Barevné kolečko - Ta vize přišla asi před rokem. Krůček po krůčku jsem tvořila programy, našla správného člověka pro spolupráci a přibývající nadšení spojené s trpělivostí a láskou k dětem dokazuje, že vše je možné. Mým přáním je vidět rozzářené děti, maminky a celé rodiny :-)
Po překrásném a plnohodnotném porodu začala každodenní a celodenní péče o malého kloučka, o našeho Martínka. Je nádhera stát se rodičem a vzít na sebe veškerou zodpovědnost a starost o toho malého roztomilého drobka. Stále jsem si zvykala. První dny doma, první měsíce. A stále jsem si ještě nezvykla. Jak je to vůbec možné? Jsem normální?
Kojení je nádherná, přirozená věc. Intimní spojení matky a dítěte. Nejzdravější, nejlevnější, nejpraktičtější způsob, jak nakrmit miminko... Ale na druhé straně noční můra mnoha matek, kterou moc dobře znám!
S odstupom času si uvedomujem, že nosenie mi dalo viac, ako som si na začiatku myslela. Vďaka noseniu som dospela, ako matka, ako žena, ako osoba na tejto zemi. Vďaka noseniu som pochopila svoju podstatu, začala naplňovať svoje poslanie a pochopila moju prítomnosť na tomto svete. Nosenie ma primälo k sebapoznávaniu skrze poznávania svojho dieťaťa a jeho potrieb.
Pět let jsem pracovala v psychiatrické léčebně, a i když by se to někomu mohlo zdát zvláštní, bylo to přesně to, na co jsem se těšila. Krásná léta plná velmi zajímavé a inspirující práce, skvělých lidí a dlouholetých přátelství... Vdala jsem se přestěhovala do Prahy a po roce odešla na mateřskou s naším krásným Tadeáškem. Někde uvnitř jsem věděla, že do téhle nemocnice se už nevrátím. Ani do jiné běžné nemocnice mě to už nezavane.
Dost velkou část svého života jsem prožila v hlavě. Vystudovala jsem ekonomku a svůj život jsem brala dost pragmaticky. Čas šel a já začala zjišťovat, že ty věci, které jsem měla tak skvěle srovnané, nějak nedopadají tak, jak bych si přála. Nechápala jsem proč.
Tehotenstvo, pôrod a materstvo som považovala za tak prirodzené, že mi ani na um neprišlo pochybovať o svojich materských schopnostiach. Na svet prišlo nové krásne dieťatko, z ktorého som sa nesmierne tešila. Chýbali mi ale isté skladačky "mozaiky", aby som drobátku lepšie porozumela. Musela som si ujasniť isté princípy, ktoré ma nakoniec posunuli vpred, a ukázali mi tú správnu cestu...
Známe mnoho situací, o kterých běžně říkáme, že dítě zlobí. Bohužel je vždy nutné rozebrat každou situaci individuálně, aby se zjistila příčina. Každé dítě se chce socializovat, chce se chovat správně, chce se chovat tak, aby ho jeho komunita přijala. Jak je to tedy s tím nekonečným "zlobením"?
Ze všech stran je maminkám ukazováno jaké by měly být, co by měly cítit, co musí, co nesmí a ženy těmto diktátům velmi často podléhají. Naše společnost nám předkládá ideální supermaminku, která je plná energie, nalíčená, usměvavá, elegantně oblečená, pečující, obětavá, která zvládá děti, domácnost, a přitom všem je ještě úžasná a úspěšná v práci
Když jsem nečekaně otěhotněla, nezbylo mi tehdy nic jiného než se k tomu nějak postavit, tak jak jsem byla zvyklá - ROZUMNĚ. Nakoupila jsem si moudré knihy, které napsali vesměs pánové, a začala studovat. A pořád jsem nevěděla proč, ale ten můj pocit se nedal přirovnat k nadšení. A pak jsem objevila Koncept kontinua
Většina žen označuje den, kdy se narodilo jejich děťátko, jako nejkrásnější den v jejich životě. Tyto magické okamžiky můžete prožít bez vyrušení a přesto mít tento neopakovatelný moment zachycený obrazem, který řekne vše. Váš partner může být plně přítomen a být vám tou nejbližší podporou. Lze zachytit "sílu zrození"?
Při pozorování dcer i ostatních dětí, a navracení se k vlastnímu dětství, jsem si uvědomila, jak moc důležitá etapa to pro budoucí život je. Z rodin a škol si odnášíme řadu poučení, přesvědčení, vzorů, názorů. Ne všechny jsou nám ale užitečné a ku prospěchu. Některé dokonce škodlivé
Nechci se vrátit, zpátky do vztahu bez lásky a nezájmu. Co bude dál? Láska je pro mne velké uvědomění a už vím, že z téhle cesty nemohu sejít, i když jsou chvilky, kdy ji v sobě ještě plně necítím... tu bezpodmínečnou, čistou lásku.
Osobně si myslím, že ženská plodnost je velký dar, ale taky osobní volba. Možnost nechat dítě odejít z matčina těla vnímám jako velice odvážný a zodpovědný krok. Bohužel je tato volba zatížena vrstvou protichůdných pocitů, především strachu, studu, viny a vzteku, které se často nemají jak projevit, vyčistit a zahojit. Potrat i interrupce s sebou nesou křehké, intimní, lehce zranitelné pocity – velmi syrový smutek a hlubokou bolest, které je potřeba uctít
Je jedno kolik nám je, ale duše "vnitřního dítěte" v nás je vždy zranitelná a tak čistá. Absolutní základ je být vědomý. Pokud nejste u sebe, nejste ani u nich - jste mimo. Proč? Děti potřebují respekt, lásku, podporu a teplo. Dejte jim to.
Ženy ženám
Lilia Khousnoutdinova
