Možná mnoho let máme pocit, že se lišíme a bojujeme proti sobě. Naučili nás vidět nebezpečí v kráse, svobodě a odlišnosti. Ale jsme to my – ženy – posvátné společenství, kde jedna bez druhé nemůže být úplná. Pojďme najít svá vlastní pravidla, řád své duše a opravdu žít.
Občas se mi stává, že se mne lidé snaží nacpat do krabice pohodlné průměrnosti. Protože normální žena se takto přece nechová! Trvalo mi velmi dlouho, než jsem se naučila postavit se tlaku takových nesprávných očekávání, kým údajně mám být a co už nesmím být, co je "nesprávné" – podle naučených stereotypů společnosti. Doporučuji vám to také
Občas se mi stává, že se mne lidé snaží nacpat do krabice pohodlné průměrnosti. Protože normální žena se takto přece nechová! Trvalo mi velmi dlouho, než jsem se naučila postavit se tlaku takových nesprávných očekávání, kým údajně mám být a co už nesmím být, co je "nesprávné" – podle naučených stereotypů společnosti. Doporučuji vám to také
Jako dítě jsem nebyla tlustá, ale vcelku normální holčička. Žádné vyžle ani barokní andělíček. V hloubi duše jsem se ale "normální" necítila. Své kořeny měl tento dojem už ve školce. Žádné z dětí si se mnou nechtělo hrát. S nástupem puberty jsem začala otázku "kdo jsem" řešit mnohem intenzivněji – tím spíš, že nějakým způsobem ji začali řešit i vrstevníci. V mysli se mi uhnízdilo přesvědčení, že se nemůžu nikomu líbit
Možná mnoho let máme pocit, že se lišíme a bojujeme proti sobě. Naučili nás vidět nebezpečí v kráse, svobodě a odlišnosti. Ale jsme to my – ženy – posvátné společenství, kde jedna bez druhé nemůže být úplná. Pojďme najít svá vlastní pravidla, řád své duše a opravdu žít.
Ženy ženám
