Tak jsem si nedávno dělala takovej malej průzkum ohledně toho, co lidi zrovna nejvíc trápí a co nejvíc řeší, panč mě to jakožto toho životního kouče dost zajímá. No a hádejte na co jsem přišla? Že tady mezi náma plave strašná spousta úžasnejch rybiček, co jsou moc krásný, plný vědomostí a potenciálu, ale vůbec to o sobě nevědí.
Co víc, nejen že maj pocit, že nejsou dost dobrý, ale ještě jsou i často přesvědčený, že myslet si o sobě hezký věci, je vlastně dost nafoukaný. A tak se podceňujou, drží se zkrátka a nakonec se v tom svým životě tak nějak plácaj, lapaj po dechu… jsou prostě jako ryby na suchu.
Kdysi jsem někde četla krásnej příběh o indickým žákovi, kterej říká svému učiteli: „Mistře, je tolik věcí, kterých chci dosáhnout, které chci zažít! Ale není to ode mě příliš smělé? Vždyť kdo jsem já, abych měl tu drzost domnívat se, že je tu vše pro mě, že mám na to na vše právo?„
Učitel se na žáka podíval a řekl: „Chlapče, vidíš tady tu květinu? Vidíš, jak je vysoká a krásná? Jak se otáčí za sluncem, rozevírá svůj květ, přijímá jeho teplo a vláhu země? Jak dává všemu okolo radost právě tím, jak je nádherná a jak voní?
A myslíš, že tahle květina někdy prosí boha o svolení? Že se ptá, zda není moc troufalá, když využívá svůj plný potenciál a roste do krásy? Že o sobě pochybuje? Nikoli, protože květina ví, že je dílo boží. Ví, že její jedinou úlohou je zářit a být dokonalá, jelikož právě k tomu byla stvořena.
Ty, jsi chlapče, jako ta květina. Ty jsi také božská bytost. Proto jdi a oslav boha tím, že budeš tím nejlepším, kým můžeš být!“
To je hezký, viďte?! :)
Tak si vezměte třeba všechny, co teď zoufale hledaj práci a že je dneska takovejch rybiček teda fakt hodně. Většinou mají pocit, že nemaj co nabídnout a že ta jejich pozice snů stejně neexistuje a pokud jo, tak pak rozhodně nečeká na ně.
Co si budem povídat, ono to dneska nemáme lehký.
Ale to jsme koneckonců neměli přece nikdy. A tak je sice možná pravda, že je krize a že je těžký se bít o to svoje místo… ale možná v tom to právě celý vězí. Že se pořád o něco bijem. Že bojujeme a jdem tak proti namísto naproti tomu, co bysme chtěli.
Snažíme se vecpat do škatulek, který vytvořil už někdo před náma a máme tak nevyhnutelně pocit, že se furt něčemu nebo někomu přizpůsobujeme. Navíc si myslíme, že na tom nejde nic změnit. Že prostě pravidla jsou jednou daný a hotovo (přiznejte se, kdo to tak má?!;). A tak ohýbáme záda, opouštíme svoje sny a místo abysme rostli vzhůru jako ta květina, hrbíme se někde v koutě.
Ale abyste si nemysleli, že si tady teď jen tak hraju na děsně chytrou, tak vám povím, že já jsem to měla úplně stejně…
Vloni jsem se slavnostně vrátila z Bradavic s titulem „Mástr of sájenc“, na kterej jsem byla teda patřičně hrdá, a místo abych si to svoje zakončení jedný velký životní etapy pořádně užila, proplesklo mě zjištění, že už vlastně nejsem student… a že teď teda už asi musim bejt jako dospělá nebo co?!
No jo, jenže to mě nikdo za celý ty roky (19 let!!) studia nenaučil! Naučili mě hledat knihy, číst knihy, zpracovávat knihy, případně o tom psát a pár dalších věcí, o kterejch jsem si myslela, že jsou užitečný… ale na pohovorech se brzo ukázalo, že v tomhle přesvědčení evidentně žiju sama. :D
Až jsem pochopila, že jít hlavou proti zdi nemá smysl.
Odpoutala jsem se od představy, že člověk musí být „oficiální“, seriózní, že musí „vyhovovat profilu“ a začala jsem si tvořit vlastní pravidla. Začala jsem být přirozená, psát obecnou češtinou, smát se jen když mi něco přišlo vtipný, otevřeně říkat, že něco neumím nebo netuším, ale že zase naopak umím a vím něco jinýho… a hádejte co? Ono to funguje!
Lidi totiž milujou, když před sebou vidí někoho opravdovýho.
Někoho, kdo se jako ta květina nebojí napřímit a rozkvést, protože prostě ví, že přesně od toho tady na zemi je! Od toho, aby byl sám sebou a byl tím rád. :)
A proto se, rybičky, přestaňte podceňovat. Tím totiž nepomáháte ani sobě, ani nikomu jinýmu. My všichni se na svět rodíme jako bytosti naprogramovaný na úspěch a štěstí. Proto po nich taky tolik toužíme. Je to náš přirozený účel a cíl.
Jsme tady proto, abysme dělali to, co milujeme, co nás baví a o čem sníme… protože jedině tak dáváme věci do pohybu, inspirujeme ostatní, pomáháme. Jedině tak jsme to opravdu my.
Tak se nebojte, skočte do toho oběma nohama (ploutvema) a ukažte světu co ve vás je! Uvidíte, že v tom umíte plavat líp, než jste si mysleli. ;)
Karolina Dobrovska
Simply Woman Accredited Trainer Student
Prague, Czech Republic
Super článek :-) Líbí se mi, že je v něm 1. dost dobrých postřehů, protože se spoustou věcí se setkáváme, ale neuvědomujeme si to ani, takže tohle mi přijde fakt dobrý v tom, že nám to může pomoct si uvědomit, v jakých přesvědčeních vlastě žijeme, a že nám může prospět je trochu změnit :-) 2. ten styl psaní ho dělá takovej mnohem originálnější a taky je to čtivější než nějaký strohý formální styl a 3. je to i příjemně motivační (=je to motivační, ale tak hezky nenuceně.. to oceňuju) :-)
nadherneeeeeeeeeee idem do toho uz sa to blizi moj rozbeh:)
all the technical KINGDOM777 solutions and staff we need for 에볼루션 카지노 operators who provide world
에볼루션코리아
919BwnEUp@,!
에볼루션카지노
913xhKeUh^##
에볼루션바카라
854SjSdZY^_}
에볼루션블랙잭
838jQbiIN&-:
에볼루션롤렛
110ZQEhFK*?^
evolution casino
653ozEkjr\##
evolution korea
515hQbSMY{>“
에볼루션카지노
865MaWIAd}(„
에볼루션카지노
155xctdUW^\;
Teď mně manžel říkal že bych s ním mohla jít na jednu rybářskou soutěž, kde budou chytat jenom manželky přes boilies a že nikdo nemůže doma ani tajně trénovat. Všechno se prý budeme učit až za pochodu tam, tak to mě zajímá kdo tam přijde.