Jak mě dcerky naučily ženskému principu

Pamatuji si to, jako by to bylo včera. „Čekáte holčičku,“ sdělil mi lékař během ultrazvuku naší první holčičky. „Růžová, růžová, ne, já budu mít doma růžovou!“ přišla obrovská panika. „Bude to holka! Růžová!“ Nemohla jsem tomu uvěřit, s variantou „bude to holčička“ jsem vůbec nepočítala, ani jsem si ji nepřipouštěla.

Mužský princip

Ne, že bych měla cokoliv proti holkám, to ne! No upřímně, jsou hrozně ufňukaný a pomlouvají se navzájem. Což naprosto nesnáším! Dát si místo toho do nosu mi přijde daleko lepší řešení i proto, že v sobě člověk nic nedusí. Skvělý mužský princip.

A také, od narození jsem byla spíše jako kluk. Znáte to, od rána do večera jsem běhala v teplákách, lezla po stromech, schovávala se pod auty a trávila čas s mým o rok starším bratrem. Nastoupila na sportovní gymnázium jako můj bratr, můj velký vzor, a stala se sporťandou. Tepláky, tretry a házenkářský míč se staly mými hračkami na místo Barbie panenek.

U maturity z angličtiny jsem si vytáhla otázku sport. Jééé, jak ta mě zahřála u srdce. Rozpovídala jsem se o tom, jak budu mít tři syny a stanu se takovou druhou maminkou Jaromíra Jágra. Budu všude cestovat a vyvařovat klukům domácí knedlíky s pořádnou pečínkou.

Tři dcery

O sedm let později jsem začala nakupovat bílé dětské body, dupačky a pyžámka. Děti jsme chtěli s manželem tři, a tak šance na vytouženého chlapečka byla ještě 2:3. Za dalších 16 měsíců 1:3 a za dalších 18 měsíců bylo jasné, že budu matkou tří holčiček.

Od té doby je mi jasné, že ten nahoře má opravdu smysl pro humor a já mu z celého srdce děkuji. Jasně, že nelituji! Naopak, nevyměnila bych jedinou dcerku ani za úplně maličkatého pindíka! Své dcery miluji, jsou to moje lásky i pomocnice, skvělé parťačky, nezbednice. :)

Ta nejstarší je moje kopie, sporťanda. Druhá dcerka je skutečná malá víla, křehká a zranitelná duše, která miluje parfémy, nalakované nehty a vše, co se třpytí. A ta poslední? Je téměř jako kluk. :) Namísto dívčích plavek nosí modré trenky s blesky, dává do držky, oblíbila si maskáčové kšandy a určitě půjde na boj místo baletu.

Životní lekce

A také jsem přesvědčena o tom, že to byla lekce, kterou jsem potřebovala v životě dostat. Nikdy jsem neměla dobrý vztah s mojí vlastní mámou. Vlastně jsem kvůli ní v šestnácti letech odešla z domova a vidíme se třikrát do roka nebo vůbec. Ani nevím, jak má takový vztah matka a dcera vypadat. Proto ta panika. Teď už to vím. Vypadá přesně tak, jaký si ho s dcerkami uděláme!

A zároveň další důkaz toho, že mateřství je dar. V mém případě dar třech princezen. Vždyť každý král měl odjakživa tři dcery. A pokud můj manžel je král, musím být zajisté královnou. Skutečně, díky mým malým učitelkám se ze mě stala žena se vším všudy, co k tomu patří a náleží.

A zase ty trojky… ve třicetitřech letech konečně umím nalakovat nehty, malovat si řasy a líčit se. Dokonce mám více než jeden parfém a používám kulmu. Do svého šatníku jsem zařadila několik odstínů růžové, krátké i dlouhé sukně a šaty maxi i midi délky. Polovinu věcí mají holčičky zamluvené, až budou velké. Vypadá to, že na stará kolena budu chodit nahá. Asi další životní lekce…

Vyčarujeme kluka?

Ještě chvíli jsme si s manželem pohrávali s myšlekou, že bychom to zkusili. Ale upřímně? Chtít čtvrté dítě proto, aby to byl kluk? Není to rouhání? Bohužel, stále mnoho lidí holčičku nepovažuje za plnohodnotné dítě. Dokonce na místech, kde byste to nečekali! Chodíme pravidelně do kostela a i tam se setkáváme s nemístnými poznámkami, kdy manžel raději odchází. „Vy máte samé holky, a kdy bude ten kluk? No, tak aspoň že ten váš synovec to zachrání!“ Cože to má zachránit? Má přijít konec světa a já o tom nic nevím?

Znám dokonce rodiče, kteří mají jednoho potomka, a to holčičku. Další dítě rozhodně nechtějí, protože nemají jistotu, že by to byl kluk. Tady pomůže už snad jenom „Abrakadabra.“

Kastrační úzkost

Že by se skutečně Sigmund Freud nemýlil? Opravdu přichází ženy na svět s kastrační úzkostí a závidí mužům penis? A ještě za to viní matku? Prý se kastrační úzkosti zbaví žena tehdy, když porodí syna. V tom případě mám asi smůlu. Do konce života budu mužům závidět čurání ve stoje. :)

O to větší hrdost pociťuji, že jsem pod srdcem odchovala tři nové životy, krásné zdravé dcerky. A proto u nás říkáme: „Čáry máry fuk, ať tu není žádný kluk. Ať jsou tady samé holčičky, ukňourané kočičky.“ A nejoblíbenější film mého manžela? No samozřejmě Pelíšky a scéna: „Nedalas mi syna, ať to všichni slyší!“ :) Tak u té se vždy ze srdce zasmějeme.

Jsou jen dvě ženy, které si dokáží pohledět do očí a zcela čistě si myslet, že ta druhá je nejkrásnější na světě. Matka a dcera.

• About
• Latest Posts

Mgr. Elena Ježková

Miluji své tři dcerky, se kterými si užívám společně strávený čas. Ráda bych inspirovala i ostatní maminky, jak proměnit opuštěný ostrov zvaný Mateřská v báječné a šťastné místo pro život. Autorka eBooku: Jak přežít mateřskou a nezbláznit se>>>

www.elenajezkova.cz

Latest posts by Mgr. Elena Ježková (see all)

• Ženám s věnováním - 12 dubna, 2018
• Teď piju kávu aneb I maminky potřebují své chvilky - 15 března, 2018
• Na všechno jsem sama - 1 února, 2018