Jak jsem se stala matkou

aneb nic není problém, vše je jen příležitost

Matkou jsem se stala ve svých 33letech, po šťastném, spokojeném, skvělém a naplno prožitém těhotenství. Cítila jsem, vnímala, dýchala, radovala se, plakala, smála se, žila a užívala. Mluvila, hladila, laskala, vyprávěla… A neskutečně se těšila. Tak jsem prožila své těhotenství. Nádherné období plné úžasu nad rostoucím drobkem v bříšku a radosti, že je vše v pořádku a těšení se, jak vlastně ten maličký bude vypadat a jak bude vypadat život s ním.

Po překrásném a plnohodnotném porodu začala každodenní a celodenní péče o malého kloučka, o našeho Martínka. Uzlíček, drobeček, miminko, miláček. Moje a naše miminko.

 

Wow! Já jsem maminkou!

Já mám dítě. Fakt? Jo! Jo, jo, jo! Nádhera stát se rodičem a vzít na sebe veškerou zodpovědnost a starost o toho malého roztomilého drobka.

Stále jsem si zvykala. První dny doma, první měsíce. A stále jsem si ještě nezvykla. Jak je to vůbec možné? Jak to, že mi myšlenky utíkají k mé práci, koníčkům, ke společenskému životu, ke sportu, ke kamarádům? Jsem normální? Mám přeci v náručí štěstí, kterého se ne každému dostane – vlastní dítě, moje razítko, můj genetický otisk. A nekonečné množství podnětů, zrcadlení, učení se, poznávání, mačkání, muchlání, rozmazlování, tulení, líbání, hlazení…

Jak jsem se stala matkou

 

Nekonečná péče, starost, radost…

Novinka v životě ženy, která žila svým nudným životem – ráno budíček, hurá do práce, z práce na nákup, hurá domů, odpo nějaký koníček, večer večeře, film, zábava a hurá spát. To samé každý den. O víkendu relax, chalupa, dům, zahrada, výlet. Pohoda. Život. A najednou je vše jinak.

Kojení, přebalování, koupání, uspávání, konejšení při bolavém bříšku, kojení, přebalování, uspávání, bolavé bříško. Kojení několikrát za noc, kojení celý den, bolavé bříško, bolavé bříško, pláč, pláč a pláč.

Uplakaná, nevyspalá, unavená maminka. A stále jsem si ještě nezvykla.

S rostoucím miminkem se maminka pomaličku začala mátořit z unavené, nevyspalé, v noci kojící, nic nestíhající a vystreslé maminy, do jednou týdně pracující, jednou týdně nalíčené, učesané a oblečené maminky, která je spokojená, že jednou týdně je opět ženou, člověkem.

Jak to? Co je špatně? Co dělám špatně? Jak to přemýšlím? Špatně? Hříšně? Jsem hrozná máma? Jsem vůbec máma? Jsem schopná? Máma se přeci takhle nechová, nepřemýšlí, nekoná, ta snad ani vůbec nemá právo myslet. Ta má za povinnost se celý den a noc starat o miminko, prát, žehlit, kojit, uspávat, přebalovat, převlékat, konejšit, kolíbat, vozit a být starostlivou, pečující, milující a usměvavou mámou. Tečka.

 

Proč jsem jiná?

Jsem tak špatná? Špatná, že potřebuji seberealizaci i jinde než doma? Že potřebuji společnost? Že chci být nalíčená, upravená, oblečená, krásná? Že chci jít do práce, vydělat penízky, koupit dobré, zdravé a kvalitní jídlo pro celou rodinu, tu rodinu také hezky obléct a netrpět nedostatkem čehokoli, že chci cítit přítomnost lidí vedle sebe? Moci se s nimi bavit, hádat, smát, konzultovat problémy, nechat si poradit nebo jim poradit, mluvit, křičet, ptát se, brečet, být s nimi.

Proto, že chci.
Proto, že to tak cítím.
Proto, že mne, ano, ano řeknu to, plně neuspokoje být doma s miminkem?

