Rozhovor: Dovolte si zuřit, když chcete!

Jitka Ševčíková9.10. 201419

Jitka Ševčíková – lektorka, koučka a mentorka, která lidi učí projevovat emoce přijatelnou formou, aby nezraňovaly, neubližovaly a zároveň je člověk nemusel v sobě dusit. Je to takzvaná kultivovaná emoční inteligence, umění přizpůsobit se dané situaci a využít energii, kterou nám emoce přinášejí.

„Sama jsem si v životě několikrát prošla velmi zátěžovými situacemi (úmrtí nejbližších, vážná nemoc, ztráta práce, narušené mezilidské vztahy, partnerská krize) a naučila jsem se zvládat emoce a stres s důstojností. Dost lidí to ocenilo, začali za mnou chodit pro radu, inspiraci, chtěli se nechat doprovázet ke svému cíli. Mými klienty jsou nejen manažeři a politici, ale i maminky na rodičovské dovolené nebo třeba studenti. Také přednáším na univerzitě třetího věku a pořádám semináře ve velkých firmách.

Moje práce je velmi různorodá a baví mě. Mám spokojené manželství, tři děti, ráda jezdím na koni a miluju přírodu. Spolupracuji s Českou televizí a Českým rozhlasem, píšu o emocích a stresu do několika časopisů a s kolegyněmi připravuji knížku o emoční inteligenci pro nakladatelství Albatros.“

1. V dnešní době je velká míra stresu něco, co velká část lidí považuje za nutné zlo. Jak si ty sama organizuješ život tak, abys stres eliminovala?

Stres v rozumné míře člověku prospívá. Mobilizuje organismus na mimořádný výkon. Důležité je nepřepínat tu hranici, kdy je pro nás stres ještě fajn. Úplně eliminovat ho ze života nelze, vzpomeňme si třeba na dálnici D1, nebo frontu v obchodě, důležitou obchodní schůzku nebo první rande. To všechno je stres.

Já umím udělat velmi dobrou PREVENCI (být odpočatá, mít tělo, emoce a myšlení v rovnováze, hodně racionalizuji), ale pro akutní stresové situace, které nemohu zcela ovlivnit (neukázněný řidič, nečekaná návštěva, střet s kolegou), umím udělat kultivovanou AKCI (práce s tělem, dechem, akupresurními body, napětím, mentální techniky nebo práce v hladině alfa = snížené mozkové frekvenci, kterou všichni několikrát denně zažíváme, a která je pro náš organismus nesmírně relaxační a rychle regenerace schopná).

Jinak stresu předcházím tím, že nedělám činnosti, které mne stresují (úklid, vaření, účetnictví, věci, kterým nerozumím), a deleguji je na ty, které to baví, živí a ráda jim za to zaplatím. Nejjednodušší rada: výdech nádech.

2. Máš nějaký ověřený postup, jak využít konflikty v životě pro svůj osobní růst?

Byla doba, kdy jsem byla velmi pyšná na to, že se konfliktu dokážu vyhýbat. Pak jsem se setkala s kolegou Martinem Švihlou, který mne naučil pohlížet na konflikt jako na příležitost: nejen ke svému osobnímu růstu, ale ke cvičení koncentrace, trpělivosti, síly, vytrvalosti. Úplně změnil můj postoj ke konfliktům a teď už se neobávám do konfliktu cíleně jít a zvládat ho bravurně a s noblesou.
Nejlepším učitelem v tomto oboru je pro mne moje tchýně, se kterou žiji pod jednou střechou už 26 let. Říkám tomu taková Univerzita života. Je to úsměvné.

3. V listopadu chystáte s Lucií seminář Redukce stresu na Bali, zajímalo by mě, jakou největší změnu do svého života vnese člověk, který se semináře zúčastní?

Semináře na Bali jsou nabídka minimálně dva v jednom: zajímavá témata s inspirativními lektorkami v nestresujícím prostředí. Z vlastní zkušenosti musím říct, že na Bali jde redukce stresu sama, jejich životní styl je vyloženě antistresový. Tam se máme hodně co učit.

Cílem je nabrat síly a procvičit situace v krásném a bezpečném prostředí, zakusit si na vlastní kůži život bez stresu, protože my s Luckou nejraději předáváme učení formou prožitku. A o tom to bude. Změna za mne bude zejména v tom, že po semináři sebou nebudou muset nechat účastníci manipulovat, naučí se manipulaci bránit, rozlišovat ji a používat velmi dobré techniky k jejímu zvládání.
Také si chystám hodně praktických cvičení ze života, hravou vtipnou formou. Za mne tedy kontramanipulační techniky a práce s emocemi: nepotlačovat vztek, smutek, zoufalství, sebelítost, ale umět jim porozumět a naučit se, jak na to.

4. Proč právě Bali?

Projezdila jsem hodně zemí, Bali je však opravdu jiné, výjimečné. Nedá se to dobře, popsat, to se musí zažít. Hned po návratu jsem se s Luckou spojila, že se na Bali chci brzy vrátit a chci tam předávat zkušenosti a vědomosti českým lidem přímo „na těle“.

Ono se úplně jinak školí redukce stresu v zasedačce ve firmě a úplně jinak na pláži nebo pod palmou v altánu s kokosovým ořechem v ruce. Také jsem sama školení na Bali zažila a vím, jak to působilo na mne: vše zapadlo s desetinásobnou intenzitou. Bali učiní člověka mnohem vnímavějším. Nerozptyluje.

5. Co je podle tebe „šťastný“ život a co děláš pro to, abys jej žila?

Na nic si nehraju. Šťastný život pro mne je DOVOLIT SI. Dovolit si třeba smát se, když se mi chce smát a plakat, když se mi chce plakat. Zuřit, hněvat se, ptát se. Mluvit jasnou řečí. Dovolit si koupit po čem toužím, první lodičky od Diora. Dovolit si propustit ze svého života někoho, koho už nechci. Dovolit si letní flirt. Dovolit si nevzít zakázku. Dovolit si odjet na Bali. Dovolit si dopřát dětem dobrou školu. Dovolit si říct partnerovi NE.

Šťastný život je pro mě sundání všech masek, vědět „jak na to“ a svobodně se rozhodovat. Nenechat se tlačit a sám netlačit nikoho nikam. Mít kolem sebe lidi, kteří mě respektují takovou, jaká jsem a vědí, že je taky nebudu chtít měnit.

Šťastný život je pro mě život „výběrový“, to znamená život v hojnosti: mám na výběr dost přátel, zakázek, příležitostí, dost možností i klientů, dost času na koníčky, na nicnedělání, na knížky, na rodinu. Žiju ho a jsem za něho fakt vděčná. Už totiž vím, jak vypadá. A jak vypadá ten míň šťastný. Díky.

pro podnikamesrdcem.cz zpovídala Stanislava Mrázková