Příběh o zrazeném ženství

Seděla oproti mně. Malá, útlá blondýnka. S bolestí v očích, smutkem a sevřením v celém těle. Naslouchala jsem jejímu příběhu. Příběhu Lásky a Nelásky. Lásky k muži, Nelásky k sobě, ke svému ženství. Tento příběh ji v životě stál už hodně. Naposledy operaci, když ji vybrali celou dělohu…

Odcházela spokojená, uvolněná, dokonce se usmívala a já jsem za ní jenom tiše hleděla a přála si, aby jí ten klid, uvolnění, i úsměv zůstaly co nejdéle… Ale vím, že to není možné, že to bude zase jenom na chvíli, protože ji nemůžu nabídnout to, po čem touží. Můžu ji vyslechnout, zahrnout její tělo laskavými doteky, skrze ně jí dopřát i nádherný orgasmus, který se svým mužem nikdy nezažila, ale to je vše…

A ten pokoj a mír v ní zůstanou zase jenom na chvíli, protože když člověk vymění lásku k sobě za cokoliv jiného, celé jeho bytí to cítí. Nelíbí se mu to, dává to najevo všemi možnými způsoby – napětím, stažením, smutkem, bolestí, nemocí.

Znám její příběh

Příběh ženy, která nežije své ženství tak, jak by se jí líbilo, jak by si přála. Příběh ženy, která své ženství úplně potlačila a místo toho, aby naslouchala svým potřebám, touhám, hlasu svého ženství, své ženy uvnitř, místo toho, aby řekla dost a s láskou se postavila za všechny ty zraněné části uvnitř sobě, obětuje zdá se vše… nedávno svojí dělohu.

A to vše jenom proto, aby se zavděčila svému muži, a také ze strachu, aby ji neopustil. Pro muže, s kterým žije více jak 20 let, je jako žena příliš komplikovaná.

Nerozumí a nechce slyšet, natož rozumět, po čem jeho žena v intimním životě touží, že ke styku potřebuje polibky, doteky, delší čas, aby se vzrušila, delší přípravu, aby otevřela svoji jóni, aby do ní mohl vstoupit. Říkala, že s ním o tom mluvila, že to nikam nevedlo, že to nakonec vzdala a těch 20 let, co spolu žijí, vstupuje do ní bez toho, aby se jí dotknul, políbil jí, připravil.

Nikdy s ním nedosáhla uspokojivého vzrušení, natož orgazmu… a já vím, že tím trpí, trápí se a je smutná z toho, že jí nikdy nenaslouchal, co potřebuje ona, aby dosáhla svého uspokojení, že s ní nikdy neměl trpělivost, že on si vždy udělá to své a jí pak nechá samotnou, použitou…

… a ona to všechno ty roky snáší a vždy mu „podrží“, protože jak říkala: „Já ho miluji a mám strach, že když se za sebe postavím a budu se dožadovat ohledu i pro sebe, že mně opustí. Už jednou jsem to zažila, už jednou mně opustil.“

… a já jen tiše naslouchala… a najednou jsem před sebou viděla a slyšela i všechny ty její potlačené, zraněné, bezmocné, ubolené i zlobící se části jak řvou z plných plic: „A kde je láska k nám, jak miluješ nás? Jak miluješ sebe, když to dovolíš, když to snášíš celé ty roky?!“

… a v tu chvíli jsem věděla, že dělohou to jenom začalo… koukala jsem se na ni, jak povídá, a v duchu se ptala, co všechno je ještě tato žena ochotna ve jménu této lásky(?) obětovat?

Žena odešla a já zůstala sama.

Seděla jsem v tichu a hlavou se mi honily otázky… co to je za „lásku“, která žene tuto a ženy, které žijí podobné příběhy, k nelásce k sobě, k tomu, že opustí a zradí svoje tělo, ženství, potlačí všechny své naděje, touhy, sny, udělají ze sebe nešťastné, vystresované „přízraky“ a raději onemocní, nebo zemřou, jenom aby byl muž spokojen a neopustil ji.

• Co je to za „partnerství“, kdy ve vztahu jeden žije spokojeně na úkor druhého a spokojenost toho druhého jej vůbec nezajímá?
• Jak si má muž vážit ženy, když ona si neváží sama sebe?
• Dokdy budeme ve vztazích lásku zaměňovat za různé formy závislostí a strachy z osamění, z opuštění?
• Kdy si začneme vážit vlastního života, vlastního ženství a začneme milovat tu nejdůležitější bytost v našem životě?
• Kdy pochopíme, že všechny tyto hry na „lásku“, které hrajeme, a oběti, které přinášíme, jenom více a více posilují Nelásku vůči nám samým, která s sebou přináší smutek, sevření a častokrát i nemoc.

Vzpomněla jsem si na mého muže, jak jsem s ním šťastná i moje vnitřní žena, zahřálo mě u srdce a poslala jsem mu vnitřní úsměv…

… a myslela jsem na to, co by se muselo stát, abych zradila své ženství, svoji vnitřní ženu a uvrhla ji do žaláře Nelásky, smutku, stresu, a způsobovala jí taková zranění a ne-štěstí.

Dnes vím jistě

Kdyby můj muž odmítal naslouchat tomu, co potřebuji ve vztahu také já, abych se v něm cítila hezky, naplněná, v bezpečí a jako partnerka a měla bych si vybrat, zvolila bych lásku k ní, k moji vnitřní ženě, mému ženství, protože je miluji… a žádný strach ani důvod není dost velký, abych je zradila a dopustila, aby se z mojí vnitřní ženy stal zoufalý, nešťastný, osamocený a opuštěný přízrak…

… protože věřím, že ve vztahu mohou být oba partneři šťastní, že v něm nemusí nikdo z nich potlačovat sebe. Věřím v lásku, v partnerství, kde se partneři podporují, respektují, naslouchají jeden druhému a nepotřebují hrát mocenské hry nebo divadlo jeden před druhým. Věřím ve vztah, ve kterém mohou být partneři pravdiví a sami sebou, potkat se v rovině, ve které jim to bude oběma příjemné, ve které mohou žít, i když spolu sami sebe, svá přání a touhy, i když to mnohokrát chce otevřít a vypustit i naše démony, strachy, bolesti, zranění, ukázat je partnerovi, potkat se s nimi, nechat je promluvit…

Když si to ve vztahu dovolíme

Když tím postupně procházíme, vím, že to z počátku není vůbec jednoduché, protože máme strach se odevzdat, otevřít, mluvit o svých pocitech a zraněních, o svém vzteku, bezmoci, o všech svých démonech a občas to vztahem i hodně zatřese, když do toho jdeme a postupně se to otevírá…

Ale když to ustojíme, když si i v té bouři vzpomeneme na lásku, která je mezi námi, a podpoříme v té bouři jeden druhého, otevře to mezi námi hlubší a hlubší roviny blízkosti a intimity a o to nám přeci v partnerství jde nebo ne? Ale o tom zas někdy příště…

Ženství na Zemi prošlo v minulosti mnohými bolesti, zraněním, ponížením a hodně z toho zůstalo v kolektivním nevědomí žen. Když chceme dnes ženství uzdravit, může se to stát jenom tehdy, když to ženy budou chtít, když se za své ženství postaví… i tudy vede cesta k posvátnému partnerství, posvátné sexualitě…

S láskou

Silvia

Ing Silvia Henniger Kuráková, terapeut a lektor osobního rozvoje
www.cestyksobe.com

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018