Lucie KolaříkováJsem žena, která má vizi a velké plány, a celkem lehce se mi daří vše, na co sáhnu. Žiju život, jaký jsem si přála, a jsem šťastná. Jediná věc, která se mi celoživotně vymykala z rukou, byla moje postava. Nikdy se mi nedařilo být hubená. Nikdy jsem neměla nohy na minisukně a nikdy se mi nedařilo jíst jen zdravě a střídmě – vždycky jsem ráda mlsala. Nešlo mi tedy z mysli, jak je možné, že když mi všechno ostatní jde, svoje tělesné míry a váhu pořád ne a ne ovládnout? Vždyť přece chci být jako proutek, a co chci, toho taky dosáhnu! Až dnes v noci se mi zdál sen, díky němuž jsem pochopila, že i když nejsem štíhlá, přece jen mám to, co ve skutečnosti chci.
V tom snu mi jsou asi čtyři roky a přicházím za maminkou do koupelny.
Maminka je nahá a já si ji zvědavě prohlížím… Obdivuju její kojením trochu povislá, ale stále plná prsa, krásně tvarovaný pas a měkké břicho s lehce povolenou kůží a s mnoha bílými svislými čárkami po stranách. Od pasu pak ladný přechod v širokou pánev a v kypré boky a pod kudrnatým klínem baculatá a hebká stehna. Maminka je celá bílá, měkká a jen moje. Má krásnou tvář, obrovské, zářivé oči a veselý úsměv a bere mne do náruče a pusinkuje na krku a ve vlasech. Nádherně voní a hřeje. Cítím vlnu štěstí. Maminka je pro mne tou nejkrásnější bohyní – žádná krásnější neexistuje.
Když jsem se ráno probudila, vybavila jsem si další situaci z dětství, kdy šlo v naší ženské části domácnosti zase jednou o postavu.
Moje máma, nejkrásnější bohyně, tehdy pronesla, že je to hrozné, jak jí visí prsa a jak je tlustá. Moje oči tehdy viděly božskou krásu, ale uši slyšely, že je to vlastně ošklivé. A máma říkala, že by chtěla vypadat jako sousedka z vedlejšího domu, což pro mne byla velká záhada, protože sousedka Blanka nosila svoje kosti v krátkých minisukních a mně připadala extrémně neútulná. Nechápala jsem, proč jsou ty kostnaté a neútulné tety s malými prsy z pohledu mé maminky tak krásné.
Dnes je mi třicet čtyři, jsem hezká, dobře tvarovaná a kyprá.
Můj partner říká, že ho moje měkká stehna a kulatý zadek velmi berou. Umím taky nádherně tančit, jsem zdravá, sportuju a své vnady umím krásně nosit. Jako bych byla stvořena právě pro tento druh krásy. Štíhlost až hubenost mi moc nejde – v mém jediném opravdu štíhlém období v životě jsem se cítila bez energie a podvyživená a musela jsem být k sobě hodně přísná.
A tak jsem o sobě pochopila několik věcí:
- Jsem krásná přesně podle svého vzoru – a také přemýšlím jako můj vzor. Takže i tady jsem si vlastně splnila své sny a dosáhla všeho, co jsem si přála.
- Má touha zhubnout není skutečná. Je to jen otisk maminčiny vnitřní rozháranosti v mém podvědomí. Zkrátka u nás doma ke kyprému bytí patřil i červík, který ponoukal k pochybám. Můžu ho ve své hlavě nosit dál – nebo ho pustit na svobodu.
- Moje božské tělo nese pro další generace informaci, že i tento druh krásy tu má své místo. Moje tělo si proto zaslouží více lásky a pozornosti. Hned ráno ho tedy rozmazluju příjemným během v lese a rozcvičkou a pak koupelí a masáží růžovým olejem. A nakonec si dávám lehkou, zdravou snídani, kterou zakončuju výbornou kyprou makovou buchtou od své kypré maminky.
Mějte se rády!
Vaše Lucie
- Léčení stresu a strachu II - 12 října, 2016
- Co ještě nevíte o sebelásce? - 3 ledna, 2016
- 11 odpovědí na otazníky kolem sebelásky - 16 března, 2015
Bojíš se být sama sebou? Zkus sílu ženského kruhu
Aličku jsem poznala v roce 2012, kdy jsem nadšeně sledovala začátky jejího…
Děkuji Lucie :-) Smím tento článek, samozřejmě s odkazem na Tebe dát na svůj blog? Myslím, že to spousta žen potřebuje :-)
Dobrý den, doufám že do diskuze může přispět i muž. Četl jsem si Váš skvělý příspěvek v blogu o kyprosti a kráse. Myslím si, že je to přesně to co spousta žen potřebuje číst. Kdyby nebylo jedno velké ALE. Moje žena je také „kyprá“ a jestli jí něco opravdu dokáže rozlítit je to, když její šedesátikilové kamarádky mluví o své tloušťce a o tom jak zase přibraly. Váš článek byl skvělý jen do té doby než jsem viděl vaší fotografii. Řekl bych že si nedokážete představit co prožívá žena která po dvou dětech a díky hormonální léčbě z původních 56 kg skončí po deseti letech na aktuálních 85 když byla mezi tím i na 105. Pochopil jsem proč jí tak rozčilují řeči o váze od šedesátikilových „žížal“.
Dobry den Vito, jestli muzu reagovat na vas prispevek, mate urcite pravdu, v pripade Vasi zeny by me problemy kamaradek tak vytacely, asi by potrebovaly poslat na patricne misto :-). Ale myslim si, ze pani Lucie ukazuje na to,jak muze tento problem zacit a ze se s nim pak potykame cely zivot….moc pekny clanek, diky za nej. Meli bychom si opravdu davat pozor na to co rikame, hlavne pred svymi detmi :-).
Milý Víťo, jé vzácné, vidět jak velmi svou ženu miluješ. Tvé porozumění článku a zároveň jsi dal najevo souvislost v jiné rovině. Naprosto souzním. Díky za tvou reakci.
Naprosto Vám rozumím, přesněji Vaší ženě. Ono asi nejede tolik o to, kolik kil ve skutečnosti nyní váží, ale na co byla zvyklá dříve… někomu váha 85 kilo může připadat skvělá, protože tak váží od svých 18… jiné ženě se zdá například 65 naprosto nepřijatelných, protože kdysi vážila 54. A v tom to je… i když dnes mnoho žen ví, že podstatná je krása uvnitř, která pak prosakuje i ven, je to stále něco, s čím se musí každá poprat sama za sebe. Přeji Vaší ženě, aby se nad to dokázala povznést. Tedy, pokud není vážně ohroženo zdraví.
Milý Víťo, jsem na tom naprosto stejně, jako Vaše žena – z původních 54-57 přes 102 v těhotenstvích se teď pohybuji v rozmezí 92-88 kg, jenom s tím rozdílem, že je to po šesti dětech. A bohužel právě tohle je rozhodující – když někde poznamenám, že bych chtěla dát pár centimetrů dolů, každá ženská mi řekne, co bych chtěla po tolika dětech… A tak jí, prosím, často opakujte větu jednoho mého bývalého kolegy: „vy ženský, pokud máte něco navíc, je to nějakých dvacet deka, a to vám navíc ještě sluší…“
S článkem souhlasím do té míry,že máme milovat své tělo. Měla jsem 95 kg dnes mám 75 kg a díky zdravé stravě a kompletní změně myšlení a přístupu k životu jsem to zvládla zhubnout. Mám ráda své tělo jsem takový typický slovanský typ:)Kyprá být je krásné,ženské v případě,že s tím nejdou ruku v ruce zdravotní problémy,pokud už je u toho nepřítel cukrovka nebo záněty jícnu žaludku je vysoká váha komplikace a je nejvyšší čas to řešit někdy už taky pozdě, proto já jsem pro prevenci a udržování si váhy bez hladovění a jiných nesmyslů. Hezký den Martina
Ano člověk musí být opravdu opatrný co řekne a jak se k sobě před dětmi chová. Má dcera se na mě dívá stejným způsobem, jako Jste se Vy dívala na maminku. A co je na tom to nejúžasnější, když říká, že jsem nejkrásnější maminka na světě, myslí to zcela čistě a upřímně. A to mám hodně kilo navíc.
Děkuji za povzbudivý článek. Sama jsme roky měla stejnou postavu i po dětech. Ale poslední těhotenství mi pár kil zanechalo. Najednou jsem viděla, že mé dřívější „tlustá“ bylo vlastně „štíhlá“. kypré tvary jsou krásné, jen mám strach, aby pak už nešlo o zdraví (zatím jsme těsně pod čarou). K přijetí vlastního těla mi hodně pomohly břišní tance. Jedna věc je mi ale záhadou: Před zrcadlem se vidím tak, že to ještě jde, pak vidím nějaké fotky, kde jsem i já a zažívám těžký otřes – na těch fotkách vypadám mnohem kypřeji a jinak nehezky. Čím to může být. Nalhávám si před zrcadlem doma něco?
