All is perfect je větička, která nás od určité doby velmi silně provází. A jak vlastně vznikla? Ani nevím, odkud to vzít, abych to dokázala dobře vystihnout. Je to pro mě silné životní téma a věřím, že některým z vás také otevře oči
Co si představíte, když se řeknou vánoce? Na chvilku si zavřete oči, na minutku nádech a výdech... Co se vám vybaví? Jak se cítíte? Pohodička nebo stres, spousta vaření, uklízení, nakupování a nestíhačka? Přečtěte si tyto tipy, jak si letos opravdu vánoce užít A jaké vánoce byste si opravdu přály?
Psal se rok 2009 a já odjížděla ze svého prvního semináře osobního rozvoje TOTÁLNĚ FASCINOVANÁ. Fascinovaná možnostmi, které se mi otevřely v den, kdy jsem si uvědomila a na vlastní kůži pocítila, že jsem tvůrce svého života a stvořit si v něm můžu opravdu cokoliv. A jak to nejen mně změnilo život?
Bála jsem se být ženou. Bála jsem se, protože pod pojmem žena jsem si představovala ufňukanou slabou holku, která nic sama nezvládne, nevydělá a nepostará se o sebe. No prostě neměla jsem žádný vzor ženy s velkým Ž. Postupně jsem ale objevila, že můžu být mnohem víc, než muž v sukních. Co mi ženské kvality přinesly do života a jak se můj život změnil?
Normální vztah. Chceme ho každý. Normální pro většinu znamená rodina, děti, partner v jedné domácnosti a hlavně nic neřešit, jezdit na výlety a jinak mít každý svou volnost. Prostě pohoda. Jenže ono to vždy nefunguje. Většina vztahů v mém okolí se rozpadla, ženy nadávají na muže, muži se bojí ženy oslovit a jít opět do vztahu. Vysnili jsme si to jinak, že? CO s tím?
Je naozaj potrebné ostávať vo veciach, ktoré nepotrebujeme? Naozaj sa máme stále niečo len učiť a učiť? Všetky tie „poučky“ a „návody“ …naozaj nám ukazujú našu pravú tvár? Ako to vlastne sakra je? Keď sú dni, keď tá návšteva nie a nie odísť, nejako sa zdržala. :) Ja osobne slovo depresia nemám rada, jednoducho sa mi nepáči. Vôbec...
„ČÍM HŮŘ, TÍM LÍP.“ Říkáte si, co je to za bláznivý titulek? :) Vždyť přece každý chceme, abychom se měli lépe, tak proč čím hůře, tím lépe? Pokud vás zajímá tak trochu jiný pohled na potíže, které nás v Životě potkávají, tak je tenhle článek přesně pro vás. :)
Kdysi jsem měla pocit, že svět je prapodivné místo, kde není možné žít šťastně a svobodně. Od školky Vás neustále do něčeho nutí a Vy se přizpůsobujete. Po svatbě je mnoho žen v soukolí práce, domov, děti a manžel. Rozčtvrtit se je málo, aby člověk dostál všem těm tlakům. Jak to tedy udělat, abychom byly šťastné? Mám pro vás pár účinných tipů
V poslední době svůj život připodobňuji k jízdě na vodě. Jsem ráda v proudu. Ale ne vždy jsem uměla využít jeho síly a směru. Do mé lodě také pořádně zatékalo, až jsem nestíhala vodu vylévat přes palubu. Stalo se, že síla proudu mě donutila zastavit. Zakotvit a celou loď řádně vyspravit. Dnes už vím, že abych mohla v životě pokračovat podle svých přání, musím
Je tady nový druh mužů, kteří zanechávají svou stopu na obzoru dnešního světa. Muži, kteří boří vše, co bylo řečeno o tom, co to znamená být mužem, rozmetající stereotypy a opouští ty omezující, zastaralé definice, které byly předávány po celé generace. Odvážní muži, autentičtí muži, soucitní muži, každodenní muži, milující muži. A jak se takovým skvělým chlapem stát?
Byla jsem plná strachů. Jako já že bych měla vychovávat dítě? Já, která občas přemýšlí a někdy se i chová jako puberťačka? Co si nepamatuje, kolik stojí kubík vody a kdo je právě ministrem zemědělství? Copak já můžu být seriózní matkou a předat tomu malému človíčku všechny morální hodnoty? A možná právě kvůli strachu jsem nemohla otěhotnět. Neměla jsem co ztratit, a tak jsem se pustila do zkoumání svých strachů. A pochopila jsem
„Sakra! Jen to pusť!“ Pláču… bolí to, tak moc to bolí… Znovu si prožívám dávná utrpení! Ztratila jsem sebe samu… tehdy to byla schůdnější cesta. Vzdala jsem se sebe sama, své autenticity. Na celou řadu let se pouze přizpůsobovala a snažila zapadnout. Přijala množství rolí, o nichž jsem byla přesvědčená, že je mám hrát. Dnes, už jiná, vím jednu zásadní skutečnost – takhle to nefunguje
Rozešla jsem se s přítelem, se kterým jsem byla téměř 3 roky. Při loučení mi řekl, že by náš vztah stejně asi moc do budoucna neměl smysl, když se stále jen obětuji pro druhé a nemyslím na sebe. Dlouho jsem nechápala, co tím myslel. Nechápala jsem, co je na tom špatného. U nás v rodině se to vždy chápalo jako věc pozitivní. Až jednou
Chtěla jsi od druhých porozumění. Nepřála sis, aby tvé problémy zmenšovali, aby tě před druhými opravovali a aby tě neustále upozorňovali na tvé chyby. Nesnášela jsi, když se velcí rozčilovali a křičeli. Když tě trestali. Když ti nedůvěřovali. Když slibovali, ale sliby nedodrželi. Nechápala jsi, proč tě velcí straší.
Ještě před devíti lety jsem byla žena, která dost obstojně zaskakovala i muže, aniž bych to vlastně chtěla. Neuměla jsem to ale jinak. Vlastně bych řekla, že jsem tehdy ani nevěděla, co to pořádně znamená BÝT ŽENOU. Někde v hloubce své duše jsem ale cítila, že být ženou znamená mnohem víc, než si dokážu představit
Ženy ženám
Alice Kirš
