Jóni jako Calla aneb proč jsem se rozhodla navrhnout šperk ve tvaru vaginy

Jak je v současnosti vnímáno téma ženského pohlaví?

Je to zvláštní – na jedné straně ho probíráme na stránkách mainstreamových časopisů a vidíme všude kolem, od porna po umělecké výstavy, a mnozí si stěžují, že posedlost vaginou je zastaralá, přece už jsme dávno emancipovaná společnost.

Na druhou stranu hovořit pravdivě o mnohých aspektech vaginy a ženské sexuality je stále tabu. Překvapivě mnoho žen se na ni v životě nepodívá a stále stoupající počet si ji nechává upravit pomocí plastické chirurgie, aby vypadala jaksi „normálně“.

 

Jaké názory převládají, jaké informace máš od žen z ženských kruhů?

Překvapuje mě, že i přes povrchní přijetí vaginy jako společenského tématu většina žen své pocity a sexuální prožitky či pochyby kolem pohlavní oblasti nemá komu svěřit. Mnoho žen už má odvahu se na ni podívat do zrcadla a dokonce i přijmout její „jiný“ tvar jako normální.

Ještě stále však ženy tuto oblast často považují za špinavou – pilně ji myjí pomocí voňavých sprchových gelů (což nemusí být to nejlepší pro zdravou bakteriální flóru) a nerady o ni mluví.

A největší mýtus vůbec je ten, že vagina se používá hlavně za účelem uspokojení muže. Překvapivě málo žen sex vnímá jako něco pro sebe, jako radostný, smyslný prožitek, ale naopak často jako manželskou povinnost nebo nevyhnutelnou část partnerského vztahu.

Myslela jsem si, že toto je přežitek minulého století, ale bohužel stále vidím, že mnoho žen není schopno si svou vaginu užívat hlavně pro potěšení sebe samých. V mírnější formě se toto projevuje jako neschopnost otevřeně a s láskou vyjadřovat své potřeby a následná neuspokojenost.

 

Proč je to považováno za vulgární téma? (existence českých výrazů pro tento orgán, které se používají jako nadávka)

Neznám zatím jazyk, kde by nejhorší nadávkou nebylo zrovna slovo pro vaginu. V angličtině je to „cunt“, v ruštině „manda“ či „pizda“ apod. Přitom některá tato slova měla původně velice pozitivní významy.

Proč se z vaginy stala univerzální nadávka krásně rozebírá Naomi Wolf ve své knize „Vagina“, ale za sebe bych v kostce řekla, že se jí bojíme, stejně jako jsme se dlouho bály ženské sexuality v její autentické podobě.

Před sto lety byl ženský orgasmus ještě považován za projev psychické choroby… nejspíš právě proto, že když žena prožívá sexualitu jako zdroj potěšení, stává se tím nebezpečnou pro sociální řád založený na její věrnosti rodině.

Tyto normy se samozřejmě mění a dnes jsme už v jiné době, ale hanba, nepatřičnost a špína spojená s ženským sexuálním prožitkem (sexuálně aktivní žena i dnes riskuje nálepku „děvka!“) a tedy i s jejími pohlavními orgány, přetrvává v různých „jemnějších“ formách dodnes.

Mně osobně se líbí slovo „vagina“ (i když ne jeho etymologický základ – „pochva“) anebo anglické slovo „vulva“, které mi zní smyslně a sametově. Nebo i moderní slovo „jóni“ – i když je na mne až příliš „duchovní“.

 

Vysvětli, co tě přivedlo k jejímu ztvárnění na špercích a mandalách?

Začala jsem malovat vaginy na hedvábí, abych znázornila jejich různorodost – abych trochu nabourala mýtus, že existuje „normální“ či „dokonalý“ tvar vaginy.

Z toho vznikly šperky, které zároveň zdůrazňují podobu mezi vaginou a callou – květem. Mimochodem, květy jsou v zásadě též sexuální orgány! A tento rok nově zkouším stříbrnou kolekci šperků ve tvaru cally-vaginy. Jsou jemné, smyslné, svůdné, na hranici mezi slušností a provokací, a uctívají dokonalost ženských pohlavních orgánů v jejich plné kráse. Jsou doplněny jemnými polodrahokamy pro podtržení jejich elegance.

 

Jak může pozitivní vnímání jóni oživit partnerský vztah :) ?

Myslím si, že když v páru vnímáme ženské (ale i mužské!) pohlavní orgány jako cosi krásného, plného živosti a smyslnosti, a přistupujeme k nim s úctou, podporujeme tak vzájemné sebepřijetí, zdravé sebevědomí a lásku k vlastnímu tělu. Což je základem pro naplněný, odvážný, hravý sexuální život, ale i radostný život obecně.

Myslím si, že zrovna přijetí svého těla a láska k němu – včetně vulvy, samozřejmě – je pro ženu základem spokojenosti se sebou samotnou, tvořivosti a následně i úspěchu.

 

Šperky si lze zakoupit ZDE >>>

 

Mgr. Lilia Khousnoutdinova
Vystudovala politologii a historii na univerzitě v Oxfordu a Gender & Development na London School of Economics. Dnes vede projekt Cesta Extaze a provází ženy na cestě k pochopení a uctění svého těla a jeho cyklů ve všech fázích reprodukčního života, a extatického žití pomocí přednášek, prožitkových seminářů a poznávacích zájezdů.

Jako dula a akreditovaná učitelka Active Birth vede kurzy předporodní přípravy a doprovází ženy u porodu. Je autorkou několika knih a provokativní kolekce šperků. Spoluzakladatelka prvního výcviku kněžek / ceremonialistek v ČR, kde se zaměřuje na rozvíjení ženského potenciálu a návrat přechodových rituálů.

Studovala po světě zejména u Michel Odenta, Janet Balaskas, Davida Deidy, Sarah Buckley, Penny Simkin, Kathy Jones, Eleny Tonetti a Lynnei Shrief, a neustále se dále vzdělává.

Pravidelně provází ženy i muže na cestách po posvátných pohanských místech v Anglii, ve Francii a nově i v Asii. Jejími semináři za posledních 6 let prošlo přes 3000 žen. Dnes žije převážně v indickém Dillí, odkud cestuje střídavě do Bhútánu a Evropy.

www.lilia.cz / www.zenskepribehy.cz / www.cestaextaze.cz