Že jsem si užila doma s miminkem rok a už se hrnu do práce, už ho opouštím, už ho odkládám, už se zříkám zodpovědnosti, starosti, lásky, péče, už jsem v té škatulce – špatná matka. Nezodpovědná, sobecká, nemilující, zlá. Jak jen tohle můžu tomu drobkovi udělat? Vždyť on potřebuje mámu! Mámino náručí, mámino objetí, její smích.

Já se neumím smát, když jsem nešťastná. Neumím a nechci umět.

Chci být svá

V tom je mi nejlíp, ve své podstatě. Potřebuji být nezávislá, divoká, rozevlátá, přirozená. To mne naplňuje a to mne dělá přitažlivou. Přitažlivou a spokojenou matkou, partnerkou, kolegyní, ženou.

Jak jsem se stala matkouNyní jsem spokojenou kolegyní, partnerkou, ženou, ale také matkou, která není vystresovaná. Je sice občas unavená, nestíhá, nemá vždy navařeno a napečeno, ale je svá. Své dítě, partnera i své rodiče miluji. O své dítě se starám o něco méně hodin než matky na mateřské, ale jsem o hodně více klidnější, vyrovnanější a spokojenější než matky na mateřské, alespoň z pohledu mého a z mého pohledu na mé kamarádky na mateřské.

Domů se vracím ráda a jsem šťastná, že mám spokojené, radostné, pohodové a zdravé dítko, které je rádo, že má spokojenou, radostnou, pohodovou a zdravou maminku.

Za těch pár měsíců změny, kdy jsem stále milující matkou mého syna, plus mám svoji milovanou práci a peníze a dostatek, jsem musela čelit narážkám okolí, že jsem právě tou špatnou, nezodpovědnou, nepečující a nestarostlivou matkou, která opouští svého synka.
Chudák dítě.

Čelila jsem poznámkám okolí, čelila jsem nepochopení.

Plakala jsem, rozčilovala se, křičela, přemýšlela, nespala. Unavená z přesvědčování ostatních, že činím správné rozhodnutí, že konám správně a při plném vědomí. Unavená z neustálé argumentace a odpovídání na otázku Proč. Proč nechceš být doma? Proč od něho odcházíš? Proč se hrneš zpět do práce? Proč jsi taková? Proč už teď? Proč ne později? Proč Ty? Proč vůbec? Proč?

Vše byl najednou problém. V očích ostatních. Uvědomila jsem si jednu zásadní věc. Že to, co je problém pro ostatní a v očích ostatních, pro mne se stává příležitostí. K novému, k novým činům, myšlenkám, přesvědčením, pravdám.

Že čím silnější jsou protiargumenty, tím silnější jsou mé proargumenty.
Že těmito zkušenostmi jsem bohatší, silnější, šťastnější, laskavější a citlivější.
Že jsem více sama sebou.
Že čím více problémů, tím více příležitostí.
Že jsem ráda. Za každý problém díky.
Díky, Bože.

Problém v očích ostatních se v očích mých mění na příležitost.

Toto je mé uvědomění. Skrze tuto zkušenost – návrat z mateřské zpět do pracovního procesu – jsem zjistila, že nic není problém, vše je jen příležitost.

 

Mgr. Petra Holubcová
milující matka, partnerka, kolegyně, žena

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. Eliška napsal:

    Mně přijde vcelku přirozené, že se žena na mateřské potřebuje realizovat i jinak než jen jako matka a pečovatelka. Vždyť z toho musí začít hrabat každé ženě. Těžko může být matka šťastná,a tím pádem i rodina, pokud by měla ztratit sama sebe.

    • Petra napsal:

      Děkuji za reakci. Mně to také přijde zcela přirozené i většině žen v mém okolí. Nicméně ne každá má odvahu říci mateřské sbohem a vrhnout se do práce. Ne každá má také příležitost hlídání, které si velice vážím. Tento článek je podporou pro ženy, které neví, váhají, nejsou spokojené a chtějí to změnit. Stát si za svým a jít do práce. Děkuji Eliško za Vaši reakci. Třeba jste Vy osobně matkou, která neztratila sama sebe a při mateřské pracovala automaticky a neměla výčitky svědomí tak jako já. Díky a mějte se pěkně. Petra

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů