Ženy ženám
Útlá dívka s dlouhými vlasy svázanými v ohonu a načechranou sukýnkou dotancovává poslední sloku písničky: „Zima je tady!“ Dívky už stojí v baletním postoji, ale ona si místo toho opět klekne…a tak trochu vyčuhuje v davu baletek jako malý rebel. Hraje basketbal, stává se volejbalistkou, kulturistkou, roztleskávačkou, tancuje společenské tance…až ji jednou tělocvikář postaví na 1500 metrů a ona je zaběhne za 00:05:55 bez běžecké přípravy…a? Baví jí to.
A tak jsem začala zhruba v patnácti běhat. Z malého kolečka kolem přerovského rybníka se stala postupně osmikilometrová běžecká trasa. Říci tehdejší Viki, že jednou poběží maraton, asi by se zasmála od plic a běžela od vás rychle pryč. Na dlouhé trasy mě nalákal až tatínek. Pamatuji si, že prvně jsem se z trasy do Grymova a zpět (cca 14 km) vracela s pocitem, že už nikdy víc. Ale touha být lepší, dosáhnout výš, nebát se překonat překážky, mě nakonec stejně přemohla. A jak se ještě lépe namotivovat? Položit před sebe další výzvu. Olomoucký půlmaraton. Ten se stal naší rodinnou tradicí, kterou běháme s tatínkem společně od jeho založení.
Běh pro mě není, a mám pocit, že nikdy ani nebyl, jen sportem. Je součástí mě samé. Když běžím, neběží jen moje nohy, ale i mé srdce. Při běhu se stávám sama sobě trenérem, psychologem, motivujícím koučem i fanouškem. Jednou jsem se ptala své maminky, co na mě vidí jako největší přednost. Na chvíli se zamyslela a pak mi říká: „Zodpovědnost.“ Až po čase mi došlo, jak málo jsem její odpověď a tuto vlastnost docenila. Vše je o přístupu člověka k životu, ke sportu, ke všemu, co dělá. Udělat chybu, poučit se a příště zaběhnout lépe. Ač jsem de facto hobík, šestkrát týdně trénuju, ať prší, sněží, fouká vítr – nazuju botasky a jdu běhat. Mám běžecký plán, literaturu, sportovní měřiče, výživu. Ale hlavně stále věřím ve své sny. Vím, že pokud nebudu tvrdě makat, můžu si místo 42 kilometrů běhat 42 metrů někde na ovále.
Přešlapuješ na místě bez cíle? Ten, kdo nezná cíl, nemůže vyrazit na cestu. Proto mám svou nástěnku přání jako koláž všeho, co chci ze srdce dosáhnout v tomto roce. A pokaždé, když mám pocit, že snad celý svět jde proti mně, podívám se na ni, nasbírám trochu nové motivace a zkouším to znova a znova, až uspěju. Běh mě naučil nikdy se nevzdávat, být trpělivá, jít si za svým cílem a nepřestávat věřit. Jednou z věcí na mé nástěnce je právě i Pražský maraton. Znáš ten pocit, kdy už vidíš modrý koberec a víš, že od splnění snu tě dělí jen pár kroků uběhnutých po něm do cíle? Je to štěstí – štěstí na n-tou nebo úleva? Přicházející únava a zároveň nekonečná radost? Nadšení, hrdost ze sebe samé? Je těžké to vyjádřit slovy – maraton je třeba zažít!
Co bude dál? Je ve hvězdách :) , ale ve svých představách stojím na atletickém stadionu, píšťalku kolem krku, kolem mne spousta malých dětí, které trénuji. Vedu je, aby byly lepší, poháním je za jejich sny, a když je opouští poslední špetka motivace, jsem tam pro ně, abych jim pomohla jít opět dál a neustávat. To je jeden z mých dalších snů, který mě žene dopředu.
Píšu tento článek na cestě vlakem z Pražského maratonu zpět domů. Moje nohy jsou unavené, ale uvnitř se cítím tak šťastná, že mám po dlouhé době pocit jako bych zářila. Mimoděk se usmívám na lidi ve vlaku. Zvládla jsem to, o čem jsem dříve ani nesnila. Chci vám všem, kteří čtete tyto řádky, poděkovat, že jsem se o svou radost, motivaci, nikdy nekončící úsilí mohla v pár větách s vámi podělit a doufám, že se jednou potkáme na některém z maratonů. Jděte za svými sny, ať jsou jakékoliv a začněte se mnou tam, kde jiní svou cestu končí.
Viktorie Sládková
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
- Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
- Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
- Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018
Plním sny sobě a všem maminkám
Někdy pozoruji ostatní lidi a přemýšlím o jejich životě. Přemýšlím, proč stojí…
Viki, děkuju za sdílení a inspiraci! Tvůj článek mě dojal. Držím pěsti, taky pomalinku vykračuju za svými sny… Tak ať nikdy neopustíš krajinu svých snů (a třeba se někdy potkáme v Přerově kolem Bečvy :-)
Jsem ráda, že Tě můj článek inspiroval. Třeba jednou, podobně jako ve filmu Forrest Gump, dáme všichni okruh kolem Bečvy;-)
Moc pěkně napsané. Já běhání miluju. Občas dokonce chodím běhat s manželem, ale udržet s ním tempo je pro mě dost těžké. Dřív totiž hrál profesionálně hokej a pořád má skvělou kondici. I teď si občas zahraje. Zrovna pár týdnů zpět měl narozeniny, tak na něj jako dárek čekala nová hokejka
Ahoj, měla bych takový dotaz. Jak teď začalo jaro, tak si říkám že bych taky začala s běháním. A ráda bych si pořídila nějaký ten fitness náramek na měření vzdálenosti. Nemáte někdo nějaký tip jaký? Je teda pravda, že mám Apple watch, ale momentálně jsou nefunkční protože mají prasklé sklo a výměna skla Apple watch prostě něco stojí. Nehledě na to, že u fitness náramku bych se nemusela tolik strachovat o to, jestli se mi nerozbije.
all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world
Na maratonské běhy teda úplně neaspiruji, ale běhání mám ráda. Začala jsem s tím relativně nedávno a hodně mě to chytlo. Chtěla bych se ale na něco zeptat. Myslíte, že pokud běhám pravidelně má pro mě smysl třeba nějaká kloubní výživa pro sportovce? Máte s tím někdo zkušenost? Právě jsem na vážkách jestli si něco takového koupit nebo ne.
Děkuji ti opravdu moc a moc za inspiraci. Konečně jsem se zase odhodlala k tomu abych začala po letech opět běhat a nebo alespoň chodit někam na delší procházky. Uvědomila jsem si že mám totiž doma čerstvě nerozbalené trekové hole, a že jsem chtěla už v minulém roce začít chodit, no moc to nevyšlo.
Já jsem si třeba běhání hrozně oblíbila. Začala jsem s tím minulé jaro a překvapivě jsem vydržela běhat pravidelně až do zimy. Akorát když venku byly velké mrazy, tak jsem raději zůstala doma, protože na takové počasí nejsem prostě vybavená. Teď pomalu zase začínám. Přemýšlela jsem dokonce i nad tím, že bych zkusila vzít s sebou i našeho psa. Pokud by to někoho zajímalo, tak tady – https://www.sportli.cz/magazin/zacatky-behu-se-psem/ mají super článek o běhání se psem. :)