněla, že abych se cítila tak nádherně jako s Ní, musím se uvnitřnit, ztišit a spojit se s přítomností
Pokud jsme si jisti sami sebou, tak nás nemůže rozházet názor druhého člověka, nebudeme si poznámku brát osobně a nebudeme vztahovační. Tímto jsem si prošla a procházím. Věřila jsem lidem okolo, že to, co si o mě myslí, jsem já. Jenomže jsem nevěděla, kdo jsem
Už od malička jsem snila o tom, že si pro mě jednou přijede princ na bílém koni a budeme spolu šťastně žít, dokud nás smrt nerozdělí. Tato iluze se ovšem s přibývajícím věkem vytrácela. Když se ohlédnu do své minulosti, charakterizovala bych své vztahy jako pokus – omyl. Když už se to jevilo nadějně, vždycky se něco pokazilo.
Po tom, ako som sa rozhodla odísť do Anglicka, uvedomila som si mnoho veci. Niektoré boli krásne, iné príliš boleli. Boleli preto, lebo často zistíme, ako sme sa počas života klamali. Ako sme sa snažili žiť silou mocou život, ktorý by viac vyhovoval iným ako nám samotným
Od začátku roku jsem nastudovala mnoho knih a všechny mě posílaly do vyšších vibrací. Objevili se noví duchovní přátelé. Na druhou stranu změna mého Já způsobila také obrovskou změnu v mých vztazích. Moji přátelé se mi začali vzdalovat a se spoustou jsem se musela rozejít. Ani na vteřinu jsem těchto rozhodnutí nelitovala. Stalo se to tím, že jsem najednou šla po trochu jiné cestě a tak jsme se každý vydal svým směrem
Jak jsem se našla? Cesta, která nikdy nekončí, nebyla vůbec jednoduchá... Začala někdy potom, co jsem pochopila, proč mě opustil manžel. Odešel za jinou a mě nechal samotnou s malými dětmi. A já se místo sezení v koutě začala pomalu stavět na své vlastní nohy
V následujících dnech budeme mít pocit, že kráčíme v mlze a nic nevidíme. Naše kroky se mohou stát velmi nejisté a neohrabané, jako krůčky malého dítěte, které se právě učí chodit. Ničeho se však nelekejte, toto nevědění bude pro nás ženy velmi důležité. Tím, že ztratíme tu jasnou cestu, kterou jsme si vytyčily a rozhodly se po ní kráčet, získáme obrovské vnitřní bohatství
Je to už 2 a půl roku co po světě chodí má dcera a s ní se strhla obrovská lavina změn. Než se narodila, nikomu bych nevěřila jaké dary přináší mateřství. Po jejím narození, v dobách kdy vesmír usoudil, že jsem ready naučit se zas pár nových lekcí života, jsem padla do jámy lvové. Každý den jsem zažívala všechny odstíny temnoty
Kamarád mi řekl, že přitahuji stále podobné typy lidí... Ač bych si nejraději zacpala uši, musím uznat, že má pravdu. Jsem chorobná samaritánka a vždy doufám, že jeden z těch lidí, kterým nabízím pomocnou ruku, prokáže takovou míru vnitřní síly a přestane lhát sám sobě. Sama si občas házím popel na hlavu, protože se snažím lidem ukazovat nové možnosti, nové zajímavé cesty, pomáhat jim dostat se z bludných kruhů a ohrádek, nalézat ztracené sebevědomí a nalézat jejich dobrou duši, o které pochybují.
Pamatuji si ten okamžik... Asi před 6 lety jsem seděla v Praze na tramvajové zastávce, s kávou z jednoho světově proslulého fastfoodu, totálně vyčerpaná z tehdejšího pracovního dne, plna deziluze a nepochopení... v té firmě jsem vydržela pouhopouhý měsíc a půl... a tam mne napadla myšlenka: Co kdybych zkusila práci s dětmi?
Moje duše je šťastná, protože jsem autentická. To, co cítím, prožívám. Někdy je to nevhodné, dětinské, rozmarné, jindy uchvacující a přitažlivé. Ale je to tak. Naučily jsme se některé své pocity potlačovat, protože jsme to odkoukaly od okolí nebo nás k tomu okolí přímo nutilo. Protože tak se to přece dělá
Stejní lidé, stejné situace. Jako bychom bloudily v kruhu a nemohly se pohnout dál. Žádný východ. Proč to ti lidé dělají, proč nám ubližují, proč nás nevidí a přehlíží nás? To pochopíme časem. Bez zkoušek bychom nemohly růst. Nepochopily bychom, že vše se děje pro naše dobro.
Život je alchymie... Je třeba vnímat, co vám skutečně dělá dobře, co si přejete vytvářet. Najít a probudit své jedinečné dary. Dovolit si žít svůj jedinečný potenciál. Být autentická a skutečná, protože když jste v souladu se sebou, s tím co jste vy, co vy cítíte... vytvoříte mnohem úžasnější věci i pro druhé. Na to ale potřebujeme čas k uzdravení, k zastavení, třeba i k proměnám.
Čtvrtý víkend se skupinou Krok za krokem (cesta z bulimie) se uskutečnil opět u mě v domečku. Věděla jsem, že potřebujeme pracovat s bříškem, s vlastní mocí, bezmocí a strachy. Dva týdny před termínem jsem seděla v lese pod bukem a v ten moment jsem jasně věděla, jak na to... Ty ženy by měly strávit celý den se zavázanýma očima a v tichu.
Dříve jsem chtěla vše HNED, a pokud to nebylo, vzdávala jsem to. Dnes jsem si uvědomila, že to nejde. Vše má svůj čas. Pokud věříš, přehráváš si v mysli ten film vítězství, nemůže se stát opak. Jen pokud to dřív nevzdáš...
Ženy ženám
