Škoda, že nemám v rukou kopretinu! Tato tajuplná dívčí hra mě vždycky jako malou bavila. A co to použít na diagnostiku sebelásky? Co by mi vyšlo? Ruku na srdce – když opominu období sladkého raného dětství, po zbytek svého života jsem se ráda neměla. Žila jsem ve společnosti lidí, kde to bylo přirozené. Všichni mi ukazovali na svých životech, jak se to správně dělá. A já je napodobovala
Chceme žít spokojený život a cítit se dobře. Někdy ale nastanou chvíle, kdy se věci dějí jinak, než chceme. Postoj, jaký k této situaci zaujmeme, určuje, jak jí budeme prožívat. Jakmile na něčem lpíme i v situaci, kdy se události začnou dít jinak, než jsme očekávaly, jsme v rozporu s tím co je, a to v nás vytváří napětí, pochybnosti, smutek a zklamání.
Člověk by řekl, že na "přání" není nic těžkého. Jenomže lidské tělo, svět, vesmír, energie a přání fungují podle určitých zákonitostí, o kterých je dobré něco vědět. Přání totiž musíte formulovat tak, aby mu vesmír rozuměl, jedině tak se splní.
A je to tu, naše soutěž Měsíc lásky je za námi. Celkem 21 článků, 21 vašich příběhů, myšlenek a pocitů bojovalo o krásné ceny a to jak na našem blogu, tak na Facebooku Mám se ráda. Ohlas byl veliký, skóre se pomalu měnilo a posunovalo, nicméně nakonec se tři vítězové přeci jen našli.
Odstartovala Valentýnská soutěž spojená s láskou, sebeláskou, vztahy, no prostě čímkoliv, co vás na tomto poli napadne. Přečtěte si články, které postoupily do finále a vyberte vítěze/vítězku! Soutěžíme do konce měsíce února ;)
Zazvonil zvonec a pohádky byl konec... Tolik krásných pohádkových příběhů končí touto větou. I já jsem mezi nimi vyrostla. Nikdo mi již nevyprávěl, co se děje dále. Nikdo mi již nevyprávěl, že tento idylický konec pohádky, je teprve začátkem princezniny a princovi společné, partnerské cesty. Že může přinést překážky a nedorozumění, první chvilky zoufalství. Co teď?
Právě se mi zachtělo, psát ti básně na tělo. V prostoru tvých něžných pih vepíšu ti spousty knih. A než tě získaj další muži daruji ti sbírku v kůži. Tak takhle to začalo…. Prostě mě sbalil na slovíčka. Tohle je můj láskyplný příběh ve verších.
Naslouchání není jen mlčet, poslouchat a čekat na řečníkovo nadechnutí, abychom rychle začaly chrlit, co si myslíme my. Naslouchání je tiché, uvnitř nás, dovolí nám nemyslet si nic. Pro mě je to ve vztahu velká škola. Naslouchat se totiž teprve učím. A jsem moc vděčná muži, který je po mém boku, protože lepšího učitele jsem si nemohla přát
Pravdou je, že minulý vztah jsem neukočírovala docela zdárně. Vlastně jsem se dopustila velkého množství chyb. Těžko říct, zda by výsledek byl jiný, když už teď vím, co se dalo udělat lépe. Můžu se ze své minulosti poučit. Dospěla jsem k závěru, že aby vztah vydržel, je zapotřebí šikovně namíchat několik základních ingrediencí. Jakých?
Prečo by nemohol byť Valentín každý deň? Prečo by sme nemohli lásku oslavovať každý deň? Nebolo by to krásne? Nemyslím obdarúvanie hmotnými darmi, myslím na obdarúvanie sa láskou, pozornosťou, nežnosťou. Veď partnera nemilujeme len 14.februára, ale neustále, bez prestávky. Predsa náš partner nie je našou samozrejmosťou, aj keď máme prsteň na ruke.. Tadiaľto je pár tipu, ako na to. Pridali by ste ešte nejaký?
Nemám ráda slovo nevlastní...Skorovlastní pro mne podstatně lépe vyjadřuje to, co k dcerám svého partnera cítím. Nemůžu cítit stejnou lásku, jako ke svým biologickým dětem. Nejsem přece holek mamka. Cpala bych se někam, kde nemám co dělat. Můžeme ale mít i tak krásný vztah. Vždyť jsem jejich maceška.
A tak se Zuzana rozhodla. Bylo na čase v jejím Domě pořádně uklidit. Když se dlouhý čas nestaráte o svůj Domeček, tak se skrz zaprášená okna dá špatně spatřit to světlo, které tam však stále je a jen tak svítit nepřestane. A tak uklízela. Občas našla i odvahu se podívat do sklepa - na všechny ty strašáky, kterých se předtím tolik bála. A konečně uviděla i svýho tátu…
Nevím, jestli je dvanáct let už dost na to, abychom mohli dávat recept na spokojené manželství. Ale jestli jo, tak jsem si jistá, že bys se mnou souhlasil, že naše síla je v tom, že to mezi námi pořád JISKŘÍ, umíme se spolu SMÁT, a RADOVAT Z MALIČKOSTÍ. Už po pár hodinách během našeho prvního setkání, které jsem s tebou strávila ve volební komisi, jsem věděla, že jsi ON, a jako důkaz mám zápis ve svém deníčku, kam jsem si napsala, že tohohle chlapa si jednou vezmu a budeme mít spolu krásnou holčičku.
Jak mě někdo, koho jsem ještě neviděla ani nedržela v náručí, dokáže tak silně chytnout za srdce? Vím, proč se chystá na svět, a vím, proč si k tomu vybral nás. A stejně tak chápu, proč se jeho předchůdce rozhodl odejít…
Píšu, protože jsem přesvědčená, že žen hluboce, velmi hluboce zraněných, které se pořád chtějí ze svých zranění vyléčit, je mnoho, přemnoho. Ony chtějí, snaží se plnit různé návody a postupy, jak být šťastné a ono to na chvíli zabere, a pak zas přijde pád do špíny zmaru, touhy po neexistenci, touhy po rozpadnutí se na elementy částic nicoty, bez vzpomínek, vědomí, emocí a citu. Píšu pro ty, které dobře míněné rady nepovzbuzují, ale naopak v nich vyvolávají ještě silnější pocit „tohle já nikdy nezvládnu, být TAKHLE šťastná, šikovná, pozitivní, úspěšná“ a věří, že protože to „nezvládnou“ tak nikdy nebudou tak šťastné a radostné, jako ty ženy, které jim o tom vypráví.
Ženy ženám
Alice Kirš
