Jak mi nedovolený vztah dovolil MÍT SE RÁDA

Je mi teprve 25 let a už jsem měla víc vztahů, než bych chtěla. Tedy víc než jsem bývala chtěla, když mi bylo 15 let. V té době jsem prožívala svůj první vážný vztah, byli jsme spolu téměř 4 roky a skončilo to smutně.

Jak jinak, rozchody nebývají šťastné.

V té době jsem si myslela, že on je ten, s kterým strávím zbytek života. Ale nebyl to on a nebyl to ani ten další. A ani ten další a ten po něm taky ne. Jenom jednou jsem vztah ukončila já.

 

S čím měli všichni ti kluci problém?

Proč (skoro) všechny mé vztahy skončily bez toho, abych já chtěla? Protože jsem byla závislá. Milovala jsem a toužila být milována. Potřebovala jsem to ke štěstí. A tak bylo víc než jednoduché stát se závislou – a čím víc něco bylo špatně, tím víc jsem měla tendence se pevně držet.

Samozřejmě, že on to vždy cítil a samozřejmě, že mu to nebylo příjemné. Komu by taky bylo – mně teda ne. Mít na sobě pověšeného závislého člověka, co si myslí, že bez vás nemůže žít.
Bohužel, nebo spíš bohudík, mě všechny ty rozchody naučily, že ač nechci, žít bez něj dokážu. Vlastně mě každý ten vztah a partner něco naučili, takže jsem za ně zpětně ráda.

Jak mi nedovolený vztah dovolil MÍT SE RÁDA

 

Dlouho mi ale nedocházelo, CO dělám špatně
a proč se ten jeden vzorec opakuje pořád dokola…

Vždycky jsem se snažila dělat všechno nejlíp, jak jsem dokázala, dělat to správně a hlavně moc neporušovat žádná pravidla. Být slušná a hodná. A stále jsem se cítila ublížená a hlavně… nechtěná. A co potřebuje nechtěný člověk? Potřebuje lásku, potřebuje milovat – a to byl pěkně začarovaný kruh.

V jednom vztahu mi můj partner na rovinu do očí dokázal říct: „Zlato, tohle nesmíš dělat. Takhle se nesmíš chovat. Nesmíš být tak závislá, kluci tohle nemají rádi a já taky ne.“ Neměla jsem co říct, věděla jsem, že má pravdu. Jen mě překvapilo, jak upřímně mi to dokázal říct. Ten člověk byl moudrý a doteď si ho vážím. Ač to skončilo, dost mě to naučilo. Opět jsem si ale připadala nechtěná a ublížená.

A pak toho ta hodná holka, co nikdy nechtěla udělat nic
„co by se nemělo“, začala mít dost.

 

Začala jsem se vídat s mužem o 15 let starším

Rozvedeným, a celé mi to připadalo jako bláznovství. Jednou večer jsem se po společném telefonátu prostě sebrala a odjela taxíkem k němu. Protože on chtěl a protože já už nechtěla být ta, co vždy jen řekne: „Ne, protože to by se nemělo.“

Věděla jsem, že z jeho strany jde jen o sex a nebrala jsem to nijak vážně. Neměla jsem tušení, jak daleko chci zajít, ale neřešila jsem to, nechala jsem to prostě plynout. Ač by to pro nezúčastněného člověka mohlo vypadat „lacině“, já to tak necítila.

Strávili jsme spolu neuvěřitelné dva měsíce.

Jak mi nedovolený vztah dovolil MÍT SE RÁDA

 

Přestože jsme ani jeden v té době nechtěli řešit budoucnost a žádné vztahy, měli jsme se určitým způsobem rádi a bylo nám spolu dobře. Já k němu a jeho práci vzhlížela, a on mě viděl jako krásnou ženu, ne jako tu malou nechtěnou holku, kterou každej pustil k vodě.

Nakonec to vlastně ani nebylo tolik o sexu, jak jsme asi oba čekali. Byl to jen krátký vztah bez budoucnosti a bez všeho špatného, co vztah může potkat. Bylo to tady a teď. Procházeli jsme noční Prahu, pili jsme v oblíbeném baru a v posteli jsme si většinu času spíš povídali. Dokázali jsme mluvit o práci, tvorbě, ale i našich vztazích k zesnulým rodičům. Nesnažili jsme se být lepší než jsme a ani jsme si nemuseli na nic hrát, protože ani jeden neměl strach z toho, že to skončí.

On byl pozorný a choval se ke mně jako k dámě.

Nastavoval mi zrcadlo mé (ne)sebelásky a naučil mě mít se víc ráda. Já byla prostě jen já. A on mi ukázal, že bych se měla mít ráda. Připadala jsem si, jako by mě někdo pustil z klece mé vlastní ne-lásky a ze zajetí věčných pravidel, z toho začarovaného kruhu. Možná si někdo mohl myslet, že jsem laciná holka, a já se přitom cítila jako bohyně.

Ráda na to vzpomínám, protože to bylo jiné. A jako můj jediný vztah to skončilo hezky, v klidu, míru a s určitou láskou.

 

Ač jsem již nějakou dobu šťastně zadaná,
z téhle zkušenosti čerpám energii pořád

Svět není černobílý a ne vše je takové, jak to vypadá. Nesuďte, do čeho nevidíte a nebojte se vyletět z klece zajetých, „funkčních“ pravidel a dovolte si být šťastné.

Protože nic, co neubližuje ostatním lidem, nemůže být špatné.

 

Anna

 

Jste-li v zajetí starých vzorců a stále čekáte až k vám přijde láska,
rozhodněte se jinak – začněte vy samy dávat lásku sobě…

Škola sebelásky

 



Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností. Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů