Ženy ženámKdysi dávno, tak dávno, že by se skoro dalo říct „bylo nebylo“, jsem se dostala ke knížce Tajemství dvou partnerů od Jany Heffernanové. Myslím, že na mě vykoukla z poličky knihkupectví v Celetné ulici, a že jsem si myslela, že to bude něco o vztazích mezi mužem a ženou, a pak byla překvapená, že to tak nebylo.
Je pár knih, o kterých se nebojím říct,
že mi změnily život a tohle je rozhodně jedna z nich.
Tenkrát jsem byla ztracená mladá žena s diagnózou klinické deprese, únavového syndromu a mentální anorexie. „Budete mít doživotní invalidní důchod, s tím počítejte,“ řekla tenkrát Mudr Psychiatrička. Začínala jsem tehdy s terapií u moudrého pána, který mi poskytl pověstný pevný bod, abych mohla pohnout zeměkoulí svého života. To on – protože vášeň pro knihy a čtení jsme měli společnou – mi doporučil jedno malé knihkupectví v Celetné ulici, kde mají i ty knihy, které jinde buď nenaskladnili vůbec nebo už je dávno vyprodali.
Ve chvíli, kdy jsem se topila v moři pochybností o tom, kdo jsem, co chci, co je moje, co je jenom nános minulosti, mi bylo hozeno záchranné lano. A zároveň – to mi přijde veledůležité – to lano nemělo podobu nějakého návodu na život, přestože návod to tedy byl.
Návod, jak porozumět svým snům. Protože to je možné. Protože sny lze vnímat jako jazyk naší duše, která se s námi každou noc snaží navázat kontakt a vést s námi dialog. A pokud tomuto jazyku alespoň částečně porozumíme, tak získáme možnost doživotního spolehlivého vnitřního vedení. Vedení, které vychází z našeho bytostného středu (Bytostného Já, řekl by C.G.Jung), a tedy je unikátně naše.
Považuji za velmi jednoduché se v záplavě nauk,
cest a možností, jak žít svůj život, ztratit.
Poslouchat svou intuici, své srdce mě nikdo neučil, a tak s vděčností přijímám toto „něco“ – své sny – co mě s mou intuicí a srdcem bude každý den udržovat v kontaktu.
Sny poskytují náhled na vnitřní moudrost, když nevím kudy dál.
Sny poskytují kontakt s mou bytostnou jedinečností a zároveň mi pomáhají nahlédnout širší souvislosti. Ke snům má přístup každý, i ti, kteří mají pocit, že jim se nikdy nic nezdá nebo jen nějaké „nesmysly“. Sny jsou dar.
Jak může práce se sny fungovat?
Uvedu příklad ze svého života, jak práce se sny může fungovat. A bude to příklad, který přímo souvisí s tímto článkem. Ukazuje totiž, jak vznikla skupina práce se sny a následně potřeba o snech šířit další informace.
Je to už rok, co se mi zdál tento sen: Koupu se uprostřed hromady lidí, kteří plují na takových velkých šlapadlech. Jsem v rohu tvořeným pobřežím a molem, je tam narváno. Je tu i Ela (má tehdy desetiměsíční dcera) a Pavel (můj muž) zkouší s ostatními to šlapadlo.
Ela si hraje s tubičkou krému a plave nebo spíš leze po těch šlapadlech – s naivním pocitem, že je-li tam tolik lidí, tak ji někdo vždycky ohlídá/pomůže – ji pustím ze zřetele a nechám jí plavat mezi ty lidi (místo abych ji měla pořád u sebe) a najednou jí nevidím…
Zuřivě ji hledám, plavu za šlapadlem, jestli se na něm nezachytila, plavu zpět a prohledávám dno. Najdu jen tu tubu, s kterou si hrála, v mé ruce z ní uniknou poslední bubliny vzduchu, je mi jasné, že ať je Ela kde je, je pozdě a už je mrtvá… Ne, to není možné. Někde jí ještě objevím, tamhle bude, na šlapadle. Nebo tamhle za tou pramicí. Nemůže být pryč. To se nemohlo stát. To není možné.
