Svatba v pojetí hlubokém

Co vlastně pro nás znamená svatba…

Je to hlavně hluboký spirituální zážitek. Den, kdy se věci mění. Kdy vědomě měním svůj stav. Den, kdy s tím koho miluji stvrzujeme, že chceme spolu pokračovat dál a dneškem té cestě chceme dát společnou pozornost. Chceme se dotknout navzájem naší zranitelnosti. Chceme do toho jít, i když je toho spoustu nejistého. Chceme spolu překonat strachy.
Proč?
Protože jsme se rozhodli vyrazit společně cestou lásky.

Pro mě osobně byla svatba něco nadbytečného

Dost velkou část svého života jsem prožila v hlavě. Vystudovala jsem ekonomku a svůj život jsem brala dost pragmaticky. Byla jsem typický člověk, který na otázku, jestli se chci vdát, tvrdil: „Znáš statistiku rozvodů? Neplánuju se přidat k těm, kterým to nevyšlo a zbytek života strávit štvaním se navzájem. Kdo na to potřebuje papír? Já ne!“ :-)

Tohle byly moje věty a přišlo mi, že to mám skvěle srovnané a svůj život pod kontrolou. Čas šel a já začala zjišťovat, že ty věci, které jsem měla tak skvěle srovnané, nějak nedopadají tak, jak bych si přála. Nechápala jsem proč.
Až vlivem okolností v mém životě jsem se dostala do stavu, kdy mě můj život netěšil, ačkoliv šel podle mého pragmatického přístupu správným směrem.

Změnu vyvolala moje nádherná malá dcerka Mína, která přišla velmi šťastně a očekávaně do mého života a všechno, co do té doby fungovalo, obrátila naruby. Najednou se ze mě, dříve skvěle organizované ženy, stal někdo, koho jsem nechápala, zdál se mi dost neschopný :-)
Z ní, mojí malé Velké lásky, se stal můj nepřítel.

Věci nešly tak, jak jsem si představovala a já nechápala, co se děje.

Samozřejmě jsem se snažila dělat vše, jak jsem nejlíp uměla. Jak se doporučovalo v chytrých knížkách a co radily zkušené matky. Jenže nic. Byla jsem unavená, deprimovaná a velmi vyčerpaná.
Přes tu velkou frustraci ke mně začaly prosvítat paprsky něčeho velmi milého, co mě hřálo. Byla to láska.

Láska k mojí dceři, i přesto, že mě nenechala vyspat, že z tříměsíční koliky byla roční, že když křičí, mám pocit, že mě paralyzuje tou intenzitou zvuku, že mě tolikrát vyděsila tak, že mi srdce málem vyskočilo z hrudníku. Začala jsem cítit i lásku od ní. Jak o mě pečuje a vnímá mojí přítomnost i přesto, že jsem zrovna mimo. A dnes, když je jí téměř 1,5 roku, jsem ve stavu naprosté blaženosti z našeho vztahu. Nic se nezměnilo! Pořád špatně spíme, řešíme bříško, pořád mě leká a paralyzuje svým řevem, ale já cítím lásku.

Je mi to všechno jedno.
Je mi jedno, že neplníme normy.
Já jsem šťastně ve vztahu se svou nádhernou malou Mínou, která celý první rok svého života velmi intenzivně a občas dost surově otevírala moje srdce.

Možná si říkáte, co to má co společného se svatbou? Tohle je přeci typický úkaz vlivu mateřství na ženu! Ale já myslím, že společného to má hodně. Myslím, že tu volbu jít ve vztahu cestou lásky a rozum nechat až na druhém místě.
Mnohokrát jsem si za tu chviličku, co jsme spolu s Mínou, nevěděla rady. Vůbec jsem nevěděla, co je správné. Jestli jít dál, nebo se zastavit, nebo se vrátit… zmatek.

Co jsem ale postupem času věděla vždy, bylo to, jak se cítím, že v tom chci zůstat, že nás vnímám jako dočasně nerozlučnou dvojici, a že udělám všechno proto, aby bylo dobře nám oběma, i když je to v rozporu s mým racionálním nastavením. V mém srdci není místo na vážení pro a proti. Na prvním místě je pro mě láska. Pak až jdou ty racionální vzorce a pravidla.

A tak je to pro mě i ve vztahu.
Když si představím, že bych se dnes měla vdávat. Chtěla bych, aby to bylo v lásce. Aby celý den odrážel nás dva. Abychom vědomě, a možná v obrovské zranitelnosti, prošli obřadem. Abychom na svatbě měli lidi, kteří nám to přejí a chtějí s námi naší lásku oslavit. Abychom měli pro sebe v náš den D dost času i jen my dva bez účasti dalších lidí.

Chtěla bych v sobě nechat znít své nové jméno.

Přála bych si mít pro sebe chvilku, kdy můžeme sdílet pocity z obřadu, z té změny, z toho, že jsme spolu, a stojí nám za to věnovat si jeden velký den v absolutní pozornosti k naší lásce. Tohle všechno jsou má přání a představy o svatbě v hloubce.

To, co se snažíme dělat se Žanetou v našich svatebních projektech, je naslouchat přáním a představám Vás všech, kteří se chystáte na svůj den, podpořit Vás a povzbudit, abyste si dopřáli svojí míru hloubky a svatba se tak stala pro Vás nezapomenutelným dnem lásky, kdy Váš rozum dostal volno.

A přesně takové bylo obnovení slibu Elišky a Ondry, na které se můžete tady podívat.

S láskou

Jana a Žaneta

www.wedeo.cz
www.organizacesvatby.cz

P.S.: Zveme Vás na Svatební veletrh 21.-22.11.2014. Přijďte se s námi osobně setkat a seznámit.

fotografie by BíláČerná www.bilacerna.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018