Ztráta miminka v bříšku – bolest, která často nejde vidět
Před pěti lety v tuhle dobu jsem byla maminkou jednoho chlapečka, která plánovala a těšila se, že nám nacházející rok 2013 přinese další miminko a s ním další radost do života.
Před pěti lety v tuhle dobu jsem byla maminkou jednoho chlapečka, která plánovala a těšila se, že nám nacházející rok 2013 přinese další miminko a s ním další radost do života.
Nikdo neví, co se odehrává v ženě, která právě potratila, a ze své zkušenosti můžu říct, že v první chvíli to netuší ani ona sama. V jejím těle zuří hormonální bouře, v hlavě má smršť zmatených myšlenek, pláč a zoufalství střídají stavy naprosté citové netečnosti. A jak to vypadá v dnešní společnosti pro ženu, která potratila? Děsivě...
K placentě každá žena obvykle přijde těhotenstvím. Je to orgán vyživující dítě po celou dobu jeho klidného pobytu v děloze. Tolik si tento orgán asi uvědomuje každá těhotná žena. Sama jsem jí během prvního těhotenství nepřikládala pozornost a ani jsem ji neviděla
Pět let jsem pracovala v psychiatrické léčebně, a i když by se to někomu mohlo zdát zvláštní, bylo to přesně to, na co jsem se těšila. Krásná léta plná velmi zajímavé a inspirující práce, skvělých lidí a dlouholetých přátelství... Vdala jsem se přestěhovala do Prahy a po roce odešla na mateřskou s naším krásným Tadeáškem. Někde uvnitř jsem věděla, že do téhle nemocnice se už nevrátím. Ani do jiné běžné nemocnice mě to už nezavane.
Ještě teď se ve mě všechno svírá a třepe, mám ledové ruce, když to píšu a do očí se derou slzy. Do poslední chvíle jsem věřila, že je to jen formalita. Tohle mě fakt vůbec nenapadlo. Rána jako z čistého nebe. Downův syndrom se potvrdil. A opět dvě možnosti. Zase rozhodování o životě a smrti
Sedím unavená u počítače a zírám na zářící monitor. Už jsem to přepsala asi tisíckrát a pořád nejsem spokojená. Prožívám teď okamžik, kdy si uvědomuju možný důsledek včerejší rozkoše, draze to vykoupeného zážitku... Lekce, kterou si rozhodně zapamatuju, protože je to opravdu důrazná facka od osudu s tím, že zahrávat si s vlastními přáními, nás může ve výsledku přijít hodně draho.
Osobně si myslím, že ženská plodnost je velký dar, ale taky osobní volba. Možnost nechat dítě odejít z matčina těla vnímám jako velice odvážný a zodpovědný krok. Bohužel je tato volba zatížena vrstvou protichůdných pocitů, především strachu, studu, viny a vzteku, které se často nemají jak projevit, vyčistit a zahojit. Potrat i interrupce s sebou nesou křehké, intimní, lehce zranitelné pocity – velmi syrový smutek a hlubokou bolest, které je potřeba uctít
Když jsem loni v září poprvé přišla o miminko, měla jsem najednou pocit, jako by se kolem mne postavila vysoká, šedivá, betonová zeď. Stála jsem zazděná a myslela jsem si, že bolestí umřu. Co bylo ale zvláštní, že tohle byla jenom moje zeď, co mě obehnala a izolovala od ostatních. Život venku se děl normálně jako předtím. Měla jsem pocit, že ti venku ke mně nemůžou, ani já k nim.
Rozhodla jsem se pro sebe, pro Terezku, ale hlavně pro mnoho žen, které se ocitnou v podobné situaci, napsat knížku. Svou profesí jsem psycholožka a mimo jiné i lektorka rodinných konstelací a sama vím, jakou mohou nenarozené děti udělat paseku v rodině. Byť se o nich mlčí, ony mají velikou sílu
Každá z nás se čas od času dostane do krizové či náročné situace. Prošla jsem si různými, ovšem dosud nejhorší, co mě kdy potkalo, byla ztráta nenarozeného miminka. O tom, jak jsem to prožívala, jsem psala jinde. Tentokrát se zamýšlím nad tím, jak se ke mně za dané situace chovalo mé okolí, a to proto, že jsem si uvědomila, jak málo z nás (včetně mě), umí na podobné situace podpůrně reagovat.
Balím si věci a celé je to až děsivě podobné tomu, když jsem se do porodnice balila před necelými dvěma lety. Noční košile, toaletní potřeby, něco na čtení, porodnické vložky a kalhotky. Tehdy jsem taky věděla, že druhý den budu rodit. Byla jsem natěšeně rozechvělá, trochu nejistá a mírně vyděšená. Tentokrát jsem zoufalá, zničená a strašlivě vyděšená
Ženské tělo v sobě nese záznam o všem, co se v životě ženy odehrálo. Jizvy, strije, ale také slastí zářící oči. Ženské tělo je sídlem zázraku – tvoří v sobě nový život. Je to nejjednodušší nástroj zasvěcení do ženských mystérií, nabízí nám možnost napojit se na primární sílu stvoření – na cyklus narození a smrti, dorůstajícího a ubývajícího měsíce, cyklus, který se odehrává v těle každé ženy během jednoho lunárního měsíce