Ječím na své děti, jsem proto špatná matka?

Docela nedávno, když jsem se rozčilovala s dětmi, si mě manžel škodolibě přeměřil pohledem a pak odpálil míček se slovy: „Co by na to řekly tvoje čtenářky, miláčku, že takhle ječíš na děti?“ A pokračoval dál ve sledování čehosi ve svém iPhonu jakoby nic. Místo aby mi pomohl srovnat děti v poklidu a s přehledem, jak to umí jen on, si mě ještě dobíral.

„Já ale nikde nepíšu, že na děti nekřičím, určitě by to mé čtenářky pochopily,“ odvětila jsem se špetkou hořkosti. Ano a je to tak, milé maminky. Jsem sice trpělivý člověk milující klid, který opravdu hodně vydrží, ale když číše přeteče, tak vyloženě bouchnu. Jako bomba – a to nevlastním zbrojní průkaz!

Když se stěny chvějí

Znáte to, když zakřičíte tak, že se stěny chvějí a omítka opadává? Když hlasivky brutálně vibrují a vy máte pocit, že to bylo to poslední, co jste kdy ze sebe vydaly, protože tohle rozhodně nemohou vydržet? Když vytáhnete volume jekotu z palce u nohy nahoru a již v hrudi cítíte, že vás ty decibely hluku musí zákonitě spálit ještě než vyjdou z úst, a vy vůbec netušíte, že něco podobného ve vás vůbec je?!

A děti raději prchají a klidí se vám z cesty, protože vědí, že přestřelily! A vy pak možná bojujete se špatným svědomím, litujete svého jednání a sebemrskačsky se hodnotíte jako „špatná máma“??

Ale ne! Jsme jenom lidé. I já jsem jen člověk a nedělám si výčitky. Jsem přesvědčena o tom, že mnohem důležitější je to, co převládá z dlouhodobého hlediska. Jasně, každý dospělák by měl umět ovládat svůj hněv, vztek a zlost, ale nikdo není dokonalý. Nebo existuje někdo, kdo za celý svůj život alespoň jednou nevybouchl??

Situace pro jogína

Existují situace, kde i letitý jogín by byl bezradný, aby zachoval klid. Třeba když čekáte návštěvu a tak tak poklidíte domácnost, abyste nebyly za totální šmudly, a v okamžiku, kdy sedíte s návštěvou, jde vaše ratolest na záchod. A vy pořád neslyšíte „hotovoooooo“ a už je to poměrně dlouhá doba a vy začínáte být nervózní…

A tak jdete situaci zkontrolovat a zjistíte, že hovínka jsou rozmatlaná opravdu všude, jako by toaletu navštívil nešikovný malíř a právě vymaloval. Chápete? Všude na dlaždičkách, podlaze, umyvadle, v záchodě i na prkýnku, ušetřeno nebylo ani stupátko či dětské prkýnko! A vaše zlatíčko nožičkou maskuje pokakanou podlahu koberečkem. To jsem se opravdu neudržela, protože utéct nemůžu (nikdo by to stejně neuklidil), a tak jsem aspoň křičela! Šílela i před návštěvou.

Ve skutečnosti se mi chtělo ale brečet a řvát, mlátit polštářema a vším, co by mi přišlo pod ruku. A tak jsem poklekla, vzala houbičku a tu negativní energii jsem přeměnila v něco konstruktivního. Jo vydrhla jsem to, co mi zbývalo?! A kamarádka zatím odvedla to křehké stvoření daleko ode mě, asi abych ji nezaškrtila. :-D

Obraz dokonalé matky

Prý mě takhle nikdy nezažila. Vypadám prý jako klidný člověk, do kterého by nikdy neřekla, že dokáže řvát a nadávat s takovou intenzitou. Strašně se jí v té chvíli ulevilo, protože zažila na vlastní oči i jinou maminku, která křičí na své dítě. Podobné situace zažívá dnes a denně. Jak úlevné!

Rozhodně nikoho nenabádám, aby křičel na děti. Vždy je to chybou dospělého! Jsme unavené, štve nás manžel, děti od rána zlobí, všude nepořádek, k tomu rozbité auto, prostě někdy toho máme všeho dost, a tak bouchneme. Je to normální a není třeba se za to linčovat. Nejsme dokonalé bytosti.

Přiznání

Mé milé čtenářky, ráda bych se vám s něčím přiznala. :-) Občas křičím (myslím tím zběsile ječím) na své děti, často se udržím nevybouchnout a po většinu času zůstávám v klidu. Zjistila jsem, že když posloucháme hudbu nebo si zpíváme, je křiku o něco méně. Mateřství považuji za nesmírný dar a druhou šanci na život i přes vymalovanou toaletu odstínem „brown“.

Přeji vám klidné nervy a málo křiku během ranních příprav do školy či školky. Zítra ráno vypravuji všechny tři dcerky. Nejstarší Terezku do první třídy a ty dvě mladší lumpice do školky. Nejmenší Kristýnka bojkotuje samostatné oblékání… asi bude muset jeden den jet v pyžámku do školky. :-D

„Nesnažte se být dokonalé, místo toho buďte dnes lepší než včera.“

S úsměvěm

Mgr. Elena Ježková

• About
• Latest Posts

Mgr. Elena Ježková

Miluji své tři dcerky, se kterými si užívám společně strávený čas. Ráda bych inspirovala i ostatní maminky, jak proměnit opuštěný ostrov zvaný Mateřská v báječné a šťastné místo pro život. Autorka eBooku: Jak přežít mateřskou a nezbláznit se>>>

www.elenajezkova.cz

Latest posts by Mgr. Elena Ježková (see all)

• Ženám s věnováním - 12 dubna, 2018
• Teď piju kávu aneb I maminky potřebují své chvilky - 15 března, 2018
• Na všechno jsem sama - 1 února, 2018