Partner u porodu: Nejintimnější okamžik nebo recept na průšvih?

V dnešní době je téměř automaticky předpokládáno, že by muž měl být u porodu. Považuje se to za projev lásky vůči své ženě, témeř za povinnost. Zároveń však mnoho odborníků, v čele s Michelem Odentem varují před přítomností mužů v tomto velice intimním ženském poli.

Na začátku jsem byla přesvedčená, že není nad to porodnit “spolu”, a je pravda ze můj vlastní porod byl úžasným prožitkem právě díky přítomnosti (jen) mého muže. Zároveň jsem ale byla svědkem mnoha situací, kde právě přítomnost partnera byla hlavní brzdou při porodu. Každý případ je naprosto individuální, jak poznat, co je dobré zrovna pro vás?

První otázkou je: jestli a proč?

V žádném případě by mu neměl chodit k porodu z povinnosti a “proti své vůli”, stejně tak by ho tam neměla žena trpět, “protože se to tak dělá” a “protože je to dobré/správné”. Dejte si prostor a zeptejte se: Chce tam doopravdy byt? Chce ona aby tam byl?

A dovolte si odpovědět pravdivě – u porodu stejně nejde si na nic hrát. Jít k porodu by muž měl tedy pouze pokud tam on chce, a zároveň pokud ho tam žena chce taky.

Pozor na předsudky

Když muž nechce jít k porodu, neznamená to nutně, že svoji ženu nemiluje. Zapomeňte na předsudky. Porod je velice intenzivním prožitkem, a je pravda, že ne každý muž má na to, aby to zvládnul, a už vůbec, aby byl užitečnou podporou pro svoji partnerku. Zároveň, když žena nechce muže u porodu, většinou to není projev nelásky nebo snaha zabránit kontaktu s dítětem, ale jednoduše přirozený stud – nechce před svým milovaným náhodou pustit při porodu stolici, nebo nechce, aby ji viděl bezmocnou apod. Neposuzujte tedy, a nevytvářejte domněnky – a počítejte s tím, že je možné, že se vaše rozhodnutí změní během poěrodu – dejte si okamžitou výpovědní lhůtu a zůstaňte věrni tomu, co budete cítit, až se porod skutečně rozběhne.

Pokud jste se ale rozhodli, že rodit spolu chcete…

Důležité je si ujasnit “proč” – co od sebe očekáváte, obzvlaš´t co očekává rodící žena od svého partnera, a zda je tuto roli schopen splnit. Mnoho žen chce, aby partner hrál roli živého štítu v porodnici, což je pro mnoho mužů nesmírně obtížný úkol, obzvlášť pokud musí čelit třeba nátlaku ze strany personálu.

Zároveń je nesmírně důležité ujasnit si mezi sebou svoje “porodní přání” – např. aby dítě neodnášeli, aby v žádném případě nedošlo k nástřihu apod. Je dobré, aby partner si nastudoval alespoň nějaké materiály a rozuměl, proč si maminka určité věci volí a jiným se brání, jinak ji težko podpoří (pokud ona chce přirozený porod a on věří, že nejbezpečnější cesta je císařský řez, těžko ji bude dobrou oporou). Je důležité, aby vaše představy byly stejné, a zároveň aby partner si uvědomil, že nejdůležitější jsou přání a pocity rodičky, jeho jsou az druhořadé, jelikož rodit bude ona.

Je vhodné, aby na kurz předporodní přípravy šli spolu, a nebo aby se partner podíval alespoň na dobrý dokument o porodech – aby měl představu o tom, do čeho jde! (výborné jsou i porody zvířat plné autentických zvuků a přirozené lehkosti).

Pokud plánujete mít u porodu i další lidi (třeba soukromou porodní asistentku nebo dulu) je dobré se potkat aspoň párkrát s “celým teamem” – abyste mohly navázat dobrý kontakt a zároveň se domluvit, jaký je záměr a jak rozdělíte kompetence. A pamatujte, že dula a partner se můžou krásně doplňovat při porodu – není to “buď a nebo”.

A když už rodíme…

Porod je intenzívní, nezapomenutelný, krásný, syrový.. a často docela dlouhý. Proto se partner musí postarat o praktické potřeby ženy, ale i ty svoje. Nezapomenout na jídlo, píti, a taky hlavně – pokud se partner cítí úplně zahlcen, nebo cítí strach – je dobré jít na chviličku ven a nadechnout se čerstvého vzduchu (obzvlášť strach (adrenalin) je dost nakažlivý a u rodičky může porod brzdit).

Partner se musí připravit na to, že svojí ženu “nezachrání” a nejlepší, co může udělat, je dát své ženě prostor, aby rodila v klidu, a svým tempem, bez nátlaku a dle svých potřeb. Může však plnit spoustu užitečných a praktických funkcí, např. vytvářet a udržovat optimální příjemné porodní prostředí. Aby žena porodila co nejjednodušeji, musí se dostat co nejvíce do těla a ven z hlavy, a zároveň se cítit v bezpečí, což podporuje: soukromí, přítmí, relaxační hudba, a minimum konverzací. Zkuste tedy se naučit komunikovat co nejvíc neverbálně. Zároveň může se snažit převzít co nejvíce komunikaci se zdravotníky, aby ženu při porodu nemuseli rušit. Při porodu se žena dostane do jakéhosi porodního “transu”, ve kterém rodí velice efektivně, ale je opravdu dobré ji z něj nevyrušit.

