Kde je hranice mezi sebeláskou a a sobeckostí? Někdy váhám a nejsem si jista, jak to odlišit. Jak se mít ráda bez výčitek? Může mít sebeláska i negativní vliv? Jak mohu opravdu přijmout své tělo? Jak si mám přestat vyčítat, že se rozvádím a děti ztratily tátu? Jak pracovat se studem? Jak mohu sebelásce učit mou 9letou dceru?
Jak si více věřit? A jak překonat odkládání, nevzdat to a vše zdárně dokončit, i když nám chybí odvaha nebo podpora okolí? Jak najít svou jedinečnost, svou nezaměnitelnou hodnotu, a sdílet ji se světem? Jak vést sebe sama? Jak si vše efektivně naplánovat a neuštvat se? Jak zůstat, i na vedoucí pozici a mezi samými muži, ženou a přesto neztratit autoritu? To je jen...
Na gymnázium jsem přišla o dvacet kilo lehčí. Když jsem si stoupla před zrcadlo a viděla vystupující žebra, kyčelní a klíční kosti, cítila jsem obrovské uspokojení. Tváře jsem měla propadlé, kůži popelavou, vlasy a nehty zničené. A to nemluvím o rozkolísané psychice. Ale to mi nevadilo – v porovnání se ztracenou váhou mi to přišlo jako lehce maskovatelný deficit.
Tvrdím, že neexistuje něco jako škaredost či ošklivost, existují jen jiné úhly pohledu. To, že se nelíbíme nějakému člověku, neznamená, že se nebudeme líbit někomu jinému. A také záleží, jakým úhlem pohledu se na nás lidé dívají. Ne každý touží po modelce s krásným obličejíčkem a mírami 90-60-90.
Tanec jako součást osobního rozvoje? A proč ne? Najde se přece spousta důvodů, jak nám pomůže – třeba s překonáním komfortní zóny, zvýšením sebevědomí a hlavně, při tanci se z žen stávají skutečné ženy a z mužů muži. Tak proč ještě váhat?
aneb stydím se otevřít pusu... Aleně je 36 let, vystudovala vysokou školu, pracuje na manažerské pozici v mezinárodní firmě. Prezentace a schůzky jsou u ní na denním pořádku. Velmi dobře komunikuje. V češtině. V angličtině si nevěří. Stejně jako velká spousta lidí, kteří se učili cizí jazyk ve škole. Co s tím?
Život je alchymie... Je třeba vnímat, co vám skutečně dělá dobře, co si přejete vytvářet. Najít a probudit své jedinečné dary. Dovolit si žít svůj jedinečný potenciál. Být autentická a skutečná, protože když jste v souladu se sebou, s tím co jste vy, co vy cítíte... vytvoříte mnohem úžasnější věci i pro druhé. Na to ale potřebujeme čas k uzdravení, k zastavení, třeba i k proměnám.
Často bereme věci, které umíme a známe, které děláme, jako samozřejmost. Myslíme si, že to, co známe a umíme my, umí a zná přeci každý! Tak to není. Každý z nás je jedinečný. Každý z nás se rodí s nějakým talentem. Jak svůj talent poznáme?
My ženy máme ve vztazích velkou moc, kterou často nevyužíváme. Nevyužíváme toho, že muž, který má s námi sexuální vztah, je více ochoten přemýšlet nad našimi slovy, než nad slovy jiných žen a lidí. A pokud žijeme ve vztahu, který nás ničí, tak je to hlavně obraz o nás samých. O tom, že tohle dovolíme a že je čas najít jinou cestu k sobě sama
Násilí nebo arogance nemusí mít jenom jasnou, výraznou podobu, a může být i schováno za běžné situace, které už postižené ženy vůbec nevidí, nerozlišují, a berou je jako normální. A stejně tak je vnímá i společnost, která nedává signál, že tohle není v pořádku. Protože opravdu není...
Vztahy jsou tím podstatným, co ženskou spolupráci dělá skutečně významným a důležitým. Tím nejdůležitějším pro mě je upřímnost a otevřenost. , to je pro mne cesta, jak mohou vzniknout skutečně báječné věci. Spolupráce prostě musí ve všech pohledech sedět. A jak to mají další ženy?
Jako dítě jsem si zažila hodně urážlivých poznámek od svého okolí. Spolužáci se mi vysmívali kvůli oblečení, které se po mých třech starších sourozencích nedochovalo zrovna v té nejlepší kvalitě. Vlasy střižené "na hrnec" a boty o dvě čísla větší, taktéž nebyly zrovna výhrou v loterii. Na střední škole se k tomu přidal strach z neúspěchu, úzkost a pocit nejistoty. Tímto jsem si sama v sobě vytvořila bludný klam, že všichni okolo mě jsou lepší, talentovanější a já nemám šanci v čemkoliv uspět
Žena je nádherná bytost a neodmyslitelně k ní patří tanec. Je obrazem ženské energie, neustálého pohybu vesmíru, vyjadřuje emoce a propojuje nás s naší vnitřní ženou. Máme mnoho tváří, které jsme postupně nějakým způsobem skryly. Proto je nádherně osvobozující a radostné je znovu objevit, ukázat a prožít, teřba díky flirt dance
"Cože? Vlastní podnikání? Ses zbláznila..." slyší svého muže a v duchu vidí svou tchýni, která obětovala sebe sama rodině, ale do harmonického vztahu má jejich manželství daleko a její osobní spokojenost je jen lety dobře nalepená maska... A Silvie dobře ví, že tohle ve svém životě nechce. A proto to mění
"Dívka má nosit sukně!" byl hlavní argument, proč se chce, abych je nosila. Nic o tom, zda se mi to líbí, zda se v tom cítím, zda je to praktické. A tak jsem se neprotivila... V mezičasech jsem snila, že jednou přijde den, kdy si koupím "to správné oblečení". Nakonec jsem na cokoliv kolem oblečení rezignovala.
Kateřina Svobodová
Ženy ženám
Alice Kirš
Lucie Mattabu
Dana-Sofie Šlancarová
