Placenta – co nás v ČR zatím nenapadlo

Když jsem poprvé četla návod na internetu jak si připravit placentový shake, trochu se mi přes smích zvedal žaludek. Celou cestu domů jsme s manželem vtipkovali o tam jak z mojí placenty udělá steak.

O rok později, již po porodu, jsem se setkala s Lynneou Shrief, zakladatelkou International Placenta Encapsulation Network, a začala jsem litovat, že jsem svou placentu pouze pohřbila pod stromem aniž bych nejdříve využila všech podporujících látek, které nabízí.

Sice shake ani steak z placenty bych si asi po porodu nedala, existuje však spousta dalších způsobů přípravy placenty, které bych určitě zvážila. Například essence, homeopatické látky, tinktura a nebo to nejzajímavější – kapsuly (vyrobené ze sušené placenty). Tyto metody – Placenta Encapsulation – jsou v Anglii čím dál populárnější a mnoho dul a porodních asistentek se nechávají Lynneaou vycvičit, aby i ony mohly nabízet svým klientkám žhavou novinku.

Metoda vychází z tradiční čínské medicíny a slibuje velmi zajímavé výsledky.

Placenta má totiž v sobě vysokou koncentraci hormonu (oxytocinu a CRH), vitamín E a B6, železo a kmenové buňky (zdroj: IPEN). Čerstvou maminku může tedy přímá či nepřímá konzumace placenty podpořit fyzicky – podpora při zastavení krvácení po porodu, rychlejší hojení poranění, lepší tvorba mléka, menší poporodní bolesti, tak i psychicky – možná nejlákavější je právě slib, že pomáhá předejít poporodní depresi, vyrovnat nálady, udržet maminku v pozitivním naladění, atd.

Zatím neexistují vědecké výzkumy, které by tyto sliby přímo podpořily, ale když porovnáváme různé výsledky výzkumů na tuto problematiku přímo zaměřených, pomocí selského rozumu dojdeme k závěru, že tato metoda je vědecky opodstatněná.

Například výzkumy Izraelské biotechnologické společnosti Pluristem Therapeutics na krysách prokazuje, že kmenové buňky z placenty pomáhají u mnoha onemocnění, včetně roztroušené sklerózy, lze tedy logicky předpokládat, že mohou podpořit i proces hojení ženského těla po porodu.

Existuje i pár přímých výzkumů, např.: Placenta as a Lactagogon, Gynaecologia 138: 617-627, zaznamenali zvýšení přílivu mléka. Navíc stoupající popularita metody ve Spojeném Království a spousty spokojených maminek mluví samy za sebe.

 

Stejně ji porodíme…

Jelikož placentu stejně každá porodíme, tak proč nevyužít možnosti, které nabízí její přímá a nepřímá konzumace? V Čechách, dle mě dostupných informací (rok 2012), je zatím velmi těžké vyžádat si svojí placentu z porodnice. V mnoha dalších státech EU, včetně zejména Anglie, tomu tak vůbec není.

Možná je načase, abychom si i tady začaly nárokovat tento orgán,
který je nerozlučnou součástí miminka po dobu 9 měsíců,
abychom mohly využít jeho výhody pro sebe
v křehkém poporodním období.

 

„Infekční odpad“ – pojem, pod který spadá placenta po porodu v porodnicích v ČR, je dost neuctivý název pro orgán, který po dobu 9 měsíců živil malé děťátko. Viděly jste svojí placentu? Hned po porodu čerstvá placenta rozhodně nevypadá jako infekční odpad, ale jako živý a krásný orgán, velmi připomínající strom.

Jedna z teorií hlásí, že právě z tvaru placenty pochází pojem „strom života“ který je součástí mnoha náboženství. Pozůstatky rituálu a pověr, které placentu uctívají, jako důležitý či dokonce magický orgán, vidíme všude po světě.

