Řešení partnerských konfliktů

Za svůj život jsem prošla už pár partnerských vztahů a ve všech řešila nějaké nepohodlné situace. Nemusí to být přímo konflikt, může jít jen o nepohodlí, které si navzájem zprostředkováváme, protože jsme prostě dvě oddělené bytosti a nevidíme si do hlavy.

Já jsem šla do těchto situací vždy přímo. Něco se mi nelíbí, řeknu to! Je to způsobené i tím, že v mém dětství se mi nelíbila spousta věcí, ale neuměla jsem to říct, nebo když už jsem to vypotila, nikoho to moc nezajímalo nebo tomu nerozuměl.

„Toto se mi nelíbí!“

A tak, když jsem dospěla a osamostatnila se, cítila jsem skvělou příležitost komunikovat, co se mi nelíbí. Dělala jsem to v práci i ve vztazích. V práci to přinášelo úspěchy, ve vztazích to moc dobré nebylo.

Je mnohem jednodušší komunikovat svou nespokojenost někomu, ke komu nemám zas až tak blízký vztah než někomu, koho miluju.

Naučila jsem se poměrně brzy říkat a druhým komunikovat NE. NE, tohle nechci, to se mi nelíbí, to nedělej, to mě zraňuje. A byla jsem v tom tak dobrá, že to okolí přijímalo. Jenže na druhé straně začala vznikat hromada věcí, kterým jsem řekla ne a neřekla k nim, co ANO. Jak to chci, jak se mi to líbí. Svého času jsem dokonce měla pocit, že to přeci má dodávat muž.

Že já jen vybírám.

Když jsme šli do těžších konfliktů, které se ve vztahu prostě čas od času objeví, přebírala jsem to, co mi dobře fungovalo v práci. Odosobnila jsem se, abych partnera neobviňovala, a bez emocí jsem komunikovala, co se mi nelíbí a je tedy potřeba to změnit. Snažila jsem se hlavně o to, abychom si v konfliktu byli rovni a neútočila jsem.

Kdo jsem já?

To, co mi ovšem trošičku unikalo, jsem byla já. Tolik jsem se soustředila na to, abych komunikovala, co se mi nelíbí, co nechci, aby partner dělal, že jsem zapomněla, kdo jsem já, co si přeju a z jakého bodu vycházím.

Po takto „vyřešeném“ konfliktu, jsem se cítila často zvláštně. Na jednu stranu jsem měla pocit, že jsem udělala správnou věc. Vždyť přeci všude píšou, že žena musí muži komunikovat, co chce a jak to chce a taky co nechce. Na druhou stranu jsem se cítila vyčerpaná a prázdná. Svým plným vnímáním jsem cítila jen to, že jsem ve společnosti člověka, který nedělá, co já chci.

Zapomněla jsem, že jsem v partnerství, které jsem si vybrala a s mužem, kterého jsem si vybrala. Navíc partner se po takovém cvičení taky zrovna dvakrát dobře necítil a tak jsme vždy potřebovali trošku času, abychom našli zase cestu k sobě a ke vzájemné intimitě.

Dneska už si vážím sebe i partnera mnohem víc a tak se snažím, když něco řešíme:

• zůstávat ve svém láskyplném vnitřním prostoru, ať se děje co se děje,
• z tohoto prostoru komunikovat co cítím, co se mi děje, jakou cítím v sobě reakci,
• neodcházet od sebe do role soudce toho druhého, protože to znamená opustit sebe. Každý z nás má svého soudce v sobě, není třeba ho nikomu alternovat,
• uvědomovat si, že já nesdílím své pocity, abych ukázala na nedokonalost toho druhého, ale abych podpořila svůj láskyplný prostor a harmonizovala ho,
• vážit si sebe sama dost na to, abych v sobě nepříjemné pocity nepotlačovala, ale komunikovala je láskyplnou cestou s cílem zachování naší partnerské harmonie.

Celý ebook Vědomé partnerství jak ho známe si můžete stáhnout zde: http://nasprostor.cz/ebooky/ebook-vedome-partnerstvi/

S láskou

Jana Basíková

Náš prostor

www.nasprostor.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018