Jak za půlrok rozkvést?

Mám za sebou půl roku, kdy jsem na sobě opět začala pracovat. Začala jsem dobře spát, konečně mi usínání netrvalo dvě hodiny, a to i po probuzení ve dvě v noci kvůli dceři, kdy jsem po návratu do pelíšku nemohla usnout. Přestala jsem mít problémy u menstruace. Více jsem se zklidnila a přišla jsem na mou věčnou otázku, kde se bere můj vnitřní hněv.

Více vnímám samu sebe, mám méně stresu, méně hledím se strachem do budoucnosti, cítím se mnohem šťastnější. Víc si věřím a víc beru věci s nadhledem. Všimla jsem si, jak jsem řešila malichernosti. Podívejte se na věc, osobu, činnost, cokoliv, co vás nějak rozčiluje.

K čemu vám to je? Pomůže vám to nějak? Není to banalita?

Já si u sebe všimla spoustu takových banalit. Třeba když si dcera zašpiní tričko… Dřív mě to rozčilovalo. Zase si zničí další tričko… A pěkně jsem jí to řekla, že už nevím, co jí budu dávat na sebe. Jak to vidím teď? Neřeším to. Ať si děvče užívá. Pěkná trička pečlivě schovávám ve skříni na dobu, kde by bylo opravdu vhodné, aby čistá byla a ostatní ať si zašpiní, hlavně ať není tak upjatá, jako já. Když se na jedné akci válela v prachu, celá od hlavy k patě jako čuník, říkala jsem si, hlavně, že je svobodná, oblečení se vypere, ruce i obličej se umyje.

A co tomu řeknou ostatní? Nevím, jsou to jejich boje, jejich světy. Oni si to musí vyřešit sami.

Naučila jsem se milovat samu sebe

Ještě sice ne, tak jak by bylo třeba, ale udělala jsem v tomto velký pokrok :-). Došlo mi to i v jednom takovém obyčejném okamžiku. Čekala mě jedna z mnoha návštěv u lékaře. Měla jsem pokaždé takový menší problém se sestrou. Píši menší, nebylo to nic závažného. Ale chovala se ke mě jako k oběti a já to nevědomky přijala. Byla odměřená a chladná. Jenže tento den jsem seděla v čekárně a dočítala knížku Miluj svůj život.

Dočetla jsem ji tam celou, zavřela jsem ji a cítila jsem se hezky.

Rozhlédla jsem se po čekárně plné lidí a najednou „cvak“, a došlo mi, že všichni jsou částí mě a já částí jich. Bylo to jako dívat se na ostatní jako na samu sebe, včetně sestřičky. Vážila jsem si v ten moment všech, i s jejich chybami, protože sama k sobě cítím úctu a lásku, i když dělám spoustu chyb. Vešla jsem do sesterny. Proměna byla okamžitá. Od této doby se sestřičkou nemám problém. Je to velice milá mladá žena. Je to tatáž místnost, tatáž osoba. Stačilo tak málo a změna přišla okamžitě.

I když to někdy trvá déle a proměna nepřijde hned, věřte, že dřív nebo později se váš svět změní. Ona se dál k ostatním chovala, jak uznala za vhodné. Tady jde jen vidět, že co vysíláme, to se nám vrací. Já to změnila. Byla jsem z toho nadšená, že se mi povedl takový malý krůček.

Často jsem se chovala jako oběť. Podvědomě i vědomě.

Je docela možné, že v určitých případech se tak ještě chovám. Ale tento den jsem dokázala jako oběť se nechovat a hned jsem měla zpětnou vazbu. Toto jsou okamžiky, u kterých vidím, že to jde, a že to za to fakt stojí.

A co se mi povedlo po pracovní stránce?

Na začátku byla pouhá myšlenka o jedné větě: „Chci nějak pomáhat lidem, jako jsem já…“. Lidem jako jsem já… To je kdo? Přišla jsem na to, že každý je nějakou malou částí jako já. Nějak – postupem času, i toto dostalo tvar. Můj cíl – centrum rozvoje člověka. I to se pomalu začíná naplňovat. Věřím, že časem k nám bude proudit plno lidí a společně se budeme učit kráčet po cestě jménem Život v lásce a štěstí, ruku v ruce se Stvořitelem, který je nedílnou částí každého z nás.