Když mi začíná docházet, že jsem to prošvihla, že jsem ji ztratila, že zázrak se nestane, že je opravdu pozdě, že je mrtvá, zaplavuje mě nepopsatelná hrůza, bolest a pocity viny. Jak to řeknu Pavlovi, který na mě volá, kde je Ela…?? Půjde s takovými pocity viny vůbec dal žít? Hrůza z toho, co se stalo a nejde vrátit, bolest a pocity viny sílí a rostou… až se zděšená probouzím.
Je mnoho přístupů k práci se sny, tím jsem si jistá. Já se nechala inspirovat výše zmíněnou knihou Jany Heffernanové, která jich zmiňuje několik a za léta používání mi z toho vznikl jakýsi destilát, který zde nabízím pro Vaši inspiraci. Mám zkušenost, že tento destilát je vhodným výchozím bodem, ale že si každý nakonec najde svou cestu, která mu vyhovuje.
Jak postupovat při výkladu snu…
Co tedy dělám jako první, když se snažím porozumět svému snu? Uvědomím si, že ačkoliv ve snu vystupují postavy z mého bdělého života – jako například dcera a manžel, nevystupují samy za sebe, ale symbolicky zobrazují nevědomé obsahy mého já. Duše, jako vynikající básník nebo režisér, použije takové obrazy přístupné mému vědomí, které co nejlépe zrcadlí ty skutečnosti mého vnitřního světa, které jsou mému vědomí (zatím) skryté.
Moje dcera a můj muž tedy zobrazují nikoli sami sebe, ale mé vnitřní postavy, zastupují mé vnitřní charakteristiky nebo nějaké dění, které se týká mě, mé duše, mého života a nikoli jich. Část mojí vnitřní reality na sebe vezme podobu mého muže nebo mojí dcery; můj muž/dcera jsou symbolickým, zástupným vyjádřením nějakých mých obsahů a energií. To samé se dá říci o moři, pláži, molu, šlapadlech a všem dalším, co se ve snu vyskytuje.
Druhým krokem pak je kladení otázek, které mi pomohou doplnit další informace:
- Která část snu měla největší citový náboj? Jaký?
- Jaká byla atmosféra snu?
- Jaký vztah jsem měla k ostatním postavám/věcem/dění ve snu?
- Byla jsem aktivním aktérem nebo spíše pasivním pozorovatelem?
- Připomíná mi sen něco z mého bdělého života?
- Jaký z něj mám celkový dojem? Atd.
Třetím krokem je vzít každou postavu/věc ze snu a přeložit ji pomocí asociací ze symbolického jazyka duše do jazyka pochopitelnějšího pro naše bdělé já.
V praxi vypadají oba kroky nějak takto:
Která část snu měla největší citový náboj? Rozhodně okamžik, kdy mi dojde, že Ela je mrtvá. Cítila jsem absolutní zoufalství a beznaděj, obrovskou bolest, která mě hrozila zahubit.
Jaká byla atmosféra snu? Nepříjemná; v moři bylo moc lidí, moc hluku, nedávalo vůbec smysl takto trávit svůj čas, natož tam brát malé dítě, byla jsem tím otrávená. Ale jinak bylo krásné počasí, slunce, modrá obloha, lidé byli veselí, nahlas se smáli, voda šplouchala… velký kontrast k tomu, jak já se cítila.
Jaký vztah jsem měla k postavám/věcem/dění ve snu? Nějak mi bylo všechno jedno. Cítila jsem toho zpočátku jen málo, byla jsem tak nějak otupělá. A ve chvíli, kdy jsem ztratila Elu, vše ostatní zmizelo, byla jen ta bolest – a vina, jak to řeknu manželovi.
