Vánoce a sebeláska

Letos to budou šesté Vánoce, co oslavím sama.

Sama – jak se toto slovo vezme. Rozchod s manželem nebyl lehký a o Vánocích, se ta zvláštní samota ozývá nejvíce. Každý, kdo nemá partnera, si ji uvědomujeme, každý nám to říká, že na Vánoce by nikdo neměl být sám. A přesto, je tolik samotných lidí, jsou uprostřed svých rodin, smějí se a radují a přesto trpí tichoučkou bolestnou samotou. Je to pro ně těžký a smutný čas v době, kdy bychom se měli veselit na povel.

Tato tíha je v srdcích, které trpí nedostatkem lásky

I u mě to bylo pokaždé nelehké. Dívat se na šťastné jiskřičky v očích mých dětí a vlastně se těšit, až půjdou spát a já si konečně pobrečím s lahví vína. Také zkoušení různých variant, jako trávit Štědrý večer s jejich tatínkem, či krátkodobým přítelem a nebo maminkou. Nic z toho nefungovalo. Všechno stejně bylo zahaleno do pláště samoty a tíživého smutku.

Letos se na Ježíška těším obzvláště já. Už žádné smutné oči, žádná krátkodobá náruč, žádná samota a trápení. Tu lásku jsem našla a je uvnitř mne.

Vím, že Vánoce budou krásné, že tu práci, kterou jsem pro sebe a v sobě udělala, teď zúročím. Jedeme na chalupu za maminkou. Těšíme se, já i děti. A přestože vím, že se mnou nebude žádný přítel, ani partner, že večer půjdu spát sama a čeká mě jen pár drobných dárečků, o to víc se těším. Na tu atmosféru a na konečně šťastné a veselé, smíchem prosluněné chvíle.

Vždy to pro mě byly smutné svátky

Přestože jsem měla manžela a pak maličké děti. Vždy to tak bylo, vždy mi chyběli mí blízcí, kteří odešli na druhý břeh, vždy jsem to tam cítila. Zapomněla jsem je nechat jít, propustit je s láskou. I tohle je poprvé jinak.

Tento rok byl celý o sebelásce, lásce, pochopení, odpuštění, uzavření a uložení vzpomínek, na ta správná místa. Byl to náročný rok, byla to dřina, byl to i boj. Ale stálo to za to. Odložit smutky, samotu a konečně si užívat dětskou radost a mít ty jiskřičky v očích společně s nimi.

Už nějaký čas se nad tím vším zamýšlím…

Dělá mi starosti, jak tlak obchodních řetězců úplně vytlačuje podstatu těchto svátků. Všichni se honíme za nejlepšími dárky, často předraženými, dokonalým úklidem a šestnácti druhy cukroví. Tohle není projev lásky a ani sebelásky. Ta podstata je v těchto dnech právě v ní a my ji vytlačujeme, jsme nevrlí a zlostní, strachujeme se o peníze a všechno v obrovském shonu děláme napůl špatně. Tak si nadělíme největší dárek a tím je stres.

Ptala jsem se blízkých i známých a dětí. Co jsou Vánoce, co je Advent?
A oni nevědí.
Je to tak smutné, že se to důležité ztrácí. Vždyť nemusíme být nutně věřící, ale znáte snad hezčí a lepší příběh??

Advent je čekání na příchod Spasitele

Je to čas, kdy bychom se měli těšit z delších večerů a při plamenech svíčky, v příjemném teple domova, si povídat a být spolu a nebo se každý sám chvíli věnovat svým zájmům. Pak jen tak z radosti napéct trochu cukroví, aby provoněl celý byt vanilkou a na trzích koupit drobnůstky, ze srdce a pro srdce svým blízkým, svým milovaným. Vždyť to je víc, než dary za tisíce.

Copak Panenka Marie běhala někde po obchodech a divoce nakupovala?

Čekala nedůležitější Jezulátko všech dob… Příchod Ježíše byl očekáván, všechna nemluvňata měla být zabita, a tak Marie s Josefem utekli do Betléma, aby ve chlévě na slámě počal nový život.

Zrození Krista bylo ohlášeno Kometou, kterou my každý rok vyhlížíme, jako tehdy Tři králové. Dáváme si dárečky právě proto, že oslavujeme něco kouzelného. Ježíš byl Spasitel, uzdravoval chromé a dával lidem naději a lásku. Za to byl ukřižován na Velkou noc, ale to už je jiný příběh, to už jsou Velikonoce.

Při čekání na Jéžíška, zapalujeme každou neděli jednu svíčku a tím odpočítáváme čas. Myslete na své blízké a na sebe právě tím, že si darujete čas, že si najdete chvilku pro sebe a v tichu se zaposloucháte do svitu hvězd, do vůně kostela, do krásy své duše. Vše mluví velice tiše a zlatostříbrně.

Pochvalte a obejměte své děti. Řekněte svým rodičům, jak moc je máte rádi a jak moc jste jim vděční. Setkávejte se se svými přáteli a hodně je objímejte. Milujte své drahé polovičky a říkejte jim drobnými gesty, slovy a činy, jak moc si jich vážíte a jak jsou pro vás důležití.

Myslete na to, že Láska a Čas jsou dvě největší veličiny, které máme, které si můžeme dát navzájem, že každou vteřinu, kterou prožijeme, tu už nikdy v tomto životě nevrátíme.

To je pravý duch Vánoc, to je to co nám zvěstoval Kristus Pán.

Mějte se rádi, mám Vás ráda.

S Láskou a Světlem

Iva Raganová

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018