Pravdou je, že minulý vztah jsem neukočírovala docela zdárně. Vlastně jsem se dopustila velkého množství chyb. Těžko říct, zda by výsledek byl jiný, když už teď vím, co se dalo udělat lépe. Můžu se ze své minulosti poučit. Dospěla jsem k závěru, že aby vztah vydržel, je zapotřebí šikovně namíchat několik základních ingrediencí. Jakých?
Prečo by nemohol byť Valentín každý deň? Prečo by sme nemohli lásku oslavovať každý deň? Nebolo by to krásne? Nemyslím obdarúvanie hmotnými darmi, myslím na obdarúvanie sa láskou, pozornosťou, nežnosťou. Veď partnera nemilujeme len 14.februára, ale neustále, bez prestávky. Predsa náš partner nie je našou samozrejmosťou, aj keď máme prsteň na ruke.. Tadiaľto je pár tipu, ako na to. Pridali by ste ešte nejaký?
Nemám ráda slovo nevlastní...Skorovlastní pro mne podstatně lépe vyjadřuje to, co k dcerám svého partnera cítím. Nemůžu cítit stejnou lásku, jako ke svým biologickým dětem. Nejsem přece holek mamka. Cpala bych se někam, kde nemám co dělat. Můžeme ale mít i tak krásný vztah. Vždyť jsem jejich maceška.
A tak se Zuzana rozhodla. Bylo na čase v jejím Domě pořádně uklidit. Když se dlouhý čas nestaráte o svůj Domeček, tak se skrz zaprášená okna dá špatně spatřit to světlo, které tam však stále je a jen tak svítit nepřestane. A tak uklízela. Občas našla i odvahu se podívat do sklepa - na všechny ty strašáky, kterých se předtím tolik bála. A konečně uviděla i svýho tátu…
Nevím, jestli je dvanáct let už dost na to, abychom mohli dávat recept na spokojené manželství. Ale jestli jo, tak jsem si jistá, že bys se mnou souhlasil, že naše síla je v tom, že to mezi námi pořád JISKŘÍ, umíme se spolu SMÁT, a RADOVAT Z MALIČKOSTÍ. Už po pár hodinách během našeho prvního setkání, které jsem s tebou strávila ve volební komisi, jsem věděla, že jsi ON, a jako důkaz mám zápis ve svém deníčku, kam jsem si napsala, že tohohle chlapa si jednou vezmu a budeme mít spolu krásnou holčičku.
Jak mě někdo, koho jsem ještě neviděla ani nedržela v náručí, dokáže tak silně chytnout za srdce? Vím, proč se chystá na svět, a vím, proč si k tomu vybral nás. A stejně tak chápu, proč se jeho předchůdce rozhodl odejít…
Píšu, protože jsem přesvědčená, že žen hluboce, velmi hluboce zraněných, které se pořád chtějí ze svých zranění vyléčit, je mnoho, přemnoho. Ony chtějí, snaží se plnit různé návody a postupy, jak být šťastné a ono to na chvíli zabere, a pak zas přijde pád do špíny zmaru, touhy po neexistenci, touhy po rozpadnutí se na elementy částic nicoty, bez vzpomínek, vědomí, emocí a citu. Píšu pro ty, které dobře míněné rady nepovzbuzují, ale naopak v nich vyvolávají ještě silnější pocit „tohle já nikdy nezvládnu, být TAKHLE šťastná, šikovná, pozitivní, úspěšná“ a věří, že protože to „nezvládnou“ tak nikdy nebudou tak šťastné a radostné, jako ty ženy, které jim o tom vypráví.
Už jako malá holka jsem si přála být zamilovaná. Záviděla jsem lásku všem těm spokojeným párům okolo, to jak se vodí za ruce a tajně doufala, že i já jednou potkám toho úžasného pana dokonalého se všemi vlastnostmi, které tak dobře známe ze všech těch romantických dojáků. A tak jsem se s partnery scházela, rozcházela, vybírala, přebírala a smutnila. Měla jsem pocit, že si lásku zkrátka nezasloužím, že asi není nic pro mě. Ve skrytu duše jsem ale po ní neskutečně toužila. A pak se stalo něco, díky čemu jsem to konečně všechno pochopila.
Když jsem se probudil, bylo mé psí tělo v jednom ohni. Ležel jsem u popelnice a moc to pálilo. „Podívej, co to tu leží?!“ Nade mnou stála žena s mužem a v očích měli slzy. „Kdo mu to udělal?“ „Vezmeme ho k veterináři, snad mu pomůže.“ Zavřel jsem oči a čekal na milosrdný konec mého trápení… Sluneční paprsky mě zašimraly v nose a já začichal cosi, co jsem už dlouho neochutnal. Ležela přede mnou plná miska masa! „Tak papej, Valentýnku!“ slyším ženský hlas.
Váhavě jsem vstoupila do porodního bazénku. Voda se mi nejprve zdála příliš teplá. Mám do ní vůbec lézt? Adélka mě uklidnila, já se uvolnila a voda mi nakonec přišla příjemně hřejivá a uvolňující. Kontrakce začínaly nabírat na intenzitě. Stále jsem je nevnímala jako bolest, spíše jako velkou sílu, energii, která mě vždy kompletně pohltila. Adélka mě vedla k tomu, abych se mezi kontrakcemi co nejvíce uvolnila. Pod jejím vedením jsem se zcela rozpouštěla do vody, než se mě zmocnila další vlna, která mě přibližovala k tobě, Tobiášku
Láska je prvotní upoutání pozornosti muže/ženy, jež v nás zažehne oheň vzrušení. Probudí se touha. Probudí se vášeň a jsme-li doopravdy spojeny samy se sebou, touha se přemění v prosté čisté bytí, sdílení lásky, jež si neklade podmínky. Láska má ale také mnoho podob a učí nás, jak být samy sebou po boku úžasného muže, stejně jako nechat milovanou osobu odejít. Příběhy mých dvou kamarádek jsou toho důkazem.
Láska kvete v každém věku, a to včetně sexu. Ten je dokonce kvalitnější a lepší než zamlada! I tady ho ale v zásadě ovlivňují stejná „pravidla“ vstupující do milostného života každému, i mladým. Která to jsou?
Věděli jste, že existují tři reprezentační systémy? Každý z nás pak má jeden hlavní, kterým se projevuje, a to i v lásce. Jak to dopadá, když o reprezentačních systémech nevíme a zároveň jsme s partnerem každý nastavený jinak, o tom asi není třeba mluvit. Tak jak to tedy zjistit a předejít tak případným nedorozuměním?
Na téma sebeláska jsem četla nespočet článků a určitě i proto, že toto téma se mě velice týká. Dříve mi mé EGO nedovolilo přijmout slova: dokud se sama nemiluješ, nemůžeš milovat nikoho jiného. Byla jsem přesvědčená, že miluji jak sebe, tak všechny mé blízké, což tak nebylo…
Chtěl bych všem ženám vzkázat, že děkuji. Všechny ženy, které jsem ve svém životě potkal, mě něčím obohatily. Jste tak moudrá a nádherná stvoření. Jste naše motivace, jste naše energie. Děkuji. Víte, většina z vás si neuvědomuje, že jste něčím výjimečné. Spousta z vás si myslí, že musí něco dělat nebo někým být, nebo snad nějak vypadat. Dokonce jste některé přesvědčené, že musíte něco mít, abyste si zasloužily obdiv a lásku. Zkuste jednou být samy sebou. Zkuste jednou BÝT.
Ženy ženám
