Jak jsem se stala oporou sebe sama

Moje dětství bylo pohodové… byla jsem obyčejná holka, která byla pyšná na to, že je fajn kamarádka a vrba, když je druhým „ouvej“. Moje dospívání bylo také „normální“, žádné velké prohřešky, a byla jsem pyšná na to, že dodržuju většinu nastavených rodičovských pravidel (napadlo vás někdy, proč existují?).

Pak přišla láska a ty nádherné chvíle poprvé a já se stala podporou a oporou, věrnou přítelkyní života partnera a pak manžela. Přišly děti a já byla pyšná na svůj úděl matky, byla jsem tu pro ně ve dne v noci, stále připravená plnit svůj úkol (Kdo vymyslel pravidla chování dobrých matek?). Kdybych natočila film, asi byste nezůstaly do konce a nebo se možná i nudily… běžný „obyčejný“ život jedné „obyčejné“ ženy.

Žila jsem rolí PODPORY A OPORY druhým a dělalo mě to šťastnou,
protože byli šťastní hlavně oni

Pak přišla chvíle, kdy jsem byla nemocná, měla jsem 40 stupňů horečky a bylo mi hodně zle. Manžel nebyl doma, děti vyžadovaly pozornost. A já tak potřebovala cítit, že i ostatní žijí to samé co já, že jsou i pro mě oporou a podporou, že mi pomohou a hlavně, že to vycítí, aniž bych si řekla o pomoc nahlas.

Je vše jak má být?

Tenkrát poprvé ke mně přišla myšlenka… pocit… jestli je vše tak, jak má být. Chyběla mi podpora a opora, chybělo mi, aby někdo pečoval o mě. Čas plynul a já tu byla stále pro druhé, ale ten „červík“ stále hlodal a vytvářel potřebu, chtění, touhu a nenaplnění…

Cítila jsem smutek, prázdnotu, byla na ostatní někdy naštvaná, protože já jim naplňovala jejich potřeby a touhy a… oni nic!

Naučila jsem se nespoléhat na ostatní a začala se chválit, že jsem dobře uvařila, uklidila, že je o děti dobře postaráno, že to všechno stíhám a zvládám (a večer padala únavou a někdy i cítila velké bolesti zad). Začala jsem si dělat radosti maličkostmi jako jarní kytičkou v květináči, zmrzlinou cestou z práce s pocitem, že dobíjím energii a že je všechno v pořádku.

Ale smutek tam někde hluboko uvnitř zůstával a čekal, až přijde správná chvíle a já budu ochotná a schopná se na něj podívat. Podívat se na to, co je špatně…? Možná to v tuto chvíli už vy víte, já to však v tu dobu vůbec netušila, nechápala.

Dál jsem si žila, jako ta chudinka, o kterou se nikdo nepostará. Ano, žila jsem programem OBĚTI… Oběti chtění, toužení, nenaplnění a potřeb. A má hlava z toho stále obviňovala ostatní.

Uběhlo několik let… hodně let.

Hledám…

Hledám cestu… cestu z bolesti… cestu ze smutku… cestu ke smíchu a spokojenosti. Na rady kamarádek si kupuji knihu Čtyři dohody a nalézám. Nalézám první možnost řešení: PŘESTAT SI DĚLAT DOMNĚNKY. Hurá, jdu do toho a trénuji a trénuji a ono to funguje. Další řešení z knihy je: NEBRAT SI VĚCI OSOBNĚ. A já se cítím po trénování těchto návyků líp a líp.

Další řešení a možnost nalézám v knize Luis Hay Miluj svůj život a už chápu, proč mě stále tolik bolí záda (uvědomění, jak PSYCHIKA A TĚLO SPOLU SOUVISÍ… to byla pro můj rozum „pecka“!!!).

Léta jdou dál a já se divím, proč tam někde uvnitř stále zůstává
kousek toho smutku a nenaplnění.

Po pádu ze schodů a následné operaci kotníku zůstávám 7 týdnů nucena trávit čas na posteli s nohou nahoře, a tak si zapínám počítač a hledám. Ano, hledám. A opět nacházím…

Nacházím odvahu a přihlašuji se do semináře k Lucce Novákové (která taky hledala a svou cestu našla) 4 OTÁZKY, KTERÉ MOHOU ZMĚNIT VÁŠ ŽIVOT. Vůbec jsem netušila, co mě čeká…

A přišlo trénování rychlé a přímé metody, která se dívá na myšlenky, které mě tolik let zraňovaly a vyráběly smutek v mojí duši. A konečně přichází ta chvíle… ten moment pochopení… Já celou tu dobu, celá ta léta POTŘEBOVALA, ABYCH BYLA PODPOROU A OPOROU SAMA SOBĚ. Celá ta léta jsem neviděla sebe, že jsem svá nejlepší kamarádka. Pravda byla tady a s ní i já…

Dnes už tuto jednoduchou a přímou metodu trénuji několik měsíců (a jsem již v Průvodcovském programu) a jsem nadšená, že to, co jsem hledala tolik let… jsem našla… i 4 otázky, které mění můj život k lepšímu…

4 otázky, které si pokládám, kdykoliv potřebuji
a nalézám hned řešení a skutečnou pravdu.

Jsem už podporou a oporou hlavně pro sebe (a samozřejmě i pro ostatní, kteří o to stojí) a vnímám i své tělo, kdy potřebuje odpočinout. A protože už jsem v kontaktu sama se sebou, dokážu už lépe vnímat i okolí… s klidem a nadhledem. Mám daleko víc času na prožívání té chvíle… tady a teď, protože už ten čas neztrácím myšlenkama a pocitama oběti.

Je to úplně jiný život… radostný… pohodový… laskavý.
A nalézám dál…

Živote… Děkuji…

Katka Nesvadbová

5. průvodkyně metody The Work v ČR
lektorka seminářů Vztah a intimita, seminářů pro ženy a intuitivních tanců

www.katkanesvadbova.cz

• About
• Latest Posts

Ženy ženám

Blog Ženy ženám je prostorem pro inspirativní články našich lektorek a dává prostor také dalším autorkám ke sdílení svých zkušeností.
Společně se tak můžeme dělit o rozmanitou ženskou moudrost a každá z nás se může stát ženou, kterou chce ve svém životě vidět.

Latest posts by Ženy ženám (see all)

• Blogerky Ženy ženám se loučí - 28 června, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 2. část - 3 května, 2018
• Jak využít nesnáze v partnerství a udělat z nich výhodu, 1. část - 2 května, 2018