Připadáte si občas jako zbytečná lidská bytost? Pak si tedy vzpomeňte na to, že jste BOHYNĚ. Bohyně si je vědoma své hodnoty. A proto se nemusí snažit dělat na někoho dojem, nemusí čekat na to, jak ji okolí ohodnotí, nemusí se s nikým srovnávat nebo s někým soupeřit. Je tady, aby zářila, tak jako šperky, které ji zdobí. Jak na to? Čtěte:
Jako by se Ivana narodila na šťastné planetě. Všechno, co dělá, se jí daří. Když si něco vezme do hlavy, dosáhne toho. Usmyslela si, že bude dělat něco úplně jiného než doposud. Blázen! Vrhla se do úplně nového oboru! A vyšlo jí to. Taky bych si něco takového přála, ale copak by o mě stáli?
Poslední dobou, když přijde řeč na lásku a přátelství a na s nimi spojené problémy, musím se zamyslet. Naše pozornost směřuje k materiálním věcem. Dělám servírku a vidím, jak se lidé honí za majetkem. Slýchám, že by chtěli nové auto, telefon, barák... Ale co je v životě skutečně důležité?
Narodila jsem se o dva měsíce dřív s dětskou mozkovou obrnou. Prognózy lékařů byly kruté. Podle nich jsem nikdy neměla poznat, jaké to je, když vám NORMÁLNĚ funguje mozek a když vám NORMÁLNĚ fungují nohy. Všechno dopadlo úplně jinak
Až příliš mnoho lidí dělá práci, která je nebaví, ve které nevidí smysl. Dělají práci jen pro peníze, aby mohli zaplatit hypotéku nebo nájem. To, co vydělají, utratí za něco, co jim do života přinese zdánlivý pocit štěstí – novou televizi, nové auto, dovolenou u moře, značkovou kabelku. Jde to i jinak
Vypadá to, že jsem se zbláznila. Opravdu to tak vypadá. Mně však narostla další křídla svobody... Zase jsem totiž udělala něco tak, jak by se mělo a ne tak, jak by chtělo mé autentické já. Protože to, jak to chce mé autentické já, je úplně zcela naprosto a totálně proti veškeré logice a lidé si budou ťukat na čelo
Včera byl zvláštní den. Moje kolegyně Beba, o které si všichni myslí, že se ulejvá, a že když neudělají práci za ni, tak to nebude hotové, odcházela na pauzu a říká nám všem: „Pojďte, máme pauzu!“ A najednou mi to došlo. Proč nejdu také? Proč se tam naháním?
Před pár dny jsem se vrátila z dovolené ve Španělsku, odkud jsem si přivezla několik zásadních uvědomění. Jedno z nich přišlo, když jsme se synem na pláži hledali mušličky. První dny se zdálo, že jsou k mání pouze jejich úlomky. Našla jsem jednu takovou "skoro celou", hezky zbarvenou. Můj první impuls byl, že ji zahodím, protože chci nerozbitou, krásnou, ale pak mi něco začalo našeptávat "vždyť je docela dobrá..."
Každý si hýčkáme to svoje vlastní peklo jako něco výjimečného. A tyto myšlenky nás drží ve naší jedinečnosti a doopravdy ji krmí, hýčkají a podporují. Je to odraz ega, které se potřebuje ztotožnit s nějakou důležitou rolí... V tomto mechanismu je i cosi zdravého, a tím je touha po jedinečnosti.
Znáte ten pocit, kdy sklouznete k tomu, že začnete ostatní hodnotit a porovnávat se s nimi a v tom momentě začne vaše sebedůvěra a sebejistota prudce klesat? Každé porovnávání s druhými nás totiž odvádí od nás samých a směřuje naši pozornost někam ven, od vnímání naší hodnoty, našich každodenních úspěchů, pryč od toho, co je v našem životě v pořádku
Mnoho žen se internetu a technických věcí bojí. A tím pádem se bojí internet zapojit do svého podnikání. Možná si myslí, že je to něco jen pro muže a technické typy. Přitom je to tak jednoduché :)
Život po 30 je úžasný! Keď som mala desať, tešila som sa, až budem konečne dospelá, ale vedela som, že po dvadsiatke to už so ženami ide dole vodou. Tridsiatničky už boli pre mňa staré pušky a štyridsiatničky babky. Strašne sa teraz na tom smejem :))) Po 30 sa mi konečne otvorili oči a začínam žiť
Celý dosavadní život jsem si myslela, že jsem chudá. Nemám peníze, protože ... Mohla bych zde vyjmenovat mnoho důvodu, špatnou ekonomickou situací počínaje a neznalostí své vlastní sebehodnoty konče. A skutečně jsem peníze neměla. A když jsem je vydělala, hodně rychle jsem se jich zbavila.
Ženy ženám
Alice Kirš
