Hubnutí: past na cestě dospívající dívky

Dnešní dospívání není jednoduché. A není jednoduché hlavně tehdy, když jste ve svém sebevědomí z jakéhokoliv důvodu oslabené. Když ovšem začnete svoji nejistotu řešit hubnutím, může právě tehdy začít vaše procházka peklem.

S jídlem blbne snad polovina národa

A spousta lidí zcela „beztrestně“ vstupuje a vystupuje do a z různých diet. A nikdy dopředu nevíme, kdo do toho spadne, komu se poskládá další dispozice, že se do hubnoucí pasti chytne.

Může se to stát komukoliv. Ještě k tomu se může stát, že se naruší proces růstu, kdy tělo ještě není v dospěláckém stavu, a to je daleko nebezpečnější! Už jen tím, že se vlastně nedozvíte, jaká je vaše normální postava. Když začnete shazovat před dokončeným vývojem svého těla, může se metabolismus úplně zbláznit…

Vy se pak nemáte čeho chytit, neboť netušíte, co je vlastně váš normál.

Možná je to mezi vrstevníky těžké, jsou až krutí, bují zde různé spolčování, pomlouvání, výsměch. K tomuhle věku hodně patří srovnávání se, touha se začlenit nebo naopak vyniknout. Hledáme si své místo, a protože to nikdo neumíme, tak každý na to jde po svém. To ale neznamená, že vždy dobře.

Někdo se stáhne a ukryje, jiný manipuluje, další se veze ve stínu…

Zkušenosti nás učí rozpoznávat hranici

Když poodstoupíte od svých kamarádů a podíváte se na svou třídu a okolí jako na film, najednou můžete vidět různé komedie, frašky, úžasné herecké výkony, dokazování si, můžete ale vidět i upřímnost, kamarádství…

Je to jedno velké divadlo.

To, že je někdo přesvědčivý, ještě neznamená, že má pravdu. Je fajn, když se vám na sobě aspoň něco líbí – to si často připomínejte. Ať už to je po fyzické stránce nebo povahově. Najděte to.

Je to období rozpoznávání – přes tyhle zkušenosti zjišťujeme, co je pro nás dobré, co ne. Co je za hranicí, což někdy zjistíme právě tím, že ji překročíme, a pak je z toho buď průšvih, nebo samy cítíme, že to nebylo od nás v pořádku. Cítíme se blbě, provinile, nebo jinak nepříjemně.

Ale to nevadí – důležité je, abychom se to příště snažily udělat jinak.

Když něco poděláme, je úlevnější si to přiznat a případně se omluvit. Občas se potkáme s nesouhlasem, a to třeba i od rodičů… Jsou to taky jen lidi a mají své silnější nebo slabší dny. Mají právo na své reakce zrovna tak, jako na ně máte právo vy.

Vztahy mezi dětmi a rodiči jsou často velmi napjaté, zraňující…

Je to tak, že na kom nám nejvíc záleží, tam:

• klademe největší nároky – a to na obou stranách… (dítě očekává přijetí a lásku a rodič výkon a přijetí své představy o cestě dítěte)
• míváme největší strach…

Jedna strana z toho, aby výchovu nepodělala, aby se dítěti něco nestalo… Druhá zase z odmítnutí a ze zklamání. Obě varianty stojí za starou belu. Rodiče často neumí být rodiči, není na to návod, učí se to za pochodu na svých prvorozených.

Náš život je takový, jaký ho uděláme

A dítě se snaží vyhovět. Ale to není jeho úkol – aby rodiče uspokojovalo. Jeho úkolem je – rozpoznat, co je jeho cesta, sbírat své zkušenosti a učit se z nich. Rozpoznávat, co jemu dělá dobře, co jeho baví, co pro něj je důležité a podstatné.

To, že jako rodiče neumíme milovat bez svých podmínek – je holt častý fakt a zároveň obrovská výzva.

