Proč jsem se rozhodla pro práci s dětmi?

Pamatuji si ten okamžik… Asi před 6 lety sedící v Praze na tramvajové zastávce, s ne příliš chutnou kávou z jednoho světově proslulého fastfoodu…

Totálně vyčerpaná z tehdejšího pracovního dne, plna deziluze a nepochopení, s myšlenkami typu: „Proč zrovna já jsem šla studovat ekonomku, když do ekonomické sféry vlastně nepatřím – neumím v tom „chodit“?!“

Podotýkám, že tehdy jsem pracovala na pozici „marketingový specialista“, kam jsem nastoupila krátce po maturitě. Při pohovoru mi jaksi zapomněli sdělit, že má pozice bude obnášet (pro mne) nelidskou práci v tom ohledu, že budu nabízet produkty lidem, které se jim v převážné většině absolutně nevyplatí! A to jen kvůli tomu, abych měla větší provize ke svému fixnímu platu. „Skvělá motivace pro zaměstnance“ pomyslela jsem si… v té firmě jsem vydržela pouhopouhý měsíc a půl… vrátím se však k původní myšlence…

Jak jsem tam tehdy seděla na té zastávce napadla mne myšlenka –

Co kdybych zkusila práci s dětmi?
Co třeba v nějaké školce, hlídání?

Na dětech totiž miluji jejich opravdovost, originalitu a individualitu (ještě ničím nepokřivenou). Každé je jiné a přesto stejně senzační. Můžu upřímně říct (a trochu mě to občas překvapuje), že jsem ještě nezažila dítě, které by mi nepřipadalo úžasné ve své přirozené jedinečnosti.

Srdce říkalo: ANO, jdi do toho, to je Tvé další nejlepší směřování pro další vnitřní růst a seberozvoj. Rozum však byl skeptičtější: Nemáš na to vzdělání, nemáš příliš mnoho zkušeností s dětmi… to ASI nepůjde… a hle! Po pár dnech jsem se rozhodla.

Sice mezi mou cestou k dětem proběhlo ještě pár neperspektivních prací, ve kterých jsem také příliš dlouho nevydržela, ať už okolnosti byli jakékoliv. Ale finančně jsem se v té době nějak potřebovala osamostatnit a tak jsem prostě sebrala odvahu a zkoušela různá zaměstnání, která mne něčím oslovovala.

Asi po půl roce od tohoto okamžiku jsem odjela jako au-pair do Anglie.

Hlídala jsem dva nigerijské chlapce. Jela jsem tam pro zkušenosti. Avšak více než zkušenosti jazykové (jak jsem si původně plánovala) mi to přineslo hlubší sebepoznání a sebezpytování.

• Co chci a co nechci?
• Kdo jsem právě teď v této chvíli?
• Na co zrovna teď stačím a na co ještě nikoliv?
• Co od života potřebuji v jeho nejhlubší podstatě, co pro to budu muset nejspíš udělat a možná i ze svého domnělého pohodlí obětovat…

Tyto otázky existenciálního typu byly stejně neodbytné, jako to sychravé, vlhké a studené tamější počasí. Avšak po návratu z Anglie jsem díky sledu osobního života ještě nezačala naplno pracovat s dětmi. Zaměstnali mě v bance, posléze na recepci jedné soukromé společnosti. Zanedlouho na to jsem zkoušela podnikat v oblasti zdravé výživy. Zkrátka, hledala jsem cesty, které pro mne budou opravdové, naplňující a zároveň si tím vydělám na živobytí. Což pro mne v tomto období nebylo zrovna lehké.

Čistě existenční stránka života u mě v té době hodně převládala. Musela jsem se tak nějak spokojit s tím, co zrovna bylo. Nedlouho potom jsem dostala nabídku do jedné státní školky jako půlroční záskok za učitelku na mateřské dovolené.

Skvělé, říkala jsem si! Hodnotná zkušenost a praxe přinejmenším.

V té době jsem se také rozhodla pro další studium

Napadlo mne podat si přihlášky na VŠ. Fakulty jsem si vybrala Filosofickou a Pedagogickou. Nakonec jsem se po přijímacích kolech dostala na Filosofickou fakultu University Karlovy, obor Pedagogika. Bylo to to nejlepší, co mne zatím za dob studií potkalo. Tento obor mi skutečně sedl. Pro mne totiž ideální kombinace skloubení pedagogických a filosofických poznatků.

Duší jsem odmalička filosof, umělec milující děti, krásu, poznání, autenticitu, seberozvoj, tvorbu, rovnováhu… Ráda analyzuji, ale i syntetizuji (sjednocuji). Řekla bych, že po různých sebe-poznávacích seminářích a osobnostních testech jsem celkem vyvážená co se týče intro a extra-verze. Každopádně mým celoživotním tématem je (a myslím, že i nadále bude) ROVNOVÁHA.

Ve všem, co dělám, co žiji, potřebuji VYVAŽOVAT

Když cítím, že někdo v mém okolí přehání, něco moc „žene a neví pořádně kam“, cítím se v nerovnováze a mám tendence vnášet do svého okolí určitý řád harmonie. Když nejsem v rovnováze, jak bych pak také mohla do světa vyzařovat pohodu, lásku, a takovou tu těžko slovy popsatelnou ženskou záři, která dokáže prohřát, uklidnit, ale i dokonale pobavit a nadnést? ;-)

Jak pokračovala má další profesní realizace?

Díky několika známým jsem získala kontakt na jednu mou (v současnosti již blízkou duši) kamarádku, která pracovala v hebrejské školce. Díky tomu jsem měla krátkodobou brigádu a hlídání u pár rodin zprostředkováno. Nabrala jsem plno zkušeností s dětmi ve věku od 0,5 roku až do 12 let.

Následovaly další 3 roky práce v soukromé mateřské škole s filozofií zaměřenou na partnerský přístup k dětem. Tehdy mi tato práce přišla z dvou stran. Tak trochu jsem to vnímala jako znamení, že je to práce připravená pro mě. 3 roky práce tam mi byly zdrojem velkého poznání, co se týče mezilidských vztahů v téměř svobodné firmě. O dětech ani nemluvě.

Sama jsem za ty 3 roky vychovávání a studia na VŠ prošla výraznou změnou osobnosti k větší vnitřní odhodlanosti, neohroženosti… duševní síle. Po třech letech školku zrušily pro finanční ztrátovost a já se cítila být připravena „jít a rozvíjet se profesně dál“.

Jsem připravena a jdu! ;-)

Šárka Opatová
sites.google.com/site/cestakreativity

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018