Dále samozřejmě může partner svou ženu podporovat ve vertikálních porodních pozicích a při chůzi (pozice spolupracující s gravitací porod výrazně podporují), dávat jí pravidelně napít, podporovat dotekem, pokud si ho žena bude přát (a nebrat si to osobně, pokud dotek odmítá!), připomínat jí chodit na záchod, ale hlavně – důvěřovat ženě, jejím pocitům a potřebám, dávat jí to najevo a snažit se naladit na jeji rytmus a pocity.

Důvěra intimita totiž podporují v ženě tvorbu oxytocinu – hlavního porodního hormonu, která se zároveň přirozeně vyskytuje ve všech mileckých situacích (způsobuje zejmena erekci, lubrikaci, orgasmus), a tedy pouhá přítomnost milujícího partnera může v žene tvorbu tohoto hormonu podporovat. Nebojte se ani – pokud si to bude rodička přát – se hladit, líbat, dotýkat a opravdu se ponořit v rámci možností do milostných hrátek – můžete výrazně podpořit, dobrý postup porodu (obzvlášť na začátcích)!

Připravte se ale taky na to, že u porodu se často vynořují silné emoce – i ty potlačované, takže pokud mezi sebou máte hodně složitý vztah, může být moudřejší, aby muž u porodu nebyl, a žena se mohla soustředit na rození, namísto toho, aby řešila manželské či partnerské nesoulady (i když nepřítomnost otce není zárukou, že problémy ve vztahu nebudou maminku u porodu brzdit). Je též možné, že žena bude nadávat, plakat, stěžovat si, nebo křičet že umírá – připravte se na to, neberte to osobně, a nebojte se toho, nejčastěji to bývá známka toho, že se blíží k závěrečné fázi porodu a hormonální změny způsobují silné emoční výkyvy.

“Neberte si k porodu nikoho, koho byste si s sebou nezvali na záchod”. (Ina May Gaskin)

Pocity u vypuzovací fáze můžou připomínat potřebu tlačení na záchodě (a taky způsobit vytlačení stolice) – což pro mnoho žen je nepřijatelné v přitomnosti svého muže – tlačí tím pádem méně efektivně a de facto nechtějí dítě “pustit”. Velice často totiž chce žena rodit před svým mužem „dustojně”, což je přímý opak ponoření se do instinktivních pocitů a téměř “zvířecích” zvuků a pohybů, které porod nesmírně usnadňují. Obzvláš´t vypuzovací fáze je neuvěřitelně intenzivní a krásná, a zároveň obzvlášť “syrová”, a proto je pro mnoho párů dobré prozkoumat flexibilní možnosti: partner odchází a vrací se hned po narození; nebo partner sedí u hlavy ženy a “nevidí”, co se děje mezi nohama a podobně.

Bonding pro otce

Snad nejkrásnější fáze pro přítomnost otce je hned po porodu, kde má jedinečnou možnost se zamilovat do svého novorozeného dítěte a podpořit maminku svým obdivem, úctou, láskou a péčí. Při porodu se nerodí jen dítě – rodí se rodina.

Na závěr

Porod “spolu” můze být fiasko, ale pokud jste připraveni být pravdiví a důkladně se připravit, může to být nezapomenutelná zkušenost, ze které budete celý život čerpat obdiv a respekt jeden pro druhého. V určitém smyslu – porod je vyvrcholení mileneckého aktu, a pokud jste skutečně na jedné vlně, můžete ho prožít jako úžasné intimní či dokonce sexuální zkušenost. Neuvěřila bych jak erotický porod může být v páru, než jsem to sama zažila.

A pokud cítíte, že to není to pravé pro vás – přiznejte si to co nejdřív, a najděte si třeba dobrou dulu.

Lilia

Mgr. Lilia Khousnoutdinova
Vystudovala politologii a historii na univerzitě v Oxfordu a Gender & Development na London School of Economics. Dnes vede projekt Cesta Extaze a provází ženy na cestě k pochopení a uctění svého těla a jeho cyklů ve všech fázích reprodukčního života, a extatického žití pomocí přednášek, prožitkových seminářů a poznávacích zájezdů.

Jako dula a akreditovaná učitelka Active Birth vede kurzy předporodní přípravy a doprovází ženy u porodu. Je autorkou několika knih a provokativní kolekce šperků. Spoluzakladatelka prvního výcviku kněžek / ceremonialistek v ČR, kde se zaměřuje na rozvíjení ženského potenciálu a návrat přechodových rituálů.

Studovala po světě zejména u Michel Odenta, Janet Balaskas, Davida Deidy, Sarah Buckley, Penny Simkin, Kathy Jones, Eleny Tonetti a Lynnei Shrief, a neustále se dále vzdělává.

Pravidelně provází ženy i muže na cestách po posvátných pohanských místech v Anglii, ve Francii a nově i v Asii. Jejími semináři za posledních 6 let prošlo přes 3000 žen. Dnes žije převážně v indickém Dillí, odkud cestuje střídavě do Bhútánu a Evropy.
www.lilia.cz / www.zenskepribehy.cz / www.cestaextaze.cz