Prene takuto skusenost mam aj ja. V zrkadle vidim niekoho krasneho a zena na fotkach sa mi vobec nepaci. Premyslala som cim to moze byt a vysvetlujem si to tak ako to videli americki indiani: verili ze fotografia im ‚kradne‘ dusu, preto sa aj odmietali fotografovat.
Zaujimalo by ma ako ma vnimaju alebo vidia ostatni, tak ako ja seba v zrkadle, alebo tak ako vyzeram na fotografii? :-)
Viem ze ked som bola mladsia to bolo naopak, ludia co videli moje fotky boli prekvapeni ako dobre na nich vyzeram a ja tiez. Asi moja dusa casom skrasnela a teraz ma zdobi, hoci bez nej by to nebolo bohvieco.
Leni, nebojte se, to, co vidíte, si nenalháváte, fotoaparát přidává několik (cca 5)kg a za to Vám ručím – ráda fotím a jsem focená a tak to mám vyzkoušené a potvrdí Vám to každý fotograf, takže buďte v klidu :-) Já jsem taky mamina a po malém mám cca 5 kg navíc, což by ani nikdo nehádal, ale na fotkách… do pasu to jde, ale od pasu dolů se raději už nechci fotit – jsem hruška a po malém ještě větší :-)
Dobry den všem,
Moc děkuji za všechny ohlasy na můj článek. Sirte ho dal, samozřejmě. Je zajimave, jak my, zeny nejrůznějších postav řešíme to samé a opravdu o tom je můj článek. Taky mám kamarádky žížaly, jen nemají 60 kilo, ale 50:-)). Ja vážím 68 při výšce 162 cm, mám opravdu kypry rok, v porovnání se vším, co bylo predtim. Chápu, ze zena s jeste 20ti kily navíc by se mohla zlobit, ale co dělat s tím, ze i třeba skutecne štíhlé Emy potrebuji ohledne sve postavy povzbuzení. Co se týká zalíbení se na žížaly, děla zena jednu zásadní chybu, ze se srovnává. Kdyby to nedělala, tak se nerozčiluje. Srovnávat se můžeme jen sami se sebou v běhu našeho zivota. Kdyz zjistíme, ze se měníme, je dulezite se ptat, zda k dobrému, či horšímu. Je dobre se ptat, proč si to do svého zivota přinášíme? Např ja se sama sebe ptám cely rok, proč mám takovou chut a proč se mi tak málo chce sportovat. Odpovědi nacházím, a vím, ze je třeba sama sebe prave ted přijímat tak, jak jsem. Moje telo je pouze ukazatelem toho, co se uvnitř děje. Můžeme v nejake životní fázi náhle řešit něco, co v nás dosud bylo zavřené. Pribirani na var bývá signál, ze vnitrne něco zpracovávame. Každopádně, at vypadá zena, jak vypada, jejim úkolem je naučit se mit rada prave takhle. Můžeme na tom rust, učit se u vztahu sama sobě a měnit vztah k sobě.
Prej nam všem mnoho sebeprijeti :-). S láskou,
Lucka
3dq1L0 yuyhqqyrxahy
Milá Lucie,děkuju za krásná moudrá povzbuzující slova.Vždy si vybavím věstonickou Venuši,kypré afričanky či afroameričanky,které se za své větší pozadí vůbec nestydí,nosí ho hrdě a dokáží ho neuvěřitelně roztančit.Vždyť kypré tvary jsou symbolem plodnosti a mateřství a to je snad nejkrásnější období života ženy.Sama mám taky kila navíc po třech dětech a před nimi o něco méně navíc a učím tanec a pohybové techniky a často dokážu se svým tělem udělat to,co hubené nedokážou,prostě umím své tělo nosit.a lepší než do zrcadla je lepší se dívat do očí druhých lidí,tam se uvidíme mnohem pravdivěji.přeji všem ženám,abychom se milovaly a přijímaly takové, jaké jsme.
Hezký den, po přečtení Luciia článku jsem si vzpomněla na výrok jenoho z mých dětí, které mi jednou řeklo:“Maminko, Ty nesmíš hubnout! Maminka musí být měkka!“ A tak jsem si přestala dělat starosti s váhou – spokojenost dětí je nade vše, ne? :O)
Pobavil mne také jeden z výroků Haliny Pawlovské, ve kterém je mnoho pravdy: „Když popadne muže chtíč, málokdy obejme tyč.“ A potvrzuje mi to nejen můj manžel, ale i moji milovaní, mužní a zábavní strýčkové z matčiny strany, kteří miluji rubensovské tvary na ženách a s těmi hubenými nechtějí nic mít.