Byla jsem aktivním aktérem? Spíše ano.
Připomíná mi sen něco z mého bdělého života? V tuto chvíli ne, nerozumím mu, ačkoliv je mi jasné, že je důležitý. Má mě asi vyburcovat k nějaké akci. K záchraně dítěte?
Jaký mám ze snu celkový dojem? Jsem otřesená. Určitě je to nějaké varování, že v mém vnitřním světě nechávám utopit nějaké dítě.
Přeložte symboly do jazyka vědomí
Ve chvíli, kdy jsem díky otázkám lépe porozuměla kontextu snu (je důležitý, ukazuje, že svou vinou přicházím o něco velmi cenného – dítě), jsem připravena k překladu symbolického jazyka do jazyka vědomí. To dělám tak, že vezmu například „molo“ a hledám pomocí asociací, co by mohlo molo znamenat.
Jaký mám vztah k molu? Mám s molem spojený nějaký silný zážitek? Jaký je můj názor na mola? Často pomůže položit si otázku: „Kdybych byla režisér nebo básník a potřebovala molem vyjádřit nějakou lidskou vlastnost, charakteristiku nebo energii, co by to bylo?“
Jaké asociace mě tedy napadají k jednotlivým věcem a postavám mého snu?
Molo = cosi betonového, překážka, v tomto snu svíralo, neumožňovalo jít dál, řekla bych, že zobrazuje nějaké omezení
Pobřeží = pevnost, pevná půda pod nohama, vědomí (jako opak moře = nevědomí)
Moře/Chorvatsko = obojí mám ráda, ale ne v sezóně, kdy je tam narváno, v životě bych tam v červenci/srpnu nejela, moře obecně spojuji s nevědomím, Chorvatsko v sezóně s konzumní anonymitou
Šlapadla/lidé na šlapadlech = urputná snaha se bavit (šlapadlo má význam, když se na něm dá někam šlapat nebo když se z něj dá do vody skákat, tady vzhledem k množství lidí nebylo možné ani jedno)
Pavel = můj vnitřní muž, moje akceschopnost, schopnost postavit se za sebe, ubránit své hranice, schopnost jednat efektivně
Ela = dítě = nový začátek, kreativita, tvořivost
Nyní je možné sen přepsat s použitím překladu
Vypadalo by to nějak takto: Jsem v nevědomé oblasti svého já (moře), sevřená omezením (molo) a vědomím (pobřeží). Jsem obklopena, skoro pohlcena, urputnou snahou se bavit a konzumní anonymitou (množství lidí na šlapadlech). Moje akceschopnost se zkouší zapojit do té urputné zábavy a anonymity. Má tvořivost se v té konzumní anonymitě a zábavě ztrácí díky mé nepozornosti, díky tomu, že se jí nevěnuji. Když to zjistím, zaplavují mě ohromné pocity bolesti, viny a ztráty. Moje tvořivost se utopila.
A nyní si opět kladu otázky:
- Připomíná mi to mou bdělou realitu?
- Jak ve svém bdělém životě zacházím se svou kreativitou?
- Co přitom dělá moje schopnost jednat?
- Jaký je výsledek?
- Co je potřeba změnit? Jak?
Tehdy předtím rokem mi to bylo nad slunce jasné. Takhle burcující sny, které používají postavy z našeho skutečného života s nadějí, že jim tak budeme snáze rozumět, se většinou zdají tehdy, když naše duše troubí na poplach. Takovéto poplašné sny málokdy přinášejí nějaká hluboká tajemství z našeho nevědomí. Většinou se zabývají tématy, která jsou našemu vědomí velmi blízká – jen je nechceme vidět. Málokdy je tedy s interpretací problém.
