„Být štíhlá“ je o naslouchání svému tělu

„Jsem teď viděla tuhle skvělou dietu. Začínám s ní hned v pondělí!“
„Já držím tuhle (ukazuje časopis), taky není špatná.”
„Jóóó? A funguje?“
„No jasně. Vůbec nejíš, ale to ti neva, protože můžeš pít.“
„U týhle diety můžeš pít? Tak to je nejvíc super, do toho jdu!“

Od chvíle, kdy se mi podařilo rozjet Strollering, jsem toužila v ženách probudit jejich vnitřní motivaci a podporovat je v plnění si svých snů a přání. Pomáhat jim objevit v sobě ženu, která bude zkrátka zářit. A protože Strollering je hlavně o pohybu, tak jsem toužila k tomu všemu přidat i způsob, jak ženám pomoci zhubnout a začít už konečně milovat své tělo, což je pro spoustu žen veliké téma.

Od chvíle, kdy Strollering vznikl, za mnou začaly chodit ženy/maminky, které se svým tělem nebyly úplně spokojené, ba naopak. Pohled do zrcadla je spíše ničil, než cokoliv jiného, a nejpohodlněji se cítily v kalhotách a tričku, které nosily stále dokola. Taky, co si budeme povídat, vyšvihnout se na pískoviště, vyžaduje poměrně dost energie, které je na mateřské často poskrovnu…

A tak jsem se tenkrát plná nadšení rozhodla: ANO, nejenže budu ženy s láskou pérovat v parku u kočárku, ale budu je i doprovázet na jejich cestě za vysněnou postavou, za tím jedinečným pocitem cítím se krásná a sexy… A to klidně i v teplákách na hřišti.

Bylo to lehké jako facka…

Ke Strolleringu tedy přidám nutriční poradenství a zdravou výživu.
Někde uvnitř jsem ale cítila něco divného… jakýsi strach? Obavu? Sama jsem totiž nikdy nebyla reklama na zdravou výživu. Miluji knedlíky, pivo a čokoládu, a miluji spoustu dalších neřestí… (chi)

Žila jsem v domnění, že jakmile si kurz udělám, obavy a veškeré strachy se rozplynou… Nepopsatelně jsem se těšila, jak se vše naučím, budu tomu konečně rozumět a budu své poznatky předávat dál.

Nevím, zda jsem si vybrala špatný kurz nebo co, ale měla jsem pocit, že jsem opět v klasické škole, kde mám jasně nalajnované postupy, pravidla a doporučení, co a jak se musí dělat… Takže jsem to zase jednou vydržela a získala tak Rekvalifikaci Poradce pro výživu dokonce s akreditací…

Přišla jsem domů a čekala, kdy ty mé obavy tedy zmizí…

Mám přeci ten papír!!! Tady to mám černé na bílém, jsem poradce pro výživu, halóóó…
Už jako vím, jak se to všechno dělááá…
Zkusila jsem tedy hned několika maminkám sestavit stravovací plán tak, jak by se mělo, ale uvnitř sebe jsem se cítila stále divně, neúplně… Nepravdivě? Nevím…

Ten divný pocit tady ve středu mého těla trval dál a řekla bych, že se dokonce i o něco zvětšil…

Když jsem jela podle těch naučených postupů a tabulek, nedokázala jsem se na tyto ženy napojit. Ale hlavně jsem měla pocit, že předepsaným jídelníčkem, který se musí VY-DRŽET, se toho zase tak moc nezmění… A ještě docela zásadní věc k tomu všemu byla, že já osobně jsem právě nikdy takový stravovací plán ne-vydržela. NIKDY! No a teď mám radit ostatním ženám???

Můj strach a nejistoty rostly dál až dosáhly svého vrcholu a já se propadla do jakéhosi stavu prohry…
A tak jsem to celé slavné HUBNUTÍ nechala být.

A jednou takhle byl u nás čas oběda a má 5letá dcera mi položila otázku, kterou se mě pravidelně ptá přibližně poslední rok. Ale já tu otázku vlastně nikdy před tím pořádně nevnímala.

„Maminko, mohu sníst jen tolik, kolik chci?“

Má odpověď byla vždy stejná, velkorysá: „Ano, samozřejmě, lásko.“
Ale většinou přibližně po 10 minutách jsem zapnula centrum zautomatizovaných frází ze svého dětství: „Ellí, tak ještě 3 lžičky… tak alespoň tuhle poslední lžičku… za babičku, no ták…“
A po 20 minutách: „Tak tohle tedy sníš, jinak… !!!“

Ella je však v tomto směru kategorická, má zkrátka jasno a vždy mi odpoví úplně stejně: „Maminko, moje tělíčko už ale říká ne.“

A právě tato její odpověď, kterou jsem před tím slyšela opravdu nesčetně-krát, mě tenkrát konečně trkla.

Moje tělíčko už říká NE!

Jak to, že mi hloubka této odpovědi tak dlouho unikala? Můžu vám tedy říct, že občas si připadám jako zpomalený šnek, jak dlouho mi některé věci trvají…

Jak dlouho mi trvalo vidět ve své dceři toho největšího učitele.

Protože až nyní mi dochází, že mi vlastně od svého narození ukazuje, že být v souladu se svým tělem je to nejpřirozenější, co nám je v základu dáno. My se s tím rodíme. My se opravdu rodíme s tím, že umíme naslouchat svému tělu. A mě to celé dochází až teď…

Ella, má dcera, jí jen tehdy, když má hlad a jen tolik, kolik její tělo opravdu potřebuje. Ani víc, ani méně. Je v tom doslova obdivuhodná „Maminko, moje tělíčko už říká ne.“

A já se to nyní od ní každý den s pokorou učím.

A abych to všechno nezapomněla, rozhodla jsem se napsat e-book o naslouchání svému tělu, o tom, jak je důležité, a dovolím si říci až nezbytné, aby žena milovala a plně respektovala sebe sama.

Byla bych nesmírně ráda, kdyby vám všem pomohl roz-vzpomenout se na to, jak jste jako malé děti uměly intuitivně svým zázračným tělíčkům naslouchat. Zkrátka vrátit se zpátky do svého těla. Do sebe. Začít svému tělu už konečně OPRAVDU NASLOUCHAT, protože i přesto, že nic neslyšíme, naše tělo s námi neustále komunikuje…

Mějte se krásně,

Edita Berková
Trenér motivace a změny – „Dokud ti bije srdce, žij!“

editaberkova.cz / strollering.cz

Bestseller v oblasti hubnutí – 54 stran našlapané energie, dynamiky a motivace ke změně

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018