Mám bezvadný vztah se svojí mámou, mám jí moc ráda a vycházíme spolu dobře. Jak už to tak ale bývá, vztahy s našimi nejmilovanějšími bývají nejkomplikovanější. A i když svojí mámu moc miluju, někdy mě i po 31 letech dokáže překvapit. Vyrážíme spolu na dámskou jízdu - módní přehlídku, kterou sponzoruje firma, kde pracuje.
Rozhodla jsem se pro sebe, pro Terezku, ale hlavně pro mnoho žen, které se ocitnou v podobné situaci, napsat knížku. Svou profesí jsem psycholožka a mimo jiné i lektorka rodinných konstelací a sama vím, jakou mohou nenarozené děti udělat paseku v rodině. Byť se o nich mlčí, ony mají velikou sílu
Nepravidelná menstruace, bolestivá ovulace a kvasinkové infekce se také zdály být na dlouho dobu docela dobrým důvodem. Libovala jsem si v tom, že můžu všem tvrdit, že dokud nebudu mít pravidelnou menstruaci a kvalitní ovulaci, tak mít dítě prostě nemůžu. Avšak díky všem transformačním seminářům a kurzům, ...
Měla jsem řadu gynekologických problémů, velmi dlouhý a nepravidelný menstruační cyklus, který se neustále prodlužoval. Bolesti v podbřišku se někdy skoro nedaly vydržet, takže jsem pravidelně běhala na gynekologii, aby mě poslali s domů s tím, že mi nic není. Dlouhou dobu jsem těm problémů ale nevěnovala pozornost. Snažení o dítě a umělé oplodnění mi na dlouhou dobu úplně zakryly moje přirozené instinkty.
Vzpomínám si, jak jsem seděla u své gynekoložky s diagnózou neprůchodné vejcovody a oddaně čekala, až mi oznámí, co se s tím dá dělat. Jen stěží jsem zadržovala slzy, které se mi koulely po tvářích. „V takovém případě se dají dělat dvě věci“, řekla mi,„buď operace, nebo umělé oplodnění“. Operace se ale už prý moc nedělají a přistupuje se rovnou k IVF.
Rozhodla jsem se napsat pár řádků pro ženy, které své dítě ztratily ještě dříve, než ho přivedly na svět a jejich dítka se mohla nadýchnout vzduchu a dát svým křikem najevo, že se hlásí do života v plné síle. Milé ženy uvědomte si, že jste byly obdařené zázrakem, který je zázrak i přestože jste se nikdy se svým dítkem nesetkaly a nedržely ho v náručí.
Všechno to začalo, když jsem potkala svého nynějšího muže, Honzu. Několik týdnů potom, co jsme spolu začali chodit, se mi začaly zdát sny o tom, že jsem těhotná, že mám dítě, nebo že jsem zrovna porodila. I když mě do té doby nikdy nenapadlo spojení já a dítě, probouzela jsem se s nádherným pocitem naplnění.
Od té doby já koukám jako blázen. Vůbec jsem si nevšimla, jak se svět kolem mě za 25 let z gruntu změnil. Připadá mi, že tím, že žena porodila, dosáhla něčeho, čeho ještě nikdy žádná jiná před ní. V této moderní době se již nerodí přirozenou cestou.
Chceme-li se lépe naučit odpozorovat signály svého miminka, doporučuji je nechat pár hodin úplně rozbalené. Položené na nepropustné podložce či kožešině (praktickým pomůckám se budeme věnovat později). Vy se můžete věnovat dítěti nebo svým aktivitám (ne práci na PCJ).
Porod je intenzívní, nezapomenutelný, krásný, syrový.. a často docela dlouhý. Proto se partner musí postarat o praktické potřeby ženy, ale i ty svoje. Nezapomenout na jídlo, píti, a taky hlavně – pokud se partner cítí úplně zahlcen, nebo cítí strach – je dobré jít na chviličku ven a nadechnout se čerstvého vzduchu (obzvlášť strach (adrenalin) je dost nakažlivý a u rodičky může porod brzdit).
Věděla jsem, že budu rodit doma, pokud mně to příroda dovolí, a vůbec mě nenapadlo o své volbě přemýšlet jako o hazardérství. Oba máme s manželem vystudovanou Oxfordskou univerzitu a po důkladné analýze dostupných informací jsme se shodli, že tato volba nám dává největší smysl z hlediska zejména bezpečí pro mne i dítě.
Bezplenková komunikační metoda (dále BKM) neboli přirozená hygiena nemluvňat je způsob péče o děti, který praktikují rodiče na různých místech světa. V Asii, Jižní Americe, Africe a který se vrací i zpět do Evropy. Miminka hned po porodu mají schopnost vědomě uvolňovat své svěřače.
Rituál je pozastavení se, vědomé vytvoření posvátného prostoru a jasného záměru, uctění mezníků na naší cestě. Může dodat jasnost a jistotu, vytvořit prostor pro uvolnění potlačených emocí, upevnit nebo v úctě rozvázat svazek. Osobně cítím, že rituály dodávají sebeúctu. Když uctíváme vlastní cestu, uctíváme sebe a uctíváme život.
Každá z nás se čas od času dostane do krizové či náročné situace. Prošla jsem si různými, ovšem dosud nejhorší, co mě kdy potkalo, byla ztráta nenarozeného miminka. O tom, jak jsem to prožívala, jsem psala jinde. Tentokrát se zamýšlím nad tím, jak se ke mně za dané situace chovalo mé okolí, a to proto, že jsem si uvědomila, jak málo z nás (včetně mě), umí na podobné situace podpůrně reagovat.
Balím si věci a celé je to až děsivě podobné tomu, když jsem se do porodnice balila před necelými dvěma lety. Noční košile, toaletní potřeby, něco na čtení, porodnické vložky a kalhotky. Tehdy jsem taky věděla, že druhý den budu rodit. Byla jsem natěšeně rozechvělá, trochu nejistá a mírně vyděšená. Tentokrát jsem zoufalá, zničená a strašlivě vyděšená
Ženy ženám
Lilia Khousnoutdinova