Podívejte se sami sobě do tváře
Když si člověk dá práci s rozborem, padne i poslední závoj natažený mezi námi a tím, co nechceme vidět a my se musíme sami sobě podívat do tváře. A tak i já musela uvidět to, před čím jsem už příliš dlouho utíkala. Musela jsem uvidět, že svou sílu, svého vnitřního muže, ztrácím ve snaze zařadit se, ve snaze srovnávat se, ve snaze neřešit problémy, ale jen klouzat po povrchu. Místo, abych rozvíjela svou jedinečnost, tak se snažím vecpat do nějaké škatulky jaká mám být matka, manželka, milenka, osoba.
A hlavně, svou nepozorností, otupělostí způsobenou neschopností vidět nereálnost omezení mého vědomí a domnělých překážek (moře je přece nekonečné, proč se tísním tam, kde je tolik lidí?), touto svou pomýleností ztrácím to nejcennější – své dítě, svou tvořivost, svou naději na nové začátky, svou podstatu. Dítě je totiž, kromě symbolu pro naše vnitřní dítě, také univerzálním symbolem pro bytostné já = náš střed = naši duši.
Naše duše samozřejmě zahubena být nemůže.
Ale můžeme s ní ztratit kontakt. A ztráta kontaktu s naší duší je k nepřežití. Nebýt v kontaktu se svou duší znamená strašnou bolest, vinu, bezmoc a ztrátu. A to se mi snažil sen ukázat. Moje duše na mě prostřednictvím mého snu volala – když ihned něco nezměníš, ztratíš se mnou kontakt.
Potřebuju tvořit, vyjádřit se, psát, malovat, žít. Potřebuju vzít z moře nevědomí a být opečovaná. Věnuj mi pozornost. Přestaň se utápět v anonymitě a bezduchém konzumování pravd, které ti nepatří, a starej se o mě. Vyjádři mě a tím sebe a svou jedinečnost.
A to jsem také udělala. Začala jsem si, po roční pauze způsobené těhotenstvím a porodem, zase psát své sny. Začala jsem psát. A rozhodla jsem se zprostředkovat práci se sny dalším lidem. Od loňského roku se scházely čtyři malé skupiny žen, které se někdy poprvé v životě zabývaly svými sny, aby zjistily, že toho nejspolehlivějšího životního partnera mají v sobě.
Věřím, že Vám tento článek bude inspirací a pokud Vás Vaše sny zajímají, tak Vás třeba povede k tomu, že se jimi začnete více zabývat. Pokud jste z Prahy a chcete se přijít podívat na ukázkové setkání práce se sny, více informací najdete zde >>>
Pokud to tak má být, tak během tohoto roku vznikne online skupina práce se sny pro ty, kteří se v této cestě chtějí mnou nechat podpořit, ale Prahu mají daleko.
Olga Plíčková
Pracuji jako kouč, lektor, průvodce při putování krajinou vnější i vnitřní. Fascinuje mě všechno, co souvisí s neprobádaným územím lidské duše, vědomí, srdce… Miluji práci se sny, protože jsou pravdivé a neúplatné. Věřím, že sebepoznání je mocným klíčem k lecjakému problému na osobní i kolektivní úrovni.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
- Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
- Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
- Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018
Návod, jak být krásnou sebevědomou ženou
Kdybych tak byla tak krásná jako ona! Mám moc krátké nohy! Nejraději…
all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world
Já jsem hodně velký snílek :-) . Bohužel ne všechny sny jdou realizovat, takže to jsou dál jenom sny. Jak říká můj tatínek – Malý jen ten, kdo malý má cíl :-) . Dokonce i v audioknize Myslete na velké cíle je doporučovené myslet na velké cíle, tak se tím řídím :-) .
My teda na velké cíle myslet nepotřebujeme, alespoň ne v tomto stádiu života, dopřáli jsme si totiž postele 180×200 a tak nějak víme že nám to na několik let bude snad i stačit. Člověk by neměl dělat unáhlená rozhodnutí, a tak jsme rádi že jsme se domluvili s našimi dětmi a ony souhlasily že budou chtít tu postel po nás.