Proč tento článek píšu? Přijde období u každého z nás, kdy se cítíme mizerně. Máme pocit, že ať děláme, co děláme, nedaří se nám. Nechápeme nějaký duševní, duchovní ani žádný podobný rozvoj. Přijde nám to v ten moment jako blábol. A když už se na tuto cestu vydáme, časem můžeme zjistit, že to nefunguje tak, jak bysme si představovali. Chtěli bychom totiž změnu mít hned a často si představujeme, že jakmile se do toho pustíme, začne se nám okamžitě dařit.

Pro mě bylo důležité rozhodnutí, které jsem udělala na počátku tohoto roku. Už mám za sebou i nižší polohy stavu nálad, i přes rychlý vývoj vpřed. Díky tomu jsem si uvědomila, že se nezměním ze dne na den a bude ze mě Ježíš Kristus. Chtěla bych být nad věcí pokaždé a mít úžasné věty po ruce při jakémkoliv závanu problému. Ale to nejde lusknutím prstů. Je to práce po celou dobu našeho bytí.

Není důležité, jak dlouho nám změna trvá. Škola života je tu pořád a dává nám různé zkoušky po celý život. Někomu to trvá chvíli, někomu déle. Hlavní je, pokoušet se o zdolání klidně znovu a znovu. Když si potřebujeme odpočinout, odpočněme si. Sedněme na bobek s tím, že jen odpočívám, ale neseďte takto 50 let a pak si řeknete „už jsem starý, už to nemá cenu“, a tak se už nepohnete po celý zbytek života.

A hlavně, i když se vám povede být „duchovně osvícení“, neznamená to, že se vám nebudou stávat žádné zaškobrtnutí.

Na chyby má právo každý, jen je otázka, jak s ní naloží.

Nelomte rukama, že ve vašem životě je něco v nepořádku. Že je ve vašem životě v nepořádku všechno. Sami jste si to do života přitáhli, sami se toho zbavte. Jak? Hlavní je uvědomění, že vy si formujete život. Pokud změnu provést chcete, chcete přijít na to proč, jak, začnete nacházet i lidi, kteří vám pomohou. Může to být člověk, který k tomu napsal knihy a vám se dostanou do ruky, může to být právě nějaké to centrum, nebo kurz, seminář. Může to být pán v tramvaji. Mě se nedávno na počítači objevilo z ničeho nic video, které pomohlo manželovi. Odešla jsem na pár minut pryč, vrátila jsem se a video bylo puštěné… moc milá záhada.

Jsou to střípky, které jsou vám posílány a na vás je, je vidět a poskládat si je.

To hlavní za vás nikdo neudělá. Dovnitř vás nikdo nevidí, jen vy sami. Vy sami v sobě můžete najít sílu, která vás bude umět proměnit a tím proměnit i váš život…. Začít můžete hned, nečekejte na zítřek, neodkládejte to, protože jste mladí, staří, nemocní atd. Nikdy není pozdě, nikdy není brzy, právě teď je nejideálnější čas…

A díky čemu já udělala velkou změnu?

Před 7 měsíci ze mě byl uzlíček nervů, nespokojený se svým životem, se spoustou otřesných zážitků z minulosti. Posledním problémem bylo moje zaměstnání, které jsem ukončila počátkem roku 2014. Od ledna tohoto roku jsem udělala obrat o 180°.

Co se stalo? Dlouho jsem přemýšlela, v čem bych mohla podnikat, co by mě bavilo. Vše co mě napadlo, bylo ale hodně nákladné, neměla jsem na to. A právě v lednu ke mě přišla myšlenka, že chci pomáhat lidem, jako jsem já. Netušila jsem jak. Potom se mě dostala do rukou knížka od Alice Kirš – 17 tváří ženy, díky tomu jsem se dostala k webu Ženy ženám a už jsem jela jak na horské dráze vzhůru ke změnám.

Okamžitě jsem odešla ze zaměstnání, které mě ubíjelo a po delší době, kdy jsem se nechala životními zkouškami srazit k zemi a měla jsem prázdný život, jsem se začala opět učit žít naplno.

V posledních týdnech rozjíždím centrum v Brně pro osobní rozvoj lidí s další kamarádkou. Zatím pořádám akce Čaj o šesté a nabízím i individuální setkání. Učím se sama sobě, poznávám svůj vnitřní svět a konečně jsem našla smysl života…

Přeji vám všem, milé dámy, abyste našly také ten svůj a třeba se u toho potkáme i osobně…

 
Marie Krchňavá

web: www.osvobodse.cz
osobní blog, kde mě můžete více poznat www.je-dnesek.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018