A jinak? Na rodiče, okolnosti se nelze věčně vymlouvat – tvůj život bude takový, jaký si ho uděláš… Jste zodpovědné za to, co žijete. A to již teď, a pak celý život… Nikdo jiný než vy v tom s vámi není. Ani tvůj kluk, ani dítě, ani mamka…, je to zcela na vás. Někdy se to zdá celé moc těžké, ale pamatujte, že vždy můžete požádat o pomoc.

Kdo projde peklem poruchy příjmu potravy, může se svým vrstevníkům hodně vzdálit, tak nějak rychleji opustí bezstarostné dětství. Nelze jít zpátky, být stejná. Často si pak můžete rozumět spíš se staršími „vrstevníky“.

Je fajn najít si jiný zájem než jídlo

Je fajn najít si svou smečku podobně naladěných. Nedoporučuji ale hubnoucí skupinku, to vás jen udržuje u jídla. Naopak, doporučuji nahlas odmítat debaty o počtu kalorií, o kilech, centimetrech, nejdietnějších potravinách a podobně.

Klidně buďte divné, ale neberte si to do uší, nenechte se tím ovlivňovat. Ony třeba netuší, o čem přesně mluví, jak blízko je nebezpečí, jak se mýlí ve svém hodnocení, ale vy ano. A váš život není jen jídlo…, to byste ho měly zbytečně omezený.

Život je neomezené množství zážitků, vztahů, činností.

A to – různých. Příjemných i nepříjemných – to je normální. Někdy se smějeme a někdy pláčeme… Řekla bych k tomu: „No a co?“ A možná tím, že nahlas odmítnete tyhle debaty, že nahlas řeknete, co si o hubnutí myslíte…, můžete někomu i zachránit život.

Někdo vás pomluví (to udělá stejně, bude-li chtít) a někdo si vás za vaše přiznání nebo postoj začne vážit.

U jídla doporučuji dodržet 2 P

Co se týká jídla, tam doporučuji dvě věci – pravidelnost a pestrost.

Pravidelnost, aby se tělo uklidnilo a nechtělo ukládat. Jen si nemyslete, vaše podvědomí ví moc dobře, jestli se jídla bojíte, jestli si ho zakazujete nebo si ho skutečně dovolujete. Když zmizí vnitřní zákaz, tak to tělo ví dřív než vaše hlava a může v klidu trávit, spalovat. Metabolismus se rozběhne.

Pestrost – když tělu něco chybí, tak si o to řekne. Pak se neudržíte, protože vznikne až chemická reakce. A doplnění musí přijít rychle, takže sáhneme neomylně po těch nejrychlejších cukrech a podobně. Jde tomu předejít tím, že se nevyhýbám ničemu a moje strava je pestrá. Nic nepřevažuje a nic nechybí.

Další důležité pé je PRAVDIVOST

Je třeba začít rozeznávat svoje myšlenky, a také svoje schovky. Přiznat si, jak se cítím, kdy se cítím pod psa a hledat jiná řešení než nejezení nebo naopak zajídání. Přiznat si, za co vše schovávám své hubnutí, rozhodnutí se dnes nenajíst. Přiznat si, kdy mám potřebu se trestat a pak hledat jiné varianty, jak pracovat s pocitem viny. Se vším lze pracovat…

Ve skutečnosti to nikdy není o jídle…, ale o všem ostatním.

Přiznat si, kdy se mi to vymklo z ruky a požádat o pomoc.

Přiznání je sice polehčující okolnost, přináší úlevu, ale je to jen první krůček. Jak na ty další? To je už na osobní konkrétní podněty. Ovšem – nikdo jiný se s tím nebude muset potkat, jen vy samy.

Nikdo jiný to za vás udělat nemůže.

Magda Křepelková
psychosomatika – autorka příběhových knih

www.magdakrepelkova.cz

e-book NESMÍM PŘIBRAT – využijte touhy zhubnout pro své sebepoznání. 18 kapitol – každá přináší doporučení, zamyšlení a naladění se.
Audio NESMÍM PŘIBRAT – doplněk k e-booku – 12 nahrávek pro samostatnou práci

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018