
Jak najít ve své práci spokojenost a smysl
Naše práce je místo, kde trávíme většinu svého času, přesto mnoho lidí pracuje na místech, kde mají pocit, že jejich snaha je zbytečná nebo nedoceněná. Co nám vlastně chybí a jak být ve své práci spokojení?

Naše práce je místo, kde trávíme většinu svého času, přesto mnoho lidí pracuje na místech, kde mají pocit, že jejich snaha je zbytečná nebo nedoceněná. Co nám vlastně chybí a jak být ve své práci spokojení?

Dlouho jsem hledala způsob, jak docílit toho, abych konečně okusila vnitřní dlouhodobý pocit štěstí, klidu a naplnění. Věřila jsem, že po tom musím pátrat "tam venku" a že to naleznu někde kolem mě... Hledala jsem, hledala a stále nenacházela, až mi začalo pomalu docházet, že toto všechno mohu najít jen a pouze uvnitř sebe.
Žila jsem rolí podpory a opory druhým a dělalo mě to šťastnou, protože byli šťastní hlavně oni. Pak přišla chvíle, kdy jsem byla nemocná, manžel nebyl doma a děti vyžadovaly pozornost, a já tak potřebovala cítit, že i ostatní žijí to samé co já, že jsou i pro mě oporou a podporou, že mi pomohou a vycítí to, aniž bych si řekla nahlas o pomoc. Tenkrát poprvé ke mně přišla myšlenka, jestli je vše tak, jak má být
Jsme dvě kamarádky ze stejné výtvarné univerzity FAVU Brno. Spojují nás společné zájmy jako je video a multimedia a v neposlední řadě je to vášeň pro textilní materiály a šití. Jsme Světlana a Beáta.

Naše hluboké sexuální potřeby se promítají do celkového nastavení v životě. Nalezením svého vrcholného erotického prožitku, můžeme svůj život velmi obohatit a zkvalitnit. Nejen v sexuální oblasti. Můžeme si uvědomit, co je tím hlavním motorem, který nás vede každým dnem. Kdy se cítíme naplněné a spokojené, a jak tyto pocity více vnést do svého běžného života.
Je jen a pouze na mně, jaké myšlenky si nechám kolovat v hlavě... Jsou zde pouze dvě varianty – buď budu koukat na svět přes brýle negativity, a nebo začnu na svět koukat s optimismem a Já se rozhodla pro to druhé, a tím započala transformace mého života

Všichni bez rozdílu věku a pohlaví, bez rozdílu zda jsme mladí či staří, nebo zda jsme dokonce dětmi se občas trápíme tím, co je smyslem života, proč jsme se narodili a proč právě našim rodičům? Proč se nyní máme tak jak se máme a proč nás přepadá smutek a pocit deprese, když jsme získali to co jsme chtěli, dosáhli jsme toho, po čem jsme toužili a nemáme si vlastně vůbec na co stěžovat?