Kmeny Ibo v Nigérii a Ghaně považují placentu za dvojče dítěte a dopřávají jí plnohodnotný pohřební rituál. V Indonésii je placenta také považována za dvojče či dokonce staršího sourozence dítěte, a jeho ochránce (anděle strážného) na celý život – placenta je s úctou pohřbívána tatínkem v den porodu. Na Hawajských ostrovech je rovněž posvátná a dobré zacházení zaručuje zdraví dítěte. Filipínské matky dokonce pohřbívají placentu společně s učebnicemi, aby dítě bylo chytré, stejně jako Navajo indiáni pohřbívají placentu s příslušenstvím pro jakoukoliv profesi, kterou rodiče chtějí, aby dítě vykonávalo. V Koreji se popel spálené placenty podává dítěti jako lék proti nemocem. Seznam je mnohem delší…

 

Inspirujte se tradicí rituálů

Tedy i pokud je pro Vás příliš radikální svoji placentu konzumovat, může být krásné nechat se inspirovat některou z tradic domorodých kmenů, abyste uctily placentu a vzdaly hold devíti měsícům, kdy živila vaše dítě.

Jeden z nejjednodušších rituálů je právě pohřeb placenty na zahradě (je dobré nejdříve zjistit, jaké jsou legální požadavky pro hloubku jámy – jde také o praktické opatření, aby placentu nevykopávala zvířata), a zasazení stromu – uctíte jednak podstatu placenty jako „stromu života“, a také dopřejete svému dítěti krásný symbol jeho příchodu na svět – jeho vlastní strom na zahradě. Často se praví, že strom by se měl zasazovat v den kdy placenta sama odpadne (v případě Lotosového porodu), anebo v den, kdy odpadne pupečník.

 

Je to nádherná příležitost, jak oslavit příchod dítěte na svět
a jeho první krok k nezávislosti.

Osobně si myslím, že úcta vůči své placentě pro mnoho žen může být i způsob, jak vyjádřit úctu a poděkování vlastnímu tělu za 9 měsíců cesty těhotenstvím a za porod. Zda orgán, který byl nezbytnou součástí našeho těla po dobu těhotenství, je „infekční odpad“ nebo „posvátný strom“ může hrát zásadní roli v ženském vnímání svého těla a porodu.

Osobně vnímám rodící ženu jako bohyni tvořící celé nové univerzum, a k té pojem „infekční odpad“ rozhodně nepatří.

 

Mgr. Lilia Khousnoutdinova

Vystudovala politologii a historii na univerzitě v Oxfordu a Gender & Development na London School of Economics. Dnes vede projekt Cesta Extaze a provází ženy na cestě k pochopení a uctění svého těla a jeho cyklů ve všech fázích reprodukčního života, a extatického žití pomocí přednášek, prožitkových seminářů a poznávacích zájezdů.

Jako dula a akreditovaná učitelka Active Birth vede kurzy předporodní přípravy a doprovází ženy u porodu. Je autorkou několika knih a provokativní kolekce šperků. Spoluzakladatelka prvního výcviku kněžek / ceremonialistek v ČR, kde se zaměřuje na rozvíjení ženského potenciálu a návrat přechodových rituálů.

Studovala po světě zejména u Michel Odenta, Janet Balaskas, Davida Deidy, Sarah Buckley, Penny Simkin, Kathy Jones, Eleny Tonetti a Lynnei Shrief, a neustále se dále vzdělává.

Pravidelně provází ženy i muže na cestách po posvátných pohanských místech v Anglii, ve Francii a nově i v Asii. Jejími semináři za posledních 6 let prošlo přes 3000 žen. Dnes žije převážně v indickém Dillí, odkud cestuje střídavě do Bhútánu a Evropy.

www.lilia.cz / www.zenskepribehy.cz   /   www.cestaextaze.cz

 

update 2015: další info ohledně placenty a jejího zpracování v ČR na www.zpracovaniplacenty.cz