Problém dnešní doby? Zapomínáme na životní hodnoty

Poslední dobou, když přijde řeč na lásku a přátelství a na s nimi spojené problémy, musím se zamyslet. Žijeme v době spěchu, techologií, s tím jsou spojené různé reklamy a slogany, jak by to mělo správně vypadat.

Jsme tím vším ovlivňováni a většina našich názorů tím pádem nejsou svobodné. Nepřemýšlíme tolik, jak bychom měli. Přitom člověk má svůj rozum. Každý máme možnost volby.

Stačí se jen na chvilku zastavit a rozhlédnout se.

Zkoušeli jste to někdy? Třeba se zastavit na ulici a podívat se? Co si myslíte, že uvidíte? Hromadu, troufnu si říci, ovcí. Většina (spíše mladší generace) kouká do telefonů na různé sociální sítě a nevím co ještě.

Koukají a sledují, jak žijí ostatní lidé, co mají za majetek, oblečení. Koukají se jen na ten obrázek, na tu iluzi. Nikdo už se nezajímá o to, jaký ten člověk je nebo jaké má problémy, jak se cítí.

To si myslím, že je jedním a asi největším problémem této doby.

Lehce zapomínáme na své pocity, své sny a přání. Naše pozornost směřuje k materiálním věcem. Dělám servírku a vidím, jak se lidé honí za majetkem. Slýchám, že by chtěli nové auto, telefon, barák…

Hodně z nich přitom nekouká na rodinu, přátele, vztahy. Já osobně budu raději v nějakém podnájmu, ale budu mít vedle sebe člověka, který mě má rád, který mě podporuje, pomáhá mi.

Nějaký majetek je pro mne osobně až někde v pozadí. Přece prioritou každého z nás by mělo být mít dobré přátele, o které se můžeme opřít a mít fungující a šťastnou rodinu, ne?

Je pro nás také přirozené milovat. Každý by měl mít někoho, komu může dělat radost. Každému z vás přeji, abyste poznali LÁSKU, protože ta je SMYSLEM života. Nekoukejte na to, co člověk má, ale na to jaký je.

Nedávno jsem četla krásné přirovnání. Bohatý muž viděl na ulici chudáka, daroval mu koš s odpadky. Po pár dnech našel bohatý muž před dveřmi koš plný květin.

Po čase potkal chudáka a zeptal se ho, proč mu daroval květiny, když on mu dal pouhý odpad. Chudák se pousmál a řekl: ,,Každý z nás daroval to, co má ve svém srdci.“ Myslím si, že tenhle příklad krásně vystihuje to, co se snažím říct.

Zamyslete se, jak by bylo krásné, kdyby každý z nás zavřel oči a otevřel srdce.

Jak bychom potom viděli svět, jak bychom se cítili, kdybychom poznali podstatu člověka. Ne povrchně, ale nitro. Já jsem to udělala teprve nedávno, také se začínám dívat a upřímně musím říct, že je to opravdu krásné.

Kdo z vás dokáže natáhnout ruku a pomoci člověku, kterého třeba ani neznáte? Jsme přeci lidé a měli bychom si pomáhat, ctít se a tolerovat. Doba nás učí, že je důležité mít materiální věci, ale k čemu nám jsou, když ani neznáme hodnotu citu?

Mrzí mě, že spousta lidí hodnotí podle vzhledu, podle první dojmu. Přeci nemůžeme hned poznat, jaký člověk je. Musíme s ním komunikovat a časem si můžeme udělat obrázek, jaký je a pokud se nám nebude zdát ani potom, řekněme mu to.

Řekněte, že z něj cítíte něco negativního. Může takový být, tak mu zkuste ukázat cestu k tomu, aby mohl být pozitivní a viděl svět opět barevný.

Jen my píšeme náš příběh a ne někdo jiný. Pokud se Vám tedy nelíbí, můžete ho vždy přepsat.

To pomyslné pero máte v ruce přece jen vy sami, tak proč nenapsat krásný příběh?

Veronika Fürstová

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018