Porod doma: Co fakt nedokážu pochopit

Věděla jsem, že budu rodit doma, pokud mně to příroda dovolí, a vůbec mě nenapadlo o své volbě přemýšlet jako o hazardérství. Oba máme s manželem vystudovanou Oxfordskou univerzitu a po důkladné analýze dostupných informací jsme se shodli, že tato volba nám dává největší smysl z hlediska zejména bezpečí pro mne i dítě.

Hezky to vystihuje oblíbená anglická formulka „pečlivě jsem zvážila rizika porodu doma, porovnala je s riziky porodu v nemocnici a nejsem ochotna riskovat svoje zdraví či zdraví mého dítěte tím, že bych rodila v nemocnici“.

V průběhu příprav na domácí porod jsme se ani jednou nepotkali s překvapenou, natož s negativní reakcí. Jak je to možné? Asi díky tomu, že jsme byli ve Velké Británii. Ale jak je možné, že to, co se v Británii považuje za běžnou a zodpovědnou volbu, je u nás v Čechách stále v lepším případě kontroverze?

Argument, že naše zdravotnictví je lepší – omlouvám se předem – považuji za výmluvu, jelikož aspoň z mé osobní zkušenosti – ve všech možných zdravotnických oborech bych hodnotila britskou péči o stupeň výš. Samozřejmě, pokud „lepší“ posuzujeme dle počtu hodin přítomnosti doktora u porodu (i když není zrovna třeba), či dle intenzity využití farmakologických látek, tak asi Česká republika je mezi vítězi.

NHS – Národní Zdravotnická Služba ve Velké Británii jasně píše na svých stránkách:

„V Anglii, se asi 1 dítě z 50rodí doma. Pokud se rozhodnete rodit doma, bude vás podporovat porodní asistentka. Výhody porodu doma jsou, že:

• budete v důvěrně známém prostředí a můžete­­­­­ se cítit více uvolněna a lépe zvládat porod
• nemusíte narušovat průběh porodu odjezdem do porodnice
• jestliže máte další děti, nebudete je muset nechávat samotné
• nebudete muset být oddělena od svého partnera po porodu
• máte větší šanci, ze budete rodit s porodní asistentkou, kterou jste poznala během těhotenství“*

Nejedná se o žádný spolek „šílených“ alternativních rodiček, ale o centrálního dodavatele zdravotnických služeb ve Velké Británii. Navíc v rodném listě je kolonka „Bydliště (pokud se liší od místa narození dítěte)“** – porod doma je považovaný tedy na normu.

Je možné, že v České republice matky neumějí rodit? Jak jinak vysvětlit ten obrovský rozdíl v přístupu k této volbě matky? A nebo to souvisí spíš s jistou příchutí socialistické mentality, která má tendenci se bránit svobodné vůli jedince?

 

Logika kolem těla

Nebo možná to má co do činění s prastarou otázkou ženského těla? Obzvlášť jeho reprodukčních orgánů… Není náš strach z domácích porodů z části jen neochota dovolit ženě skutečně si rozhodovat o vlastním těle? Stejně tak jak jsme to již řešili u potratu, znásilnění v manželství, a stále řešíme i v těch „pokrokových“ zemích. Porod je intimní epizoda v životě ženy, dle některých posudků dokonce i velice sexuální. Tak není normalizace násilí u porodu (psychického nátlaku a zásahu proti vůli matky) jen další forma stejného fenoménu – neschopnosti společnosti jako celku přijmout to, že ženské tělo patří jen ženě, a jen ona má rozhodovací práva?

 

Obrátíme se na statistiku

Dodnes jsem nedohledala žádný výzkum založený na spolehlivé metodologii, který by poukazoval na výrazně zvýšené riziko pro mámu či dítě při porodu doma u fyziologického těhotenství. Ale dohledala jsem spoustu výzkumů, které snad bez výjimky hlásí, že je bezpečnější pro mámu z hlediska pravděpodobnosti zásahu, poranění a instrumentálního porodu. Tak kde je zakopaný pes?***

 

Co zdravotníkům chybí?

Možná je zakopán právě na druhé straně dialogu… u vzdělání porodníků. Viděl někdy porodník fyziologický porod bez žádných zákroků od začátku do konce? Možná, v lepším případě párkrát, kdysi dávno? A co vidí ze dne na den? Nejspíš patologie, urychlené, komplikované, instrumentální porody. Tak jak má uvěřit tomu, že to neslýchané zvíře – „přirozený porod“ – vůbec existuje? Natož domácí porod.

A možná se nám podaří jednou posunout jako společnost o velký krok dopředu, když si připustíme, že dítě „neodrodí“ lékař, ale vždy matka, ať už rodí kdekoli a s kýmkoli. Možná právě proto se tak bojíme domácích porodů – musely bychom vrátit zodpovědnost za porod zpět rodící – ženě.

Vrcholem je potom „neasistovaný“ domácí porod, který se v Anglii nazývá freebirth – tedy svobodný porod, a je opodstatněn tím, že „žena přebírá odpovědnost za svůj porod… a pokud žena nechce kontaktovat porodní asistentku, je to její právo tak učinit“ ****.

Většina žen stejně zvolí porodnici jako nejbezpečnější místo pro svůj porod, ale proč nám vadí možnost volby? (Připomínám, že mýtus o nebezpečí není statisticky opodstatněn.)

Na závěr pro ty, co se chystají psát komentáře typu „hazardérka s lidským životem“ či „pozavírat do blázince“ – prosím si, udělejte nejdříve vlastní průzkum, třeba vás výsledky překvapí.

 

Poznámky:

* „In England, about 1 baby in 50 is born at home. If you choose to give birth at home, a midwife will support you through your labour. Advantages of giving birth at home include: * you’ll be in familiar surroundings, and you may feel more relaxed and able to cope with your labour * you don’t have to interrupt your labour to go into hospital * if you have other children, you won’t have to leave them * you won’t have to be separated from your partner after the birth * you’re more likely to be looked after by the midwife you got to know during pregnancy.“ www.nhs.uk

** „Usual Address (if different from place of child’s birth)“

*** Jeden z největších výzkumů v oblasti bezpečí domácích porodů: de Jonge A, van der Goes BY, Ravelli ACJ et al. Perinatal mortality and morbidity in a nationwide cohort of 529 688 low-risk planned home and hospital births. BJOG, [Via online press release, 15 April 2009. Awaiting publication]

**** The NMC also provide advice on this issue. Saying: „Free or unassisted birth means a woman giving birth without medical or professional help. In Britain where its popularity is growing, it is legal as long as the birth is not attended or the responsibility for care is assumed or undertaken by an unqualified individual. An unqualified individual is a person who is not a registered doctor or midwife but acts in that capacity during birth. The woman assumes responsibility for her birth, but she may and can have her partner, relative or friend present in a supportive role. A midwife has no right to be at a baby’s birth and if a woman chooses not to contact or engage a midwife that is her right to do so.“ www.aims.org.uk

 

Mgr. Lilia Khousnoutdinova
Vystudovala politologii a historii na univerzitě v Oxfordu a Gender & Development na London School of Economics. Dnes vede projekt Cesta Extaze a provází ženy na cestě k pochopení a uctění svého těla a jeho cyklů ve všech fázích reprodukčního života, a extatického žití pomocí přednášek, prožitkových seminářů a poznávacích zájezdů.

Jako dula a akreditovaná učitelka Active Birth vede kurzy předporodní přípravy a doprovází ženy u porodu. Je autorkou několika knih a provokativní kolekce šperků. Spoluzakladatelka prvního výcviku kněžek / ceremonialistek v ČR, kde se zaměřuje na rozvíjení ženského potenciálu a návrat přechodových rituálů.

Studovala po světě zejména u Michel Odenta, Janet Balaskas, Davida Deidy, Sarah Buckley, Penny Simkin, Kathy Jones, Eleny Tonetti a Lynnei Shrief, a neustále se dále vzdělává.

Pravidelně provází ženy i muže na cestách po posvátných pohanských místech v Anglii, ve Francii a nově i v Asii. Jejími semináři za posledních 6 let prošlo přes 3000 žen. Dnes žije převážně v indickém Dillí, odkud cestuje střídavě do Bhútánu a Evropy.

www.lilia.cz / www.cestaextaze.cz / www.mistsofavalon.cz