Takže: buďme žensky krásné!!!
A ještě přikládám článek dr. Uzla (ačkoliv jinak nejsem jeho fanynka, tentokrát s ním souhlasím):
Radim Uzel: Oblé křivky budiž pochváleny
Doufám, že konečně ustoupí móda vychrtlých krasavic. Spousta moderních missek vypadá, jako kdyby je před několika dny osvobodili z koncentračního tábora. Když otevřete kterýkoli ženský časopis, vsadím se s vámi, že během několika prvních stránek narazíte na redukční dietu.
„Vážené dámy, zahoďte tabulky s kaloriemi a jezte všechno, co vám chutná,“ radí Radim Uzel.
Zvětšit obrázek
„Vážené dámy, zahoďte tabulky s kaloriemi a jezte všechno, co vám chutná,“ radí Radim Uzel.
FOTO: Profimedia.cz
Dnes 8:48
Celý národ hubne jako o překot. Místo masa, zelí, brambor a zeleniny konzumujeme uhlovodany, tuky a cukry. Chutné kuchařské předpisy se přeměňují v tabulky doporučených potravin. Už si na nich nepochutnáváme, protože nás pouze živí, sytí a chrání.
Před dvaceti lety mě občas pozvali, abych dělal porotce na přehlídce královen krásy. Dnes už mne tam nezvou. Zato tam s velkou pravděpodobností přijede kolega z oboru plastické chirurgie. Což také o něčem svědčí.
Nejkrásnějším atributem ženského těla jsou OTP: ozdobné tukové polštáře. Odlišují ženu od muže.
Ptal jsem se kdysi zasvěcených lidí, proč vyhrávají pouze 190 cm vysoké krasavice připomínající spíše žirafu než krásnou ženu. A kdo nutí slavné hokejisty, fotbalisty a bohaté podnikatele vybírat si za partnerku kostlivce obaleného kůží? Snažili se mi vysvětlit, že podnikatele & spol. k tomu tlačí také móda.
Pokud jde o módní přehlídky, dívky na ně často vybírají homosexuální módní návrháři. Není div, že jejich zadeček často bývá takový chlapecký. Co na tom, že některou z modelek občas odvezou rovnou z přehlídkového mola do nemocnice s těžkou mentální anorexií? Jedna nedávno skončila dokonce v márnici.
Vzpomínám na odborný seminář s tématem sex a obezita, který se konal asi před dvaceti roky. Když dnes listuji odbornými příspěvky tohoto semináře, zjišťuji, že obezita tehdy znamenala něco jiného než dnes. Ženy, kterým se ohleduplně říkalo plnoštíhlé, měly problém jak s váhou, tak navazováním partnerství nebo s otěhotněním. V poradně pro bezdětná partnerství bylo jedno z prvních doporučení snížení tělesné hmotnosti.
Madla lásky
Kde ty loňské sněhy jsou… Ty dámy byly tenkrát opravdu tlusté. Dnes se stydí i za mizerná dvě kila navíc. Podléhají diktátu nesmyslné módy. Ta je nutí k patologické vychrtlosti. Když si pak stěžují, že ta dvě kila opět přibraly, znalecky je pochválím: „No vidíte, a jedno to kilo je hezčí než druhé!“
Vážené dámy, zahoďte tabulky s kaloriemi a jezte všechno, co vám chutná. Nepodléhejte módním výstřelkům. Vězte, že nejkrásnějším atributem ženského těla jsou takzvané OTP: ozdobné tukové polštáře. Odlišují ženu od muže. Jeden můj kamarád jim říká madla lásky, protože prý díky nim může ženu za něco uchopit. Podkožní tuková tkáň je také důležitým orgánem metabolismu ženských pohlavních hormonů. A tady máte jedno z vysvětlení, proč ty vychrtlé ženy mají nejen poruchy menstruačního cyklu, ale také mají problémy s otěhotněním.
Pravda, všeho moc škodí. Nadměrná obezita také není to pravé ořechové. Kde je váš střed, to můžete konzultovat s lékařem nebo nutriční terapeutkou. Sdělený údaj však nemusíte úzkostlivě dodržovat. Spíš jde o to, aby se vaše váha rozumně pohybovala kolem něj.
Dobrý den.
Chtěla bych Vám moc poděkovat za tento článek, měla jsem pocit, že mi mluvíte z duše. Je mi 30, jsem šťastnou manželkou a matkou roční dcery, vystudovala jsem dvě školy a se svým životem jsem spokojená. Jedinou věcí, kterou jsem vždy řešila, je moje postava. Dodnes si pamatuji, jak se mě někdo zeptal, jestli náhodou nejsem těhotná, že jsem „tak tlustá“… O to víc mě to zasáhlo, protože to byl někdo z rodiny. A tak jsem se „zasekla“ a rozhodla se, že jim ukážu, že mám pevnou vůli a že dokážu zhubnout…. výsledkem toho všeho bylo, že jsem byla unavená, byla mi zima, neměla jsem na nic energii a hlavně jsem se sebou stále nebyla spokojená. Najednou se přístup okolí změnil, ptali se, jestli nejsem nemocná a že jsem nějaká hubená….v té době jsme už s přítelem mluvili o rodině a já si říkala, že teď přece nemůžu být těhotná, když se mi konečně podařilo zhubnout… Pak přišly státnice, nástup do práce a druhá škola…. nepamatuji se přesně, kdy se to všechno zlomilo, můj život nabral jiný směr a já se začala pohybovat mezi jinými lidmi, dostavovali jsme dům, škola mě zcela pohltila a já přestala svou váhu řešit… Taky jsem pochopila, že existují lidé, kteří budou váhu řešit pořád a nebude jim trapné řešit i tu moji :-). Jsem na sebe hrdá, když se mi na jednu urýpanou poznámku podařilo reagovat slovy, že je to jen moje věc (že nemám rok po porodu ploché břicho :-) ), že se o tom nehodlám bavit a že jsem sama se sebou spokojená. Po porodu jsem zase na své váze,jen postava se trochu rozložila a já si sama v sobě srovnala,že jsem vlastně sama se sebou spokojená, líbím se svému muži (který byl s hubenou verzí nespokojený) a že není až tak důležité, jestli mám kilo nebo dvě navrch, ale že mám zdravou dceru a manžela, že mí nejbližší jsou zdraví a v pořádku, že máme kde spát a co jíst…
Ještě jednou děkuji za Váš článek, který mě pohladil po duši.
Ano,ano…jak jsem to četla, vzpoměla jsem si, jak jsem toužebně koukala na krásu máminých ňader, na její heboučké boky a „měkké bříško“, na stehna, kde netlačila ani kost a jemné vrásky kolem očí… Děkuji za tento přenádherný článek i za vše ostatní. Přeji hodně zdraví, štěstí, lásky, krásy, sebelásky a mnoho, mnoho dalšího pozitivního a úžasného :-))
Dobrý den,jediné co jsem nikdy v životě neřešila je vzhled a postava je to ale také jediná věc se kterou jsem v životě spokojená.Mám 43let lidé mi běžně říkají slečno,žiju duchovním životem a stravuji se převážně rostlině ale nijak si neodpírám snídám většinou ovoce a skoro každý den mám brambůrky a čokoládu-mám se ráda a jsem sobec vůbec se nechci obětovávat.V okolí a v práci ženy reagují na tohle fluidum a dávají mi to zežrat-myslí si jen si to vyžer krásko to máš za to že jsi pěkná tak aspon ted ti to můžem osladit-jde o omyl hezké štíhlé ženy mají úplně stejné problémy jaky ty tlusté a že by jim krása v něčem pomohla nevěřte tomu.Taky chlapy chtějí většinou jen sex-že by se chtěli starat-no já se snima taky moc nemaluju to je fakt-jsem sama a to mi vyhovuje když se chci s někým sejít tak se sejdu.Když je žena vdaná na co by hubla když má svoje jisté-vždyt může být ten muž rád že vás má.Jsou i horší věci než kila navíc-dlouhodobá nezaměstnanost,křivdy a absence rodiny a celé společnosti a štíhlost tu si můžete mimo jiné jen tak pověsit doma na věšák.
Lucie, krásně napsaný článek:) Moje maminka je taky nejkrásnější bohyně na světě. Máte ve spoustě věcí pravdu a umíte slovem jemně rozkrýt to, co si v sobě jako ženy řešíme. Děkuji a mějte krásný den
Valérie
all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world
에볼루션코리아
164uQuWGF~_~
에볼루션카지노
727IgGCjq/$(
에볼루션바카라
774TiQBXX*]@
에볼루션블랙잭
061qFfedK~&!
에볼루션롤렛
574JEdkxf/~|
evolution casino
818kceGmb![]
evolution korea
956fzsECO;!]
에볼루션카지노
530nywJmx-@)
에볼루션카지노
647UczzdG^><