Proč to se svými sny nikdy nevzdat

Před několika lety se ke mně dostaly knihy jako Tajemství, Síla přitažlivosti a řada dalších podobného ražení a já začala přemýšlet, co bych chtěla dělat a čím bych svůj život naplnila.

Nabitá poselstvím a pozitivitou z knížek
jsem si usmyslela, že napíšu vlastní knihu

Šlo to jako po másle, oddala jsem se fantazii a do půl roku dokončila svou první knihu. Rukopis jsem okamžitě rozeslala do nakladatelství a čekala na odpovědi. Denně jsem si představovala, jak to vyjde, malovala si budoucnost, držela jsem se doporučovaných postupů z Tajemství, Přání a dalších titulů. Ze všech stran do mě známí hučeli, že na to nemám, že jsem naivní a že si natluču nos. Nechtěla jsem je poslouchat.

Odmítnutí z nakladatelství mě však srazilo na kolena

Jedno z nich bylo dokonce vstřícné a podělilo se se mnou o stránkovou kritiku ohledně mého slohu, postav, děr v příběhu. Vzdušné zámky zmizely v nenávratnu. Mí známí měli pravdu, už se to nedalo popřít. Zákon přitažlivosti a návody knih Tajemství prostě nefungoval.
Možná to fungovalo na jiné kategorie lidí, ale na mě ne.

 

Co se mnou bylo špatně?

Snažila jsem se zbytečně, viděla jsem jen spoustu promarněného úsilí. Mezi mým snem a tím dnem stála neuvěřitelná kupa práce a výsledek byl i přesto nejistý. Přátelé mě uklidňovali, že na psaní všichni prostě talent nemáme, pronásledovalo mě to jako mantra. Nikdy jsem se necítila víc prázdná. S rukopisem jsem praštila do šuplíku.

psaníAle navzdory tomu mi v hlavě nepřestala vřískat pochyba – opravdu se vzdám? Viděla jsem svůj život, když se přestanu snažit – stejné zaměstnání, stejný každodenní kolotoč, jen pár svíček na dortu přibude, ale jinak…

To jsem chtěla? Nebylo nic, co bych chtěla dělat radši, milovala jsem psaní. Rozhodla jsem se znovu – jednoho dne se to musí povést, i když jsem neměla ponětí, kdy.

Do ruky se mi dostaly nejrůznější příběhy, které, jak jsem si později uvědomila, pozvolna upravovaly styl psaní můj.

Ne. Nebylo to snadné. Texty, které jsem napsala, jsem upravovala snad tisíckrát, dokud se mi nelíbily, a nakonec většina z nich stejně skončila v koši. Pracovala jsem potají, nehodlala jsem od ostatních poslouchat pořád dokola, jak jsem hloupá, když doufám v něco tak nereálného. Stačilo, že jsem s tou myšlenkou bojovala každý den, než jsem usedla k počítači. Vždycky jsem se podívala na jejich život a ptala se sama sebe, co tak asi získám, když si jejich řeči pustím k tělu? Správně, život jejich. Co mohou vědět jiného?

 

Něco na těch knihách – Tajemství – přeci musí být

A jednoho dne mě pohltil nápad na novou knihu. Vehnal mi do žil znovu to ohromné nadšení. Byla do dvou měsíců hotová. Opět jsem rukopis rozeslala, po čtyřech letech. Zmocnila se mě nejistota, aby se scénář neopakoval, i když jsem si byla jistá, že teď jsem psala daleko lépe – měla jsem originální příběh, čtivý sloh, vložila jsem do řádků celou svou duši – to mě přesvědčovalo, abych si za svým dílem stála.

Vyjádření stále nepřicházelo. Doufání mi bralo energii. Začalo mě to táhnout k jednomu malému nakladatelství, kde bych si svoje dítě mohla vydat vlastním nákladem, flirtovala jsem s tou myšlenkou, ale nedokázala jsem se rozhoupat k činu.

 

Dokud mi to nedošlo…

pohlédla jsem do sebe a zjistila, že mi vlastně nezáleží na tom, jak nakladatelé zareagují, chtěla jsem jen potvrzení, že je moje kniha dost dobrá, abych ji pustila do světa. Kdo je ale dokonalý? Vždyť ani světový bestseller se nemůže líbit všem – ať už z příběhové nebo slohové linie. Každý jsme jiný.

Ti nakladatelé mi až do této doby neodepsali, mimo jednoho nejmenovaného, které blíže nespecifikovalo důvod, proč ne.

 

Ale já svou prvotinu přesto vydala

V dnešní době je v prodeji a já ji mohu držet a listovat jí, a poprvé v životě nelituju svého rozhodnutí, že jsem to nevzdala. Prvním čtenářům se moje kniha líbí, to je pro mě úspěch. Vlastně jsou mezi nimi i lidé z mého nejbližšího okolí, kterým jsem nepochybně ukázala, že nemusí mít vždy pravdu, i když to na sobě nedávají znát.
Vím, že jsem na začátku cesty. A vím, že po ní musím jít, nevzdávat se, když narazím na překážku.

Nikdy nikdy to se svými sny nevzdávat.

Jaký by to byl život, kdyby nebylo těch snů?

 

Michaela

 

A tady to je ona: MÁ KNIHA

 

 

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů