Cesta k sobě, ke svojí duši, není jenom o rostoucí lásce a radosti. S cestou k sobě přichází ještě něco jiného. Něco, co nechceme vidět. My. Ani dnešní společnost. Je to temnota uvnitř nás. Jak dobře znáte tu svoji? Temnota v nás Na cestě k sobě nacházím vlastní temnotu a vlastní stíny. Temnotu, která chce být viděna, vnímána a přijata. Temnota, která vznikala celý...
Co jsem to napsala? To myslím vážně? Že mi ruka neupadne, takhle se rouhat! Ano myslím, to vážně. A nerouhám se. Rouhá se ten, který se sebou nechá dlouhá léta vláčet. Vnímám domácí násilí jako pozitivní aspekt vztahu. Vztahu dvou “zdravých” dospělých lidí. Ne dětí a starých bezmocných osob. Ti se těžko dokáží své situaci postavit. Kdo bývá obětí a jak z toho ven?
„Každý“ mluví o mateřství, o tom, jak je to krásné, jaká nádhera je být matkou. Jenže ne všechny to mají takto idylické. Co třeba ženy, které „děti“ dohánějí k velmi silným reakcím… Co s tím – když jde tahle obrovská agrese ven? Jak to, že to malé dítě umí dokonale v jeden moment matku tak vytočit, že ona ochutná tu obrovskou nenávist, agresi a chuť ublížit?
Podstata alkoholismu a závislosti je, že si ji v hloubi duše dotyčný chce nechat, nechce se jí vzdát, bojí se být bez ní... nedovede si představit život bez ní. Nežijete spolu JEN vy dva... Toho, co ve vás může probouzet soužití s alkoholikem, je mnoho
Znáte to... Přijde rozchod, změna a v jeden okamžik také prohlédnutí. S prohlédnutím nutně přijde vlna vzteku, namířená sama na sebe. Chtěla bych vás uklidnit – vztek vůbec není špatný
Veronika Hradecká
Ženy ženám
