Všechny ženy mého života…

Vzpomínám si, jak jsem před lety vzala do práce svým kolegyním ukázat snubní prstýnky. Ilonka se na ně podívala a pronesla „Tak malý prstýnek patří na tak tenký prstík a přitom ty jsi tak pěkně voplácaná.“

Dlouho jsem tu narážku nedokázala vstřebat.

Věty, na které i po letech těžko zapomínáte…

Před svojí svatbou jsem tenkrát zhubla z velikosti 54 na 46 a prstýnek byl tehdy neskutečně malý. Dlouho jsem ho nenosila, to ovšem patří do jiného příběhu.
Co tím chci říci?

Často se to totiž děje, pouhá plácnutá věta a nebo cílená narážka v nás zanechá takovou nepatrnou nejistotu, takový řez, který se sice zahojí, ale jizvička zůstává a někdy nám dokonce změní život, myšlení i postoje k horšímu. Často tuto věc děláme úplně nevědomky našim blízkým i my samotné a tím vznikají bloky, které vedou k závislostem, nemocem, obezitě a sebepodceňování.

Přidám ještě jednu příhodu. Když mi bylo deset, už jsem byla „voplácaná“. Moje maminka říkává, že do čtyř let jsem byla dítě jako každé jiné, pak jsem se začala baculatět, kulatit a zůstala obézní celý život. Občas jsem podstoupila nějaké docela drastické léčení, zhubla a zase to nabrala, to jistě znáte každá. Své tělo jsem nikdy moc ráda neměla, protože podle názorů ostatních, hlavně žen, bylo tlusté.

A tak se mi v těch deseti stalo, že jsme u nás na vsi s ostatními dětmi poprosily paní, co měla koně, jestli by nás svezla. A ano, vozila nás, ne nějak dlouho. Když jsem si na koně vylezla já, kůň prostě nejel. Řekla mi „Jsi moc těžká a on tě neuveze.“ Bylo mi deset a je mi 37 a tu větu jsem nezapomněla. Zůstala ve mně a z krvácející ranky se stala zatuhlá jizvička.

Začala jsem se dívat jinak – očima lásky

Před rokem jsem se na všechny stránky mého života začala dívat jinak. Více očima lásky. Více s andělským pohlazením. Více jsem si ujasňovala všechny mé vztahy. Četla jsem a četla a zpracovávala v sobě různá témata a tím se očišťovala. Bohužel někde na cestě jsem dostala a nebo pojala jednu důležitou informaci špatně.

Žila jsem v přesvědčení, že bolesti a tíha mužů, se na našem fyzickém těle projevuje na levé straně, bolesti a ublížení žen, na straně pravé. A jednoho večera jsem zjistila, že je to obráceně. Má levá strana už od malička, je více bolavá a jinak symetrická. Přikládala jsem to za vinu mužům. A tak jsem si to snažila v hlavě nějak narovnat. A najednou je to jinak! Byl to pro mě chvíli šok a pak veliké uvědomění.

Začala jsem přemýšlet.

Začala jsem přemýšlet o všech ženách v mém životě. A že jich bylo.
Tři dny jsem sepisovala a zapisovala všechna ta jména, která mi vyplouvala na mysl a to už od základní školy. Psala jsem a uvědomovala si velice jasně, co se tenkrát událo, jaké místo v mém životě měly a jestli mne pomohly, něčím obohatily, posunuly někam dál a nebo jen mým životem prošly a zanechaly jistou stopu, nebo jestli mi ublížily a zanechaly jizvičky zhojené, mokvající, či plné hnisu.

Byla jsem z toho velice unavená a na konci té dřiny vznikl seznam,
na kterém bylo bezmála osmdesát jmen.

Všechny ženy mého života…

V mém životě jsou a byly ženy, které jsou pro mne osudové a nesmírně je miluji. Některé už odešly na druhý břeh a jiné už do mého života tolik nezasahují, ale byly mi vzácné a hlavně mi neublížily. Jiné jsou v něm stále a vždy při mne stojí, v jakékoliv životní situaci. Těch jmen je patnáct.

Další část o patnácti jménech jsou ženy, které jdou podobnou životní cestou, se kterými si souzníme a nebo které mě na té cestě posunuly dále (mé učitelky, kolegyně a duchovní poradkyně).

A tu velikou padesátku, která na seznamu zbyla, mohu rozdělit ve dví. Tam je jen trápení, bolest, smutek, témata nedořešená a pocit velikého zneužití a ztráty. Všem těm ženám jsem nabídla náruč a roztáhla pro ně svá křídla a ony mi je za to zlámaly. Možná nechtěly, možná ano. To už je dnes jedno. Každá s nich ve mně nechala tu bolest a křivdu.

Když si tohle člověk uvědomí, je až v rozpacích.

Jsem všem vděčná za lásku i lekce a zkoušky, které jsme si daly. Vidím, jak celé roky dělám jednu a tu samou chybu, podle jednoho špatného vzorce. Vidím to a je mi jasné, že to mohu změnit jedině já! A kdy tedy? No přece TEĎ.

Není třeba nic odkládat na později. Při úplňku jsem požádala všechny své anděly, aby mi pomohli sejmout tu tíhu a všechny ženy jsem nad bílou svíčkou propustila. Všem jsem odpustila a poděkovala za každý okamžik chvil krásných i těch špatných. Každá mě totiž vedla na cestu za svým posláním a byla nezbytně v mém životě důležitá.

Popel jsem poslala po větru.
Přišlo uvolnění. Obrovské radostné uvolnění.

Zbylo mi pár žen po mém boku

Některé jsou má rodina, jiné se mnou jdou léta a přišlo pár nových, v kterých vidím pozemské anděly. Najednou mám okolo sebe jen hrstičku blízkých a ten pocit si užívám. Všechny přijímám takové jaké jsou, miluji je bezpředmětnou láskou a ony zase milují mne. V každé je kousek mého já a i já jsem v nich rozsetá. Takové je a tak vypadá přátelství.

Vše se uvolnilo, rozpustilo a uzavřelo.

Kus životního cyklu je za mnou. Jizvičky se ztratily, ty otevřené se začaly uzdravovat a ztrácet. A já začala hubnout. Kila sama odcházejí a mě je jasné, že tímto rituálem jsem uvolnila všechny vnitřní bloky a změnila ty staré nefunkční vzorce. Mám se ráda a i tohle je projev sebelásky.

Mám se ráda a tak kila mizí.
Mám se ráda a tak jsem přestala popíjet alkohol.
Mám se ráda a tak jsem přestala kouřit.
Mám se ráda a tak přemýšlím, co sním a co už ne.

A ani jedna z těch změn nebolí. Přišly samy a přišly se sebeláskou, hladce a čistě a jemně.

Sebeláska je totiž lék na všechno

Sebeláska mění život a přináší uvědomění. Když se ten zázrak stane, pak už se zázraky nepřestanou dít. To je kouzlo sebelásky a bezpředmětné lásky.

Možná namítnete, tohle přece není možné! Vy jste možná nějaká divná. Přece to nemůže najednou takhle fungovat a vždycky? Odpověď zní, nemůže to tak být pořád, to je pravda. Matku a ani dceru nedokážu změnit a jejich nálady už vůbec ne.

Ale já tu nejsem za ně, ale za sebe.

Za svou polovinu vztahu. Můžu jejich negaci po sobě nechat sklouznout a také to dělám. Dalo mi to velikou práci – potlačit ego, ale přestože ta bitva byla veliká a bolestivá, nakonec se povedlo vyhrát mému srdci a věci vidět jen pohledem lásky. A tak ten svět okolo sebe pozoruji.

Vidím, jak můj život je najednou krásný, je jedno kolik je hodin a jaké je počasí, koho jsem potkala a kdo se na mě mračil, nebo smál. Je jedno jestli bývalý zkouší zase nějaké intriky a nebo cítím, jak na mě někdo shlíží ve špatném a má mě potřebu soudit, místo aby se podíval na sebe. Je to všechno jedno, ve mně je klid, mír a pohoda. Když se rozčílím a nebo jsem unavená a pak protivná. Ten pocit si uvědomím a snažím se ho, co nejrychleji zpracovat. Většinou se vše vyřeší kvalitním spánkem. Usínám s láskou a sní se i budím a mám se za všechno ráda. Za to dobré, co prožívám a i za to špatné, co občas přijít musí.

Jejich čas změny teprve přijde

A vy z Vás, které jste došly na pomyslný vrchol, užíváte si tyto energie, jistě víte, že žárlivost a zlost ostatních žen, které to nedokázaly, je svým způsobem všudypřítomná. Snažíte se někomu říci, jak jste si tu cestu našly a jak je vše skvělé a krásné. A jak to mohou také dokázat. Jenomže to občas vůbec není z druhé strany pochopeno.

Ony slyší, ale nerozumí.

Vidí, že na vaší tváři je úsměv, že jste krásnější, máte nový střih, kruhy pod očima se ztrácejí, akné se lepší, a možná jste i zhubla. A žárlivost ječí „To snad ne! Mě to vadí, proč ona je najednou jiná a já jsem tak unavená a bez peněz? Už si se mnou nechce dát ani víno a přestala kouřit! Musím jít za Markétou a všechno to o ní probrat a pomluvit jí a poslat na ní více negace a více zlosti. Utíkám, u kafe, dortu a cigára to probereme.“

To se děje a dít bude. My můžeme o sebelásce hovořit, žít v ní, nechávat po sobě vše sklouznout a s povzdechem a úsměvem přijmout toho druhého jaký je. Jejich čas na změnu třeba přijde později, třeba nikdy, třeba jejich šance přijde až v příštím životě.

My tu nejsme od toho, abychom kázaly nebo soudily.
My tu jsme pro ty, kteří přijdou pro radu a chtějí změnu a potřebují s ní pomoci. Pokud nechtějí, mohou nás urážet, pomlouvat nás, myslet si, že jsme se zbláznily. To je jejich problém a jejich život a jejich postoj.

Já jsem tu za sebe a za svou lásku a tu si nenechám už nikdy vzít!
To nejcennější zůstane už navždy ve mně a to nepotřebné s láskou propouštím pryč!

S Láskou a úsměvem

Iva Raganová

PS: Mějte se rády!

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018