Přežít, vydržet to, pak už to bude lepší

Přežít, vydržet to, pak už to bude lepší

Jak ničivá může být návštěva u zubaře pro dětskou duši a jak na to doplácíme jako dospěláci … Návštěva u zubaře, taková banální záležitost. Stále je pro mě mind blowing, jak moc zásadní se může stát a jak moc nás může v životě ovlivňovat, ještě v době, kdy už jsou dětské scény dávná historie.

Jako dítě jsem si nikdy nenechala líbit ošetření od doktorů. Nikdy se mnou nespolupracovali. Nikdy se mnou nejednali jako s partnerem, nikdy mi nic nevysvětlovali a dělali si se mnou, co chtěli a já jsem jim to neulehčovala a bránila jsem se, co jsem mohla. Paní zubařka mi k tomu ještě mnohokrát lhala a udělala mi zákroky, které slíbila, že dělat nebude.

Přežít, vydržet to, pak už to bude lepší

To, že se do těla zapisuje vše, co zažijeme, vím a už dlouho s tím pracuju, ale pořád mě překvapuje, jak moc a v kolika směrech může být návštěva zubaře zásadní a ničivá.

Na sezení ke své terapeutce jsem šla již několikátý týden s tím, že to bude hrozné, ale musím to vydržet a pak už to bude lepší. Stejně jako několik posledních sezení jsem v těle měla obrovský stres, tuhnutí stehen a čelistí.

Jedna kouzelná otázka nám objasnila mnoho souvislostí i věcí, které jsem ani nevěděla, že tam sedí a čekají na vyřešení. Na otázku stres jako….? Jsem odpověděla stres jako u zubaře. Myslela jsem tím obrovský stres, jeden z nejsilnějších, který ve svém prožívání znám.

Sh.t!

Vybavily se mi všechny ty dramatické návštěvy zubařky, scény, lhaní paní zubařky, že se jen podívá, že mi zub trhat nebude, pohlcující strach, to jak se rodiče za mne styděli,…. bylo to tak velké, že jsem to ani nemohla popsat nahlas a zůstaly jsme jen úplně na okraji těch zážitků. A už jen to uvolnilo spoustu potlačené energie.

Co mi tyhle zážitky přinesly?

Kromě zmrazené obranné energie, kterou jsem nemohla projevit a zůstala tak potlačená, zapsaná právě v mých čelistech a stehnech. Také nedůvěru v mé moudré tělo, v jeho signály a potřeby. A nedůvěru mého těla ke mně.

Jak se to projevuje dnes?

Je pro mě velmi těžké vnímat, kdy se mi chce opravdu spát, kdy mám hlad, kdy mám žízeň. Natož nějaké další jemnější impulzy a informace, které nám tělo obvykle přirozeně dává. Je pro mě velmi těžké ty impulzy následovat. Když už je zaregistruju v poměrně intenzivní podobě, tak je pro mě přirozené je potlačit a ignorovat.

Přežít, vydržet to, pak už to bude lepší

Protože právě u zubařky jsem navnímala, že mé přirozené instinktivní potřeby a impulzy těla jsou špatné, zakázané a zavrhla jsem je. Přinesly mi jen spoustu problémů, tak jak bych je mohla chtít vnímat nebo ještě ke všemu následovat?

Takže zpráva tělu nedůvěřovat se mnohokrát propsala.

S každou další návštěvou se hluboce vryla do zajetých kolejí. Mimoto tyto zážitky pro mě také znamenaly naprostou ztrátu kontroly, kontroly nad sebou a nad situací. Znamenalo to, že jsem nemohla reagovat, nemohla jsem pro sebe zajistit to, co jsem potřebovala.

V mém životě to vedlo k tomu, že jsem velmi dlouho byla total control freak and hyper organized. Když se dostanu do situace, kde nemám nebo ztrácím kontrolu, jsem velmi ve stresu a moje mysl dovede vytvořit velmi kvalitní paniku.

Přežít, vydržet to, pak už to bude lepší

Musela jsem to vydržet, dělala jsem to přeci pro své dobro. Dodneška jsem vždy plánovala s tím, že musím věci vydržet a pak už to bude lepší. Musím vydržet svůj smutek, svůj diskomfort, než dodělám školu, než se něco změní…..

Když to vydržím, bude to lepší, budu v cíli. Už nechci plánovat s tím, že něco musím přežít a vydržet. Chci život prožívat, tady a teď. Ne až po …

Jak mám plánovat nově?

Zatím nevím. Tak jako doteď už ne. Už mi nestačí cíl přežít to a pak to bude dobrý. Dělám to přeci pro své dobro. Not anymore.

Nově zvu do svého života, ke spolupráci, tělo.

Tělo je moudré, skrze něj jsou nám dostupné naše prožitky, naše schopnosti, intuice, skrze tělo vnímáme sebe i okolí. Naše tělo je náš chrám, náš spojenec. Když s ním žijeme v souladu, život plyne lehce, dobře se orientujeme v sobě, v okolí i v situacích které život přináší. Tělo je rezervoár velké moudrosti a má odpověď na všechny naše otázky. Tělo cítí a ví. Tělo mě vede. A jak to máte s tělem a plánováním Vy? Jste v souladu?

S láskou
Žaneta

Chtěly byste letos Silvestr strávit smysluplně a tak, aby Vás do nového roku podpořil? Už Vás nebaví zklamání z nesplněných novoročních předsevzetí? Štve Vás, že se Vám přání neplní, i když poctivě děláte jantry, vision boardy, afirmace a kdoví co ještě?

silvestr

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře
  1. mária napsal:

    Asi by som sa mala hambiť za to, ze anglicky neviem, ale prečo používaťe toľko anglických výrazov na opísanie toho čo prežívate alebo cítíte? veď tak ako slovenčina, aj čeština ma toľko nádherných slov na vyjadrenie pocitu či citu. Priznám sa, že to vo mne vzbudzuje nedvoveru, lebo chcete osloviť len istu skupinu žien nie aj tie, ktoré sa mali možnosť učiť len rusky. ja by som vám rada aj rozumela… :(

  2. Michaela napsal:

    vadí mi anglické výrazy,nechápu důvod jejich pouziti,přestože anglictina je moje profese, miluju a prednaim ji na katedre anglistiky na vysoke skole. jinak zajimavy